Bible

1 Jakmile tedy Ježíš poznal, že farizeové uslyšeli, jak Ježíš získává více učedníků a více křtí než Jan – 2 ačkoli Ježíš sám nekřtil, nýbrž jeho učedníci – 3 opustil Judsko a odešel opět do Galileje. 4 Musil však jíti Samařskem. 5 I přišel k samařskému městu jménem Sichar, poblíže pole, které dal Jakub svému synu Josefovi. 6 Byla tam studnice Jakubova. Unaven putováním, posadil se Ježíš u studnice. Bylo kolem šesti hodin. 7 Tu přichází jedna žena samařská pro vodu. Praví jí Ježíš: „Dej mi píti!“ – 8 Jeho učedníci odešli totiž do města nakoupit pokrmů. – 9 I dí mu ta Samaritánka: „Jak? Ty, Žid, žádáš mne, Samaritánku, o vodu?“ – Židé se totiž se Samaritány nestýkají. – 10 Ježíš jí odpověděl: „Kdybys znala dar Boží i toho, který ti praví:,Dej mi píti!' ty bys ho poprosila, a dal by ti vody živé.“ 11 Dí mu žena: „Pane, ani nemáš, čím bys navážil, a studna je hluboká! Odkud tedy máš vodu živou? 12 Což ty jsi větší než otec náš Jakub, který nám dal tu studni a sám z ní pil i jeho synové a jeho dobytek?“ 13 Ježíš jí odpověděl: „Každý, kdo pije z této vody, opět bude žízniti; kdo se však napije z vody, kterou já mu dám, nebude žízniti na věky. 14 Neboť voda, kterou já mu dám, stane se v něm pramenem vody tryskající do života věčného.“ 15 Praví mu žena: „Pane, dej mi té vody, abych nežíznila ani nechodila sem pro vodu!“ 16 Dí jí [Ježíš]: „Jdi, zavolej svého muže a přijď sem!“ 17 Žena mu odpověděla: „Nemám muže.“ Dí jí Ježíš: „Správně jsi řekla:,Nemám muže.' 18 Neboť jsi měla pět mužů a ten, kterého nyní máš, není tvým mužem. To jsi pověděla po pravdě.“ 19 Dí mu žena: „Pane, vidím, že ty jsi prorok. 20 Naši otcové se klaněli (Bohu) na této hoře, a vy pravíte, že v Jerusalemě je místo, kde se patří klaněti.“ 21 Praví jí Ježíš: „Ženo, věř mi, přichází hodina, kdy se nebudete klaněti Otci ani na této hoře ani v Jerusalemě. 22 Vy se klaníte tomu, co neznáte; my se klaníme tomu, co známe, poněvadž spása je ze židů. 23 Avšak přichází hodina, ano už je tu, kdy se praví ctitelé budou klaněti Otci v duchu a v pravdě. Neboť i Otec hledá takové, kteří by se mu (tak) klaněli. 24 Bůh je duch, a ti, kdož se mu klanějí, mají se mu klaněti v duchu a v pravdě.“ 25 Dí mu žena: „Vím, že přijde Mesiáš, který se nazývá Kristus. Až tedy On přijde, oznámí nám všechno.“ 26 Dí jí Ježíš: „Já to jsem, který mluvím s tebou.“ 27 V tom okamžiku přišli jeho učedníci a divili se, že mluví s ženou; přece však nikdo neřekl: „Čeho si přeješ?“ anebo: „Proč s ní mluvíš?“ 28 Tu nechala žena svou konev a odešla do města a řekla lidem: 29 „Pojďte a vizte člověka, který mi pověděl všechno, co jsem učinila, není-li on Mesiáš?“ 30 Vyšli tedy z města a ubírali se k němu. 31 Mezitím ho jeho učedníci prosili: „Mistře, pojez!“ 32 Ale On jim řekl: „Já mám pokrm k jídlu, o němž vy nevíte.“ 33 Tu pravili učedníci jeden druhému: „Což mu někdo přinesl jídlo?“ 34 Dí jim Ježíš: „Můj pokrm je činiti vůli Toho, který mě poslal, a dokonati jeho dílo. 35 Neříkáte vy:,Ještě čtyři měsíce a přijde žeň'? Hle, pravím vám: Pozdvihněte své oči a podívejte se na pole, že jsou již bílá pro žně. 36 Žnec bere již mzdu a shromažďuje užitek pro život věčný, takže se radují: rozsevač i žnec. 37 Na to se zajisté hodí přísloví: Jiný jest, kdo rozsévá, a jiný jest, kdo žne. 38 Já jsem vás poslal žnout, o čem jste nepracovali; jiní pracovali, a vy jste vešli v jejich práce.“ 39 Mnoho Samaritánů z toho města uvěřilo v něho pro slovo ženy, která vydávala svědectví: „Pověděl mi všechno, co jsem činila.“ 40 Samaritáni přišli tedy k němu s prosbou, aby u nich zůstal. I zůstal tam dva dny. 41 A (ještě) mnohem více jich uvěřilo v něho pro jeho slovo. 42 Pravili té ženě: „Věříme již nikoli pro tvou řeč; neboť jsme sami slyšeli a víme, že tento je skutečně Spasitel světa.“ 43 Po dvou dnech odešel tamodtud a odebral se do Galileje. – 44 Neboť Ježíš sám vydal svědectví, že prorok není ve vážnosti v své otčině. – 45 Když tedy přišel do Galileje, přijali ho Galilejané, poněvadž viděli všechno, co o slavnosti činil v Jerusalemě; také oni totiž přišli (tehdy) na slavnost. 46 Přišel tedy zase do Kány Galilejské, kde dříve proměnil vodu ve víno. V Kafarnau byl jeden královský úředník, jehož syn byl nemocen. 47 Když uslyšel, že Ježíš přichází z Judska do Galileje, odebral se k němu s prosbou, aby mu přišel uzdravit syna; neboť jižjiž umíral. 48 I řekl mu Ježíš: „Neuzříte-li zázraky a divy, neuvěříte.“ 49 Dí mu královský úředník: „Pane, pojď, dříve než můj syn umře!“ 50 Dí mu Ježíš: „Jdi, tvůj syn je živ!“ Ten člověk uvěřil slovu, které mu řekl Ježíš, a šel. 51 Když již byl na cestě, potkali se s ním jeho služebníci a oznámili (mu), že jeho syn je živ. 52 I vyptal se jich na hodinu, kdy se mu ulevilo. Oni mu řekli: „Včera v hodinu sedmou přestala mu horečka.“ 53 Poznal tedy otec, že to byla ona hodina, v které mu Ježíš řekl: „Tvůj syn je živ.“ I uvěřil v něho on sám i celý jeho dům. 54 To byl druhý zázrak, který Ježíš učinil opět (v Káně) po svém návratu z Judska do Galileje.