1Jakmile tedy Ježíš poznal, že farizeové uslyšeli, jak Ježíš získává více učedníků a více křtí než Jan –
2ačkoli Ježíš sám nekřtil, nýbrž jeho učedníci –
3opustil Judsko a odešel opět do Galileje.
4Musil však jíti Samařskem.
5I přišel k samařskému městu jménem Sichar, poblíže pole, které dal Jakub svému synu Josefovi.
6Byla tam studnice Jakubova. Unaven putováním, posadil se Ježíš u studnice. Bylo kolem šesti hodin.
7Tu přichází jedna žena samařská pro vodu. Praví jí Ježíš: „Dej mi píti!“ –
8Jeho učedníci odešli totiž do města nakoupit pokrmů. –
9I dí mu ta Samaritánka: „Jak? Ty, Žid, žádáš mne, Samaritánku, o vodu?“ – Židé se totiž se Samaritány nestýkají. –
10Ježíš jí odpověděl: „Kdybys znala dar Boží i toho, který ti praví:,Dej mi píti!' ty bys ho poprosila, a dal by ti vody živé.“
11Dí mu žena: „Pane, ani nemáš, čím bys navážil, a studna je hluboká! Odkud tedy máš vodu živou?
12Což ty jsi větší než otec náš Jakub, který nám dal tu studni a sám z ní pil i jeho synové a jeho dobytek?“
13Ježíš jí odpověděl: „Každý, kdo pije z této vody, opět bude žízniti; kdo se však napije z vody, kterou já mu dám, nebude žízniti na věky.
14Neboť voda, kterou já mu dám, stane se v něm pramenem vody tryskající do života věčného.“
15Praví mu žena: „Pane, dej mi té vody, abych nežíznila ani nechodila sem pro vodu!“
16Dí jí [Ježíš]: „Jdi, zavolej svého muže a přijď sem!“
17Žena mu odpověděla: „Nemám muže.“ Dí jí Ježíš: „Správně jsi řekla:,Nemám muže.'
18Neboť jsi měla pět mužů a ten, kterého nyní máš, není tvým mužem. To jsi pověděla po pravdě.“
19Dí mu žena: „Pane, vidím, že ty jsi prorok.
20Naši otcové se klaněli (Bohu) na této hoře, a vy pravíte, že v Jerusalemě je místo, kde se patří klaněti.“
21Praví jí Ježíš: „Ženo, věř mi, přichází hodina, kdy se nebudete klaněti Otci ani na této hoře ani v Jerusalemě.
22Vy se klaníte tomu, co neznáte; my se klaníme tomu, co známe, poněvadž spása je ze židů.
23Avšak přichází hodina, ano už je tu, kdy se praví ctitelé budou klaněti Otci v duchu a v pravdě. Neboť i Otec hledá takové, kteří by se mu (tak) klaněli.
24Bůh je duch, a ti, kdož se mu klanějí, mají se mu klaněti v duchu a v pravdě.“
25Dí mu žena: „Vím, že přijde Mesiáš, který se nazývá Kristus. Až tedy On přijde, oznámí nám všechno.“
26Dí jí Ježíš: „Já to jsem, který mluvím s tebou.“
27V tom okamžiku přišli jeho učedníci a divili se, že mluví s ženou; přece však nikdo neřekl: „Čeho si přeješ?“ anebo: „Proč s ní mluvíš?“
28Tu nechala žena svou konev a odešla do města a řekla lidem:
29„Pojďte a vizte člověka, který mi pověděl všechno, co jsem učinila, není-li on Mesiáš?“
30Vyšli tedy z města a ubírali se k němu.
31Mezitím ho jeho učedníci prosili: „Mistře, pojez!“
32Ale On jim řekl: „Já mám pokrm k jídlu, o němž vy nevíte.“
33Tu pravili učedníci jeden druhému: „Což mu někdo přinesl jídlo?“
34Dí jim Ježíš: „Můj pokrm je činiti vůli Toho, který mě poslal, a dokonati jeho dílo.
35Neříkáte vy:,Ještě čtyři měsíce a přijde žeň'? Hle, pravím vám: Pozdvihněte své oči a podívejte se na pole, že jsou již bílá pro žně.
36Žnec bere již mzdu a shromažďuje užitek pro život věčný, takže se radují: rozsevač i žnec.
37Na to se zajisté hodí přísloví: Jiný jest, kdo rozsévá, a jiný jest, kdo žne.
38Já jsem vás poslal žnout, o čem jste nepracovali; jiní pracovali, a vy jste vešli v jejich práce.“
39Mnoho Samaritánů z toho města uvěřilo v něho pro slovo ženy, která vydávala svědectví: „Pověděl mi všechno, co jsem činila.“
40Samaritáni přišli tedy k němu s prosbou, aby u nich zůstal. I zůstal tam dva dny.
41A (ještě) mnohem více jich uvěřilo v něho pro jeho slovo.
42Pravili té ženě: „Věříme již nikoli pro tvou řeč; neboť jsme sami slyšeli a víme, že tento je skutečně Spasitel světa.“
43Po dvou dnech odešel tamodtud a odebral se do Galileje. –
44Neboť Ježíš sám vydal svědectví, že prorok není ve vážnosti v své otčině. –
45Když tedy přišel do Galileje, přijali ho Galilejané, poněvadž viděli všechno, co o slavnosti činil v Jerusalemě; také oni totiž přišli (tehdy) na slavnost.
46Přišel tedy zase do Kány Galilejské, kde dříve proměnil vodu ve víno. V Kafarnau byl jeden královský úředník, jehož syn byl nemocen.
47Když uslyšel, že Ježíš přichází z Judska do Galileje, odebral se k němu s prosbou, aby mu přišel uzdravit syna; neboť jižjiž umíral.
48I řekl mu Ježíš: „Neuzříte-li zázraky a divy, neuvěříte.“
49Dí mu královský úředník: „Pane, pojď, dříve než můj syn umře!“
50Dí mu Ježíš: „Jdi, tvůj syn je živ!“ Ten člověk uvěřil slovu, které mu řekl Ježíš, a šel.
51Když již byl na cestě, potkali se s ním jeho služebníci a oznámili (mu), že jeho syn je živ.
52I vyptal se jich na hodinu, kdy se mu ulevilo. Oni mu řekli: „Včera v hodinu sedmou přestala mu horečka.“
53Poznal tedy otec, že to byla ona hodina, v které mu Ježíš řekl: „Tvůj syn je živ.“ I uvěřil v něho on sám i celý jeho dům.
54To byl druhý zázrak, který Ježíš učinil opět (v Káně) po svém návratu z Judska do Galileje.