Bible

1 Potom byla slavnost židovská, a Ježíš se odebral do Jerusalema. 2 V Jerusalemě je při Ovčí bráně rybník s pěti podloubími, který se nazývá hebrejsky Bethesda. 3 Pod těmi leželo veliké množství nemocných, slepých, chromých a ochrnulých. Čekali na pohyb vody. 4 Neboť anděl [Páně] sestupoval čas od času do rybníka a hýbal vodou. A kdo první vstoupil do rybníka, když se voda hnula, býval uzdraven, ať trpěl jakoukoliv nemocí. 5 I byl tam jeden člověk, který byl již osmatřicet let nemocen. 6 Když jej uzřel Ježíš ležeti a poznal, že jest už dlouhý čas nemocen, řekl mu: „Chceš býti zdráv?“ 7 Nemocný mu odpověděl: „Pane, nemám člověka, který by mě spustil do rybníka, když se začne voda hýbati. Zatím co jdu sám, jiný sestoupí přede mnou.“ 8 Dí mu Ježíš: „Vstaň, vezmi své lože a choď!“ 9 A hned byl ten člověk uzdraven; i vzal své lože a chodil, 10 Byla však toho dne sobota. Proto židé řekli tomu uzdravenému: „Je sobota! Nesmíš nosit své lože!“ 11 On jim řekl: „Ten, který mě uzdravil, řekl mi:,Vezmi své lože a choď!' „ 12 Tu se ho otázali: „Kdo je ten člověk, který ti řekl:,Vezmi své lože a choď'?“ 13 Uzdravený však nevěděl, kdo (to) je, neboť se Ježíš vzdálil od zástupu, který byl na tom místě. 14 Později ho nalezl Ježíš v chrámě a řekl mu: „Hle, jsi uzdraven; nehřeš už, aby se ti nepřihodilo něco horšího!“ 15 Ten člověk odešel a oznámil židům, že to Ježíš ho uzdravil. 16 Proto židé pronásledovali Ježíše, poněvadž to učinil v sobotu. 17 Ježíš pak promluvil k nim takto: „Můj Otec dosud je činný, i já jsem činný.“ 18 Proto židé tím více dychtili po jeho smrti, poněvadž nejen rušil sobotu, nýbrž i Boha nazýval svým Otcem a stavěl se na roveň Bohu. 19 Ježíš jim tedy odpověděl takto: „Vpravdě, vpravdě pravím vám: Nemůže Syn činiti něco sám ze sebe, nýbrž jen to, co vidí činiti Otce. Cokoli tedy činí On, to činí podobně i Syn; 20 neboť Otec miluje Syna a ukazuje mu všechno, co sám činí. A ještě větší skutky než tyto mu ukáže, abyste se divili. 21 Neboť jako Otec mrtvé křísí a oživuje, tak i Syn oživuje, koho chce. 22 Neboť Otec nesoudí nikoho, nýbrž veškeren soud odevzdal Synu, 23 aby všichni ctili Syna, jako ctí Otce. Kdo nectí Syna, nectí Otce, který ho poslal. 24 Vpravdě, vpravdě pravím vám: Kdo slyší mé slovo a věří Tomu, který mě poslal, má život věčný a nepropadá soudu, nýbrž přešel ze smrti do života. 25 Vpravdě, vpravdě pravím vám: Přichází hodina, ano už je tu, kdy mrtví uslyší hlas Syna Božího; a ti, kdož uslyší, budou žíti. 26 Neboť jako Otec má život sám v sobě, tak dal i Synu, aby měl život sám v sobě. 27 I moc konati soud mu dal, poněvadž je Syn člověka. 28 Tomu se nedivte! Neboť přichází hodina, kdy všichni v hrobech uslyší jeho hlas; 29 a půjdou ti, kdož dobré skutky činili, na vzkříšení k životu; ti, kdož zlé skutky páchali, na vzkříšení k soudu. 30 Nemohu já sám od sebe nic činiti. Jak slyším, soudím, a můj soud je spravedlivý, neboť hledám ne vůli svou, nýbrž vůli Toho, který mě poslal.“ 31 „Vydám-li já svědectví sám o sobě, mé svědectví není spolehlivé. 32 Jiný však vydává svědectví o mně, a já vím, že spolehlivé je svědectví, které o mně vydává. 33 Vy jste poslali k Janovi, a on vydal svědectví pravdě. 34 Já však neberu svědectví od člověka, ale toto pravím, abyste vy byli spaseni. 35 On byl lampou hořící a svítící, ale vám se zalíbilo (jen) chvíli se veseliti v záři jeho.“ 36 „Já však mám svědectví větší, než (je) Janovo; ty skutky totiž, které mi dal Otec vykonati, ty skutky, které činím, vydávají o mně svědectví, že Otec mě poslal. 37 I sám Otec, který mě poslal, vydal svědectví o mně. Vy jste ovšem nikdy ani jeho hlas neslyšeli, ani jeho tvář neviděli 38 a jeho slovo nemáte v sobě trvale, neboť vy nevěříte Tomu, kterého On poslal.“ 39 „Zkoumáte Písma, neboť se domníváte, že v nich máte život věčný. – A ona vydávají svědectví o mně. – 40 A vy (přece) nechcete přijíti ke mně, abyste měli život.“ 41 „Oslavy od lidí nepřijímám, 42 ale poznal jsem u vás, že lásky k Bohu v sobě nemáte. 43 Já jsem přišel ve jménu svého Otce, a nepřijímáte mne. Jestliže někdo jiný přijde ve jménu svém, toho přijmete. 44 Jak můžete uvěřiti vy, kteří přijímáte čest jedni od druhých, a té cti, která jest od jediného Boha, nehledáte? 45 Nedomnívejte se, že já budu vaším žalobcem u Otce! Vaším žalobcem je totiž Mojžíš, v něhož vy doufáte. 46 Neboť kdybyste věřili Mojžíšovi, věřili byste i mně, vždyť on o mně psal. 47 Jestliže nevěříte tomu, co napsal, jak uvěříte mým slovům?“