1Potom odešel Ježíš za Galilejské jezero, to je Tiberiadské.
2A veliký zástup šel za ním, neboť viděli zázraky, které činil na nemocných.
3I vystoupil Ježíš na horu a posadil se tam se svými učedníky.
4Byly blízko velikonoce, slavnost židovská.
5Když Ježíš pozdvihl oči a spatřil, že veliký zástup jde k němu, praví Filipovi: „Odkud nakoupíme chlebů, aby tito pojedli?“ –
6To řekl, aby ho zkoušel; neboť sám věděl, co hodlá učiniti. –
7Filip mu odpověděl: „Za dvě stě denárů nestačí chleba pro ně, aby každý něco málo dostal.“
8Dí jemu jeden z jeho učedníků, Ondřej, bratr Šimona Petra:
9„Je zde jeden hoch, který má pět ječných chlebů a dvě ryby, ale co je to pro tak mnohé?“
10Řekl tedy Ježíš: „Rozkažte lidem, ať se posadí!“ – Bylo mnoho trávy na tom místě. – I posadilo se mužů asi na pět tisíc.
11Tu Ježíš vzal chleby, a když učinil díky, rozdal je sedícím; podobně i z ryb, kolik chtěli.
12Když se nasytili, řekl svým učedníkům: „Seberte zbylé kousky, ať nepřijdou nazmar!“
13I sebrali a naplnili dvanáct košů kousky z pěti ječných chlebů, které zbyly po jídle.
14Když ti lidé uzřeli tento Ježíšův zázrak, řekli: „To je jistě ten prorok, který má přijíti na svět.“
15Poněvadž Ježíš poznal, že chtějí přijíti a násilím ho učiniti králem, uchýlil se opět sám jediný na horu.
16Když pak byl večer, sestoupili jeho učedníci k jezeru,
17vstoupili na loďku a plavili se přes jezero do Kafarnaa. Již se setmělo, a Ježíš ještě u nich nebyl.
18Jezero se vzdouvalo, ježto vál veliký vítr.
19Když tedy urazili asi pětadvacet nebo třicet honů, spatřili Ježíše, jak kráčí po jezeře a blíží se k loďce; i báli se.
20On však jim řekl: „Já jsem to, nebojte se!“
21Tu ho chtěli vzíti na loďku, ale loďka byla hned u země, k níž pluli.
22Druhého dne viděl lid, který stál za jezerem, že tam nebylo jiné loďky, leda jedna, a že Ježíš nevstoupil se svými učedníky na loď, ale že jeho učedníci sami odpluli.
23Jiné pak loďky připluly z Tiberiady blízko k tomu místu, kde (včera) jedli chléb, když Pán činil díky.
24Když tedy lid viděl, že tam není ani Ježíše ani jeho učedníků, vstoupili na loďky a dostali se do Kafarnaa, hledajíce Ježíše.
25A když ho nalezli za jezerem, řekli mu: „Mistře, kdy jsi sem přišel?“
26Ježíš jim odpověděl: „Vpravdě, vpravdě pravím vám: Hledáte mě ne proto, že jste viděli zázraky, ale že jste jedli z chlebů a nasytili se.
27Usilujte nikoliv o pokrm pomíjející, nýbrž o pokrm, který zůstává k životu věčnému, jejž vám dá Syn člověka; neboť toho potvrdil [Otec] Bůh.“
28I řekli mu: „Co máme činiti, abychom konali díla Bohu milá?“
29Ježíš jim odpověděl: „To je dílo milé Bohu, abyste věřili v Toho, kterého On poslal.“
30Tu mu řekli: „Jaké znamení činíš tedy ty, abychom je viděli a tobě věřili? Co konáš?
31Otcové naši jedli na poušti mannu, jakož je psáno:,Chléb s nebe dal jim k jídlu.' “
32Tedy řekl jim Ježíš: „Vpravdě, vpravdě pravím vám: Ne Mojžíš dal vám chléb s nebe, nýbrž můj Otec dává vám pravý chléb s nebe.
33Neboť chléb Boží je ten, který sestupuje s nebe a dává život světu.“
34I řekli mu: „Pane, vždycky nám dávej ten chléb!“
35Ale Ježíš jim řekl: „Já jsem chléb života. Kdo přichází ke mně, nebude lačněti; a kdo věří ve mne, nebude nikdy žízniti.
36Avšak řekl jsem vám, že jste mě i viděli, ale nevěříte.
37Všechno, co mi dává Otec, přijde ke mně; a toho, kdo přichází ke mně, od sebe neodpudím.
38Neboť jsem sestoupil s nebe, ne abych činil svou vůli, nýbrž vůli Toho, který mě poslal.
39Toto pak je vůle Toho, který mě poslal, abych nic neztratil z toho, co mi dal, nýbrž abych to vzkřísil v den poslední.
40Neboť to je vůle mého Otce, [který mě poslal,] aby každý, kdo vidí Syna a věří v něho, měl život věčný; a já ho vzkřísím v den poslední.“
41I reptali židé na něho, že řekl: „Já jsem chléb [živý], který s nebe sestoupil.“
42A pravili: „Cožpak to není Ježíš, syn Josefův, jehož otce i matku známe? Jak to, že praví:,S nebe jsem sestoupil'?“
43Ježíš jim tedy na to odpověděl: „Nereptejte vespolek!
44Nikdo nemůže přijíti ke mně, nepřitáhne-li ho Otec, který mě poslal; a já ho vzkřísím v den poslední.
45Je psáno u Proroků:,A budou všichni Bohem poučováni.' Každý, kdo uslyšel od Otce a naučil se, přichází ke mně.
46Nepravím tím, že by někdo viděl Otce; jen ten, který jest od Boha, ten viděl Otce.
47Vpravdě, vpravdě pravím vám: Kdo věří ve mne, má život věčný.“
48„Já jsem chléb života.
49Otcové vaši jedli na poušti mannu, a zemřeli.
50To je chléb, který s nebe sestupuje, aby, bude-li kdo z něho jísti, nezemřel.
51Já jsem chléb živý, který s nebe sestoupil.
52Bude-li kdo jísti z toho chleba, živ bude na věky. A chléb, který já dám, je mé Tělo, (které dám) za život světa.“
53Tu se hádali židé mezi sebou a pravili: „Jak může tento dáti nám své tělo za pokrm?“
54Proto řekl jim Ježíš: „Vpravdě, vpravdě pravím vám: Nebudete-li jísti Tělo Syna člověka a píti jeho Krev, nebudete míti v sobě život.
55Kdo jí mé Tělo a pije mou Krev, má život věčný, a já ho vzkřísím v den poslední.
56Neboť Tělo mé je pravý pokrm a Krev má je pravý nápoj.
57Kdo jí mé Tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm.
58Jako mne poslal živý Otec a já jsem živ skrze Otce, tak i ten, kdo jí mne, živ bude skrze mne.
59Toto je chléb, který s nebe sestoupil, ne jako [manna, kterou] jedli otcové vaši, a zemřeli. Kdo jí tento chléb, živ bude na věky.“
60To promluvil, když učil v synagoze v Kafarnau.
61Když to mnozí z jeho učedníků uslyšeli, řekli: „Tvrdá je ta řeč! Kdopak ji může poslouchat?“
62Ale Ježíš, věda sám u sebe, že jeho učedníci na to reptají, řekl jim: „To vás pohoršuje?
63Co tedy, až uzříte Syna člověka, jak vstupuje tam, kde byl dříve?
64Duch je to, který oživuje, tělo samo není ku prospěchu. Ta slova však, která jsem já mluvil k vám, jsou duch a život.
65Ale jsou někteří mezi vámi, kteří nevěří.“ –
66Věděl zajisté Ježíš od počátku, kteří nevěří a kdo ho zradí. – I pravil: „Proto jsem vám řekl, že nikdo nemůže přijíti ke mně, není-li mu to dáno od Otce.“
67Od toho času mnozí z jeho učedníků odešli zpět a již s ním nechodili.
68Řekl tedy Ježíš ke dvanácti: „Chcete i vy odejiti?“
69Šimon Petr mu odpověděl: „Pane, ke komu půjdeme? Ty máš slova života věčného,
70a my jsme uvěřili a poznali, že ty jsi Mesiáš, Syn Boží.“
71Odpověděl jim Ježíš: „Což nevyvolil jsem vás dvanáct? A jeden z vás je ďábel!“
72Pravil to o Jidáši, synu Šimona Iškariotského; neboť to by ten, který ho měl zraditi, ač byl jedním ze dvanácti.