John 3
1 Mezi farizeji byl jeden člověk jménem Nikodem, člen židovské velerady.
2 Ten přišel v noci k Ježíšovi a řekl mu: „Mistře, víme, že jsi od Boha přišel jako učitel; neboť nikdo nemůže činiti ty zázraky, které ty činíš, není-li s ním Bůh.“
3 Ježíš mu odpověděl takto: „Vpravdě, vpravdě pravím ti: Nenarodí-li se kdo znova, nemůže viděti království Boží.“
4 Dí jemu Nikodem: „Jak se může člověk naroditi, když je starý? Cožpak může po druhé vejiti do lůna své matky a znovu se naroditi?“
5 Ježíš odpověděl: „Vpravdě, vpravdě pravím ti: Nenarodí-li se kdo znova z vody a z Ducha [svatého], nemůže vejiti do království Božího.
6 Co se z těla narodilo, je tělo; co se z Ducha narodilo, je duch.
7 Nediv se, že jsem ti řekl: Musíte se znova naroditi.
8 Vítr vane, kam chce; a slyšíš jeho hlas, ale nevíš, odkud přichází a kam jde. Tak je to u každého, kdo se narodil z Ducha.“
9 Nikodem mu řekl: „Jak se to může státi?“
10 Ježíš mu odvětil: „Ty jsi učitel v lidu izraelském, a to nevíš?
11 Vpravdě, vpravdě pravím ti: Co víme, mluvíme, a co jsme viděli, dosvědčujeme; a svědectví naše nepřijímáte.
12 Jestliže nevěříte, když jsem k vám mluvil o pozemských věcech, jak uvěříte, budu-li k vám mluviti o věcech nebeských?
13 A nikdo nevstoupil na nebe, leda Ten, který s nebe sestoupil, Syn člověka, [který je v nebi].“
14 „A jako Mojžíš povýšil na poušti hada, tak musí býti povýšen Syn člověka,
15 aby každý, kdo v něho věří, [nezahynul, nýbrž] měl život věčný.“
16 „Neboť tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby nikdo, jenž v něho věří, nezahynul, nýbrž měl život věčný.
17 Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby svět soudil, nýbrž aby svět byl jím spasen.
18 Kdo v něho věří, nebývá souzen; kdo však nevěří, již jest odsouzen, poněvadž nevěří ve jméno jednorozeného Syna Božího.
19 To pak je soud, že Světlo přišlo na svět, a lidé milovali více tmu než světlo; neboť jejich skutky byly zlé.
20 Každý totiž, kdo činí zlé, nenávidí světlo a nejde k světlu, aby nebyly jeho skutky najevě.
21 Kdo však činí pravdu, jde k světlu, aby se ukázaly jeho skutky, neboť jsou vykonány v Bohu.“
22 Potom přišel Ježíš se svými učedníky do judského území a tam s nimi pobýval a křtil.
23 Také Jan křtil v Enonu u Salimu, neboť tam bylo mnoho vody. Lidé přicházeli a dávali se křtíti.
24 Jan totiž ještě nebyl v žaláři.
25 Tu vznikl mezi učedníky Janovými a židy spor o očišťování.
26 I přišli k Janovi a řekli mu: „Mistře, ten, který byl u tebe za Jordánem, o němž jsi ty vydal svědectví, hle, ten křtí, a všichni jdou k němu.“
27 Jan na to řekl: „Člověk si nemůže nic vzíti, není-li mu (to) dáno s nebe.
28 Vy sami jste mi svědky, že jsem řekl:,Já nejsem Mesiáš, nýbrž jsem poslán před ním.'
29 Kdo má nevěstu, je ženich. Ženichův přítel, který stojí a ženicha slyší, raduje se srdečně z jeho hlasu. Nuže, tato má radost se naplnila:
30 On musí růsti, já pak se menšiti.“
31 „Kdo shůry přichází, je nade všechny; kdo je ze země je pozemský a mluví po zemsku. Kdo s nebe přichází, je nade všechny a svědčí o tom,
32 co viděl a slyšel, ale jeho svědectví nikdo nepřijímá.
33 Kdo přijal jeho svědectví, ten zpečetil, že Bůh je pravdomluvný.
34 Neboť ten, jehož Bůh poslal, mluví slova Boží. Vždyť Bůh (mu) dává Ducha bez míry.
35 Otec miluje Syna a všecko dal do jeho ruky.
36 Kdo věří v Syna, má život věčný; kdo však v Syna nevěří, neuzří život, nýbrž hněv Boží zůstává na něm.“