John 11
1 Byl nemocen jakýsi Lazar z Bethanie, z vesnice Marie a její sestry Marty. –
2 Byla to ona Maria, která pomazala mastí Pána a utřela mu nohy svými vlasy. – Její bratr Lazar byl nemocen.
3 Jeho sestry poslaly k němu se vzkazem: „Pane, hle ten, kterého miluješ, je nemocen.“
4 Když to Ježíš uslyšel, řekl: „Ta nemoc není k smrti, nýbrž k slávě Boží, aby Syn člověka byl skrze ni oslaven.“ –
5 Ježíš miloval Martu i její sestru [Marii] i Lazara. –
6 Jakmile tedy uslyšel, že je nemocen, zůstal sice na tom místě dva dny,
7 ale potom řekl svým učedníkům: „Pojďme opět do Judska!“
8 Praví mu učedníci: „Mistře, právě tě zamýšleli židé ukamenovat, a zase tam jdeš?“ Ježíš odpověděl: „Copak nemá den dvanáct hodin?
9 Chodí-li někdo ve dne, neklopýtá, neboť vidí světlo tohoto světa;
10 chodí-li však v noci, klopýtne, neboť mu schází světlo.“
11 To pověděl a potom jim pravil: „Lazar, náš přítel, spí; ale jdu jej ze sna probudit.“
12 I řekli mu jeho učedníci: „Pane, spí-li, bude zdráv.“ –
13 Ježíš však to řekl o jeho smrti, kdežto oni myslili, že mluví o spánku. –
14 Tu jim tedy řekl Ježíš zjevně: „Lazar je mrtev.
15 I raduji se kvůli vám, že jsem tam nebyl, abyste uvěřili. Ale pojďme k němu!“
16 Řekl tedy Tomáš příjmením Blíženec k spoluučedníkům: „Pojďme i my, ať umřeme s ním!“
17 Když tedy Ježíš přišel, nalezl ho již čtyři dny pochovaného. –
18 Bethanie ležela blízko Jerusalema, asi patnáct honů od něho. –
19 Mnozí židé přišli k Martě a Marii, aby je potěšili pro jejich bratra.
20 Jakmile Marta uslyšela o Ježíšově příchodu, vyšla mu naproti, Maria však zůstala doma.
21 I řekla Marta Ježíšovi: „Pane, kdybys tu byl býval, můj bratr nebyl by umřel!
22 Avšak i nyní vím, že o cokoliv požádáš Boha, dá ti Bůh.“
23 Dí jí Ježíš: „Vstane zase tvůj bratr.“
24 Dí jemu Marta: „Vím, že vstane při vzkříšení v den poslední.“
25 Řekl jí Ježíš: „Já jsem vzkříšení a život: Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, živ bude;
26 a nikdo, kdo žije a věří ve mne, neumře na věky. Věříš tomu?“
27 Řekla mu: „Ano, Pane, já jsem uvěřila, že ty jsi Mesiáš, Syn Boha [živého], který jsi přišel na tento svět.“
28 Po těchto slovech odešla, zavolala svou sestru Marii a řekla jí potají: „Mistr je zde a volá tě!“
29 Sotva to ona uslyšela, rychle vstává a jde k němu. –
30 Ježíš totiž ještě nepřišel do vesnice, nýbrž byl dosud na tom místě, kde se s ním setkala Marta. –
31 Židé, kteří s ní byli v domě a těšili ji, spatřivše, že Maria rychle vstala a odešla, šli za ní pravíce: „Jde ke hrobu si tam poplakat.“
32 Když tedy Maria přišla tam, kde byl Ježíš, a spatřila jej, padla mu k nohám a řekla: „Pane, kdybys tu byl býval, můj bratr nebyl by umřel!“
33 Ježíš tedy, vida ji, jak pláče a jak pláčí také židé, kteří s ní přišli, byl hluboce dojat, zachvěl se
34 a řekl: „Kam jste ho položili?“ Praví mu: „Pane, pojď a viz!“
35 I zaslzel Ježíš.
36 Židé tedy řekli: „Hle, jak ho miloval!“
37 Někteří z nich však pravili: „Nemohl učiniti ten, který otevřel oči slepci [od narození], aby tento neumřel?“
38 Ježíš znovu dojat, přišel ke hrobu. Byla to jeskyně a kámen ležel na ní.
39 Ježíš řekl: „Odvalte kámen!“ Řekla mu Marta, sestra zemřelého: „Pane, již zapáchá, vždyť je čtyři dny (v hrobě).“
40 Dí jí Ježíš: „Neřekl jsem ti, budeš-li věřiti, že uzříš slávu Boží?“
41 Odvalili tedy kámen. Ježíš pozdvihl oči vzhůru a řekl: „Otče, děkuji ti, že jsi mě vyslyšel.
42 Já jsem věděl, že mě vždycky vyslyšíš, avšak kvůli zástupu, který stojí kolem, jsem to řekl, aby uvěřili, že Ty jsi mě poslal.“
43 Po těch slovech zvolal silným hlasem: „Lazare, pojď ven!“
44 I vyšel ten, který byl mrtvý, jsa svázán obvazy na rukou i na nohou a tvář maje ovinutu šátkem. Ježíš jim řekl: „Rozvažte ho a nechte, ať odejde!“
45 Mnozí židé, kteří přišli k Marii [a k Martě] a spatřili, co učinil [Ježíš], uvěřili v něho.
46 Někteří z nich však odešli k farizeům a pověděli jim, co Ježíš učinil.
47 Velekněží a farizeové shromáždili veleradu a řekli: „Co podnikneme, vždyť tento člověk činí mnoho divů?
48 Necháme-li ho tak, všichni uvěří v něho; i přijdou Římané a vezmou naše místo i národ.“
49 Jeden z nich pak jménem Kaifáš, který byl toho roku nejvyšším knězem, řekl jim: „Vy nic nevíte,
50 ani na to nemyslíte, že je pro nás prospěšné, aby jeden člověk zemřel za lid, než aby celý národ zahynul.“ –
51 To však neřekl sám ze sebe, nýbrž to prorokoval jako velekněz toho roku, že Ježíš zemře za národ,
52 a to nejen za národ, nýbrž aby shromáždil v jedno rozptýlené dítky Boží.
53 Od toho dne tedy se uradili, že ho usmrtí.
54 Proto Ježíš už nechodil mezi židy veřejně, nýbrž odešel do krajiny poblíže pouště, do města jménem. Efrem, a tam zůstal se svými učedníky.
55 Byly pak blízko židovské velikonoce a mnozí z kraje odešli před velikonocemi do Jerusalema, aby se tam očistili.
56 I hledali Ježíše, a stojíce v chrámě, pravili vespolek: „Co myslíte, nepřijde na slavnost?“ Velekněží a farizeové vydali totiž rozkaz, ať každý, kdo zví o jeho pobytu, to oznámí, aby ho jali.