1Byl nemocen jakýsi Lazar z Bethanie, z vesnice Marie a její sestry Marty. –
2Byla to ona Maria, která pomazala mastí Pána a utřela mu nohy svými vlasy. – Její bratr Lazar byl nemocen.
3Jeho sestry poslaly k němu se vzkazem: „Pane, hle ten, kterého miluješ, je nemocen.“
4Když to Ježíš uslyšel, řekl: „Ta nemoc není k smrti, nýbrž k slávě Boží, aby Syn člověka byl skrze ni oslaven.“ –
5Ježíš miloval Martu i její sestru [Marii] i Lazara. –
6Jakmile tedy uslyšel, že je nemocen, zůstal sice na tom místě dva dny,
7ale potom řekl svým učedníkům: „Pojďme opět do Judska!“
8Praví mu učedníci: „Mistře, právě tě zamýšleli židé ukamenovat, a zase tam jdeš?“ Ježíš odpověděl: „Copak nemá den dvanáct hodin?
9Chodí-li někdo ve dne, neklopýtá, neboť vidí světlo tohoto světa;
10chodí-li však v noci, klopýtne, neboť mu schází světlo.“
11To pověděl a potom jim pravil: „Lazar, náš přítel, spí; ale jdu jej ze sna probudit.“
12I řekli mu jeho učedníci: „Pane, spí-li, bude zdráv.“ –
13Ježíš však to řekl o jeho smrti, kdežto oni myslili, že mluví o spánku. –
14Tu jim tedy řekl Ježíš zjevně: „Lazar je mrtev.
15I raduji se kvůli vám, že jsem tam nebyl, abyste uvěřili. Ale pojďme k němu!“
16Řekl tedy Tomáš příjmením Blíženec k spoluučedníkům: „Pojďme i my, ať umřeme s ním!“
17Když tedy Ježíš přišel, nalezl ho již čtyři dny pochovaného. –
18Bethanie ležela blízko Jerusalema, asi patnáct honů od něho. –
19Mnozí židé přišli k Martě a Marii, aby je potěšili pro jejich bratra.
20Jakmile Marta uslyšela o Ježíšově příchodu, vyšla mu naproti, Maria však zůstala doma.
21I řekla Marta Ježíšovi: „Pane, kdybys tu byl býval, můj bratr nebyl by umřel!
22Avšak i nyní vím, že o cokoliv požádáš Boha, dá ti Bůh.“
23Dí jí Ježíš: „Vstane zase tvůj bratr.“
24Dí jemu Marta: „Vím, že vstane při vzkříšení v den poslední.“
25Řekl jí Ježíš: „Já jsem vzkříšení a život: Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, živ bude;
26a nikdo, kdo žije a věří ve mne, neumře na věky. Věříš tomu?“
27Řekla mu: „Ano, Pane, já jsem uvěřila, že ty jsi Mesiáš, Syn Boha [živého], který jsi přišel na tento svět.“
28Po těchto slovech odešla, zavolala svou sestru Marii a řekla jí potají: „Mistr je zde a volá tě!“
29Sotva to ona uslyšela, rychle vstává a jde k němu. –
30Ježíš totiž ještě nepřišel do vesnice, nýbrž byl dosud na tom místě, kde se s ním setkala Marta. –
31Židé, kteří s ní byli v domě a těšili ji, spatřivše, že Maria rychle vstala a odešla, šli za ní pravíce: „Jde ke hrobu si tam poplakat.“
32Když tedy Maria přišla tam, kde byl Ježíš, a spatřila jej, padla mu k nohám a řekla: „Pane, kdybys tu byl býval, můj bratr nebyl by umřel!“
33Ježíš tedy, vida ji, jak pláče a jak pláčí také židé, kteří s ní přišli, byl hluboce dojat, zachvěl se
34a řekl: „Kam jste ho položili?“ Praví mu: „Pane, pojď a viz!“
35I zaslzel Ježíš.
36Židé tedy řekli: „Hle, jak ho miloval!“
37Někteří z nich však pravili: „Nemohl učiniti ten, který otevřel oči slepci [od narození], aby tento neumřel?“
38Ježíš znovu dojat, přišel ke hrobu. Byla to jeskyně a kámen ležel na ní.
39Ježíš řekl: „Odvalte kámen!“ Řekla mu Marta, sestra zemřelého: „Pane, již zapáchá, vždyť je čtyři dny (v hrobě).“
40Dí jí Ježíš: „Neřekl jsem ti, budeš-li věřiti, že uzříš slávu Boží?“
41Odvalili tedy kámen. Ježíš pozdvihl oči vzhůru a řekl: „Otče, děkuji ti, že jsi mě vyslyšel.
42Já jsem věděl, že mě vždycky vyslyšíš, avšak kvůli zástupu, který stojí kolem, jsem to řekl, aby uvěřili, že Ty jsi mě poslal.“
43Po těch slovech zvolal silným hlasem: „Lazare, pojď ven!“
44I vyšel ten, který byl mrtvý, jsa svázán obvazy na rukou i na nohou a tvář maje ovinutu šátkem. Ježíš jim řekl: „Rozvažte ho a nechte, ať odejde!“
45Mnozí židé, kteří přišli k Marii [a k Martě] a spatřili, co učinil [Ježíš], uvěřili v něho.
46Někteří z nich však odešli k farizeům a pověděli jim, co Ježíš učinil.
47Velekněží a farizeové shromáždili veleradu a řekli: „Co podnikneme, vždyť tento člověk činí mnoho divů?
48Necháme-li ho tak, všichni uvěří v něho; i přijdou Římané a vezmou naše místo i národ.“
49Jeden z nich pak jménem Kaifáš, který byl toho roku nejvyšším knězem, řekl jim: „Vy nic nevíte,
50ani na to nemyslíte, že je pro nás prospěšné, aby jeden člověk zemřel za lid, než aby celý národ zahynul.“ –
51To však neřekl sám ze sebe, nýbrž to prorokoval jako velekněz toho roku, že Ježíš zemře za národ,
52a to nejen za národ, nýbrž aby shromáždil v jedno rozptýlené dítky Boží.
53Od toho dne tedy se uradili, že ho usmrtí.
54Proto Ježíš už nechodil mezi židy veřejně, nýbrž odešel do krajiny poblíže pouště, do města jménem. Efrem, a tam zůstal se svými učedníky.
55Byly pak blízko židovské velikonoce a mnozí z kraje odešli před velikonocemi do Jerusalema, aby se tam očistili.
56I hledali Ježíše, a stojíce v chrámě, pravili vespolek: „Co myslíte, nepřijde na slavnost?“ Velekněží a farizeové vydali totiž rozkaz, ať každý, kdo zví o jeho pobytu, to oznámí, aby ho jali.