John 10
1 „Vpravdě, vpravdě pravím vám: Kdo nevchází do ovčince dveřmi, nýbrž vstupuje jinudy, je zloděj a lotr.
2 Kdo však vchází dveřmi, je pastýř ovcí.
3 Tomu vrátný otvírá a ovce slyší jeho hlas, a on své ovce volá jménem a vyvádí je ven.
4 A když své ovce vypustí, jde před nimi, a ovce jdou za s ním, neboť znají jeho hlas.
5 Za cizím však nejdou, nýbrž utíkají před ním, neboť neznají hlas cizích.“
6 To podobenství pověděl jim Ježíš, ale oni neporozuměli, co jim mluvil.
7 Ježíš jim tedy řekl opět: „Vpravdě, vpravdě pravím vám: Já jsem dveře k ovcím.
8 Všichni, kteří vystoupili (přede mnou), jsou zloději a lotři, ale ovce je neslyšely.
9 Já jsem dveře. Vejde-li někdo skrze mne, bude zachráněn; a vejde i vyjde a nalezne pastvu.
10 Zloděj přichází jen krást, zabíjet a hubit. Já jsem přišel, aby život měly a měly hojnost.“
11 „Já jsem pastýř dobrý. Dobrý pastýř dává život za své ovce.
12 Avšak, vidí-li najatý člověk, který není (pravým) pastýřem a jemuž ovce nepatří, přicházeti vlka, opouští ovce a utíká. A vlk lapá a rozhání ovce.
13 Najatý člověk pak prchá, poněvadž je najatý a nezáleží mu na ovcích.
14 Já jsem pastýř dobrý a znám svoje a znají mě moje,
15 jako mě zná Otec a já znám Otce. A svůj život dávám za své ovce.
16 Mám ještě jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince. Také ty musím přivésti, a můj hlas budou slyšeti, a bude jeden ovčinec a jeden pastýř.
17 Proto miluje mě Otec, že dávám svůj život, abych jej opět přijal.
18 Nikdo mi jej nebere, nýbrž já jej dávám dobrovolně. Mám moc jej dáti, a mám moc jej zase vzíti. Tento příkaz jsem dostal od svého Otce.“
19 Pro tyto řeči povstala opět mezi židy různost názorů.
20 Mnozí z nich pravili: „Má zlého ducha a blázní. Proč ho posloucháte?“
21 Jiní pravili: „To nejsou slova posedlého. Což může zlý duch otevříti oči slepým?“
22 V Jerusalemě se konala slavnost posvěcení chrámu. Byla zima.
23 Ježíš chodil v chrámě v podloubí Šalomounově.
24 Tu ho obstoupili židé a pravili mu: „Jak dlouho nás (ještě) držíš v napětí? Jsi-li ty Mesiáš, pověz nám to zjevně!“
25 Ježíš jim odpověděl: „Řekl jsem vám to, a nevěříte. Skutky, které já činím ve jménu svého Otce, vydávají svědectví o mně.
26 Ale vy nevěříte, neboť nepatříte k mým ovcím:
27 Mé ovce slyší můj hlas, a já je znám, a ony jdou za mnou.
28 Já jim dávám život věčný a nezhynou na věky, a nikdo je nevytrhne z mé ruky.
29 Co mi dal můj Otec, to jest větší nade všecko, a nikdo nemůže (je) vytrhnouti z ruky mého Otce.
30 Já a Otec jedno jsme.“
31 Tu se židé chápali kamení, aby ho kamenovali.
32 Ježíš jim odpověděl: „Mnoho dobrých skutků jsem vám ukázal z poslání svého Otce; pro který z těch skutků mě kamenujete?“
33 Židé mu odpověděli: „Pro dobrý skutek tě nekamenujeme, nýbrž pro rouhání, že ty se děláš Bohem, ačkoli jsi člověk.“
34 Ježíš jim odpověděl: „Copak není psáno ve vašem zákoně:,Já jsem řekl: Bohové jste'?
35 Jestliže bohy nazval ty, jimž bylo řečeno slovo Boží – a Písmo se nemůže zrušiti –
36 jak o tom, jejž Otec posvětil a poslal na svět, vy pravíte:,Rouháš se, poněvadž jsem řekli:,Syn Boží jsem'?
37 Nečiním-li skutky svého Otce, nevěřte mi!
38 Činím-li pak a nechcete mně věřiti, věřte skutkům, abyste poznali a uvěřili, že Otec je ve mně a já v Otci.“
39 Zamýšleli ho tedy zajmouti, ale unikl jejich rukám.
40 Odešel opět za Jordán do té krajiny, kde dříve Jan křtil, a zůstal tam.
41 I přišli mnozí k němu a pravili: „Jan neučinil sice žádný zázrak,
42 ale všechno, co Jan řekl o tomto, bylo pravdivé.“ A mnozí uvěřili v něho.