1Šest dní před velikonocemi přišel Ježíš do Bethanie, kde bydlel Lazar, ten, který umřel a kterého Ježíš vzkřísil.
2I připravili mu tam hostinu a Marta posluhovala. Lazar byl jedním z těch, kteří s ním byli u stolu.
3Maria vzala libru drahé masti z pravého nardu, pomazala Ježíšovi nohy a utřela jeho nohy svými vlasy. Dům se naplnil vůní té masti.
4I řekl jeden z jeho učedníků, Jidáš Iškariotský, který jej chtěl zradit:
5„Pročpak nebyla prodána ta mast za tři sta denárů a nebylo to dáno chudým?“
6To řekl, ne že měl péči o chudé, ale že byl zloděj, a maje měšec, zpronevěřoval, co (tam) bylo vkládáno.
7Ježíš tedy řekl: „Nechte ji, aby to uchovala ke dni mého pohřbu!
8Vždyť chudé máte vždycky s sebou, mne však vždycky nemáte.“
9Četný zástup židů se dověděl, že tam jest. I přišli nejen kvůli němu, nýbrž aby uviděli také Lazara, kterého vzkřísil z mrtvých.
10Velekněží se však uradili, že i Lazara usmrtí,
11neboť mnoho židů kvůli němu odpadlo a uvěřilo v Ježíše.
12Druhého dne uslyšel četný zástup, který přišel na slavnost, že Ježíš jde do Jerusalema.
13Vzali palmové ratolesti, vyšli mu naproti a volali: „Hosanna! Požehnaný, jenž přichází ve jménu Páně, král izraelský!“
14Ježíš totiž nalezl oslátko a sedl si na ně, jak je psáno:
15„Neboj se, dcero sionská! Hle, tvůj král přichází, sedě na oslátku.“
16Tomu neporozuměli zprvu jeho učedníci, ale když byl Ježíš oslaven, tu se rozpomenuli, že to bylo o něm psáno a že to učinili jemu.
17Zástup, který byl s ním, když Lazara povolal z hrobu a vzkřísil ho z mrtvých, vydal o něm svědectví.
18Proto mu také vyšel zástup naproti, neboť slyšeli, že ten div učinil.
19Tu řekli farizeové mezi sebou: „Vidíte, že nic nezmůžeme. Hle, celý svět odešel za ním!“
20Byli pak někteří pohani mezi těmi, kteří připutovali, aby o slavnosti vzdali Bohu čest.
21Ti přistoupili k Filipovi, který pocházel z Bethsaidy v Galileji, a žádali ho slovy: „Pane, rádi bychom viděli Ježíše.“
22Filip šel a řekl to Ondřejovi, Ondřej a Filip pak to pověděli Ježíšovi.
23Ježíš jim řekl: „Přišla hodina, aby byl oslaven Syn člověka.
24Vpravdě, vpravdě pravím vám: Nezemře-li pšeničné zrno, jež padlo do země,
25zůstává samotno; zemře-li však, přináší mnoho užitku. Kdo miluje svůj život, ztratí jej; a kdo nenávidí svůj život na tomto světě, zachová jej pro život věčný.
26Slouží-li mi kdo, ať mě následuje! A kde jsem já, tam bude i můj služebník. Bude-li mi kdo sloužiti, poctí jej můj Otec.
27Nyní je má duše zkormoucena, A co mám říci? Otče, vysvoboď mě z té hodiny! Avšak právě na tu hodinu jsem přišel. Otče, oslav své jméno!“
28I zazněl hlas s nebe: „Oslavil jsem je a ještě oslavím.“
29Přítomný lid, který to slyšel, pravil, že zahřmělo; a jiní pravili: „Anděl mluvil k němu.“
30Ježíš řekl: „Ne kvůli mně zazněl ten hlas, nýbrž kvůli vám.
31Nyní nastává soud nad tímto světem, nyní bude kníže tohoto světa vypuzen ven.
32A já, budu-li povýšen od země, potáhnu všechno k sobě.“ –
33Těmi slovy chtěl naznačiti, jakou smrtí zemře. –
34Zástup mu odpověděl: „My jsme slyšeli ze Zákona, že Mesiáš zůstává na věky. Jak to, že ty pravíš:,Musí povýšen býti Syn člověka'? Kdo je tento Syn člověka?“
35Ježíš jim odvětil: „Ještě krátký čas je světlo mezi vámi. Choďte, pokud máte světlo, aby vás nezachvátila tma! Kdo chodí ve tmě, neví, kam jde.
36Dokud máte světlo, věřte ve světlo, abyste byli účastni světla!“ Po těch slovech odešel Ježíš a skryl se před nimi.
37Ačkoliv učinil tolik zázraků před nimi, nevěřili v něho,
38aby se naplnilo slovo proroka Izaiáše, které pověděl: „Pane, kdo uvěřil našemu kázání? A komu byla zjevena moc Páně?“
39Proto nemohli uvěřiti; neboť Izaiáš opět řekl:
40„Zaslepil jejich oči a zatvrdil jejich srdce, takže očima nevidí a srdcem nerozumějí a neobracejí se, abych (já) je neuzdravil.“
41To řekl Izaiáš, když viděl jeho slávu a mluvil o něm.
42Přece však i z členů velerady mnozí uvěřili v něho, ale pro farizeje se veřejně (k tomu) neznali, aby nebyli vyobcováni ze synagogy,
43neboť milovali více chválu od lidí, než chválu od Boha.
44Ježíš pak zvolal: „Kdo věří ve mne, nevěří ve mne, nýbrž v Toho, který mě poslal;
45a kdo vidí mne, vidí Toho, který mě poslal.
46Já jsem přišel na svět jako světlo, aby nikdo, kdo ve mne věří, nezůstal ve tmě.
47A uslyší-li kdo má slova, a neplní-li je, toho já nesoudím, neboť jsem nepřišel svět soudit, nýbrž svět spasit.
48Kdo mnou pohrdá a nepřijímá má slova, má svého soudce: To slovo, které jsem mluvil, to ho odsoudí v den poslední,
49neboť já jsem nemluvil sám ze sebe, nýbrž Otec, který mě poslal, ten mi přikázal, co mám mluviti a co hlásati.
50A já vím, že jeho přikázání je život věčný. Co tedy já mluvím, mluvím tak, jak mi pověděl Otec.“