John 12
1 Šest dní před velikonocemi přišel Ježíš do Bethanie, kde bydlel Lazar, ten, který umřel a kterého Ježíš vzkřísil.
2 I připravili mu tam hostinu a Marta posluhovala. Lazar byl jedním z těch, kteří s ním byli u stolu.
3 Maria vzala libru drahé masti z pravého nardu, pomazala Ježíšovi nohy a utřela jeho nohy svými vlasy. Dům se naplnil vůní té masti.
4 I řekl jeden z jeho učedníků, Jidáš Iškariotský, který jej chtěl zradit:
5 „Pročpak nebyla prodána ta mast za tři sta denárů a nebylo to dáno chudým?“
6 To řekl, ne že měl péči o chudé, ale že byl zloděj, a maje měšec, zpronevěřoval, co (tam) bylo vkládáno.
7 Ježíš tedy řekl: „Nechte ji, aby to uchovala ke dni mého pohřbu!
8 Vždyť chudé máte vždycky s sebou, mne však vždycky nemáte.“
9 Četný zástup židů se dověděl, že tam jest. I přišli nejen kvůli němu, nýbrž aby uviděli také Lazara, kterého vzkřísil z mrtvých.
10 Velekněží se však uradili, že i Lazara usmrtí,
11 neboť mnoho židů kvůli němu odpadlo a uvěřilo v Ježíše.
12 Druhého dne uslyšel četný zástup, který přišel na slavnost, že Ježíš jde do Jerusalema.
13 Vzali palmové ratolesti, vyšli mu naproti a volali: „Hosanna! Požehnaný, jenž přichází ve jménu Páně, král izraelský!“
14 Ježíš totiž nalezl oslátko a sedl si na ně, jak je psáno:
15 „Neboj se, dcero sionská! Hle, tvůj král přichází, sedě na oslátku.“
16 Tomu neporozuměli zprvu jeho učedníci, ale když byl Ježíš oslaven, tu se rozpomenuli, že to bylo o něm psáno a že to učinili jemu.
17 Zástup, který byl s ním, když Lazara povolal z hrobu a vzkřísil ho z mrtvých, vydal o něm svědectví.
18 Proto mu také vyšel zástup naproti, neboť slyšeli, že ten div učinil.
19 Tu řekli farizeové mezi sebou: „Vidíte, že nic nezmůžeme. Hle, celý svět odešel za ním!“
20 Byli pak někteří pohani mezi těmi, kteří připutovali, aby o slavnosti vzdali Bohu čest.
21 Ti přistoupili k Filipovi, který pocházel z Bethsaidy v Galileji, a žádali ho slovy: „Pane, rádi bychom viděli Ježíše.“
22 Filip šel a řekl to Ondřejovi, Ondřej a Filip pak to pověděli Ježíšovi.
23 Ježíš jim řekl: „Přišla hodina, aby byl oslaven Syn člověka.
24 Vpravdě, vpravdě pravím vám: Nezemře-li pšeničné zrno, jež padlo do země,
25 zůstává samotno; zemře-li však, přináší mnoho užitku. Kdo miluje svůj život, ztratí jej; a kdo nenávidí svůj život na tomto světě, zachová jej pro život věčný.
26 Slouží-li mi kdo, ať mě následuje! A kde jsem já, tam bude i můj služebník. Bude-li mi kdo sloužiti, poctí jej můj Otec.
27 Nyní je má duše zkormoucena, A co mám říci? Otče, vysvoboď mě z té hodiny! Avšak právě na tu hodinu jsem přišel. Otče, oslav své jméno!“
28 I zazněl hlas s nebe: „Oslavil jsem je a ještě oslavím.“
29 Přítomný lid, který to slyšel, pravil, že zahřmělo; a jiní pravili: „Anděl mluvil k němu.“
30 Ježíš řekl: „Ne kvůli mně zazněl ten hlas, nýbrž kvůli vám.
31 Nyní nastává soud nad tímto světem, nyní bude kníže tohoto světa vypuzen ven.
32 A já, budu-li povýšen od země, potáhnu všechno k sobě.“ –
33 Těmi slovy chtěl naznačiti, jakou smrtí zemře. –
34 Zástup mu odpověděl: „My jsme slyšeli ze Zákona, že Mesiáš zůstává na věky. Jak to, že ty pravíš:,Musí povýšen býti Syn člověka'? Kdo je tento Syn člověka?“
35 Ježíš jim odvětil: „Ještě krátký čas je světlo mezi vámi. Choďte, pokud máte světlo, aby vás nezachvátila tma! Kdo chodí ve tmě, neví, kam jde.
36 Dokud máte světlo, věřte ve světlo, abyste byli účastni světla!“ Po těch slovech odešel Ježíš a skryl se před nimi.
37 Ačkoliv učinil tolik zázraků před nimi, nevěřili v něho,
38 aby se naplnilo slovo proroka Izaiáše, které pověděl: „Pane, kdo uvěřil našemu kázání? A komu byla zjevena moc Páně?“
39 Proto nemohli uvěřiti; neboť Izaiáš opět řekl:
40 „Zaslepil jejich oči a zatvrdil jejich srdce, takže očima nevidí a srdcem nerozumějí a neobracejí se, abych (já) je neuzdravil.“
41 To řekl Izaiáš, když viděl jeho slávu a mluvil o něm.
42 Přece však i z členů velerady mnozí uvěřili v něho, ale pro farizeje se veřejně (k tomu) neznali, aby nebyli vyobcováni ze synagogy,
43 neboť milovali více chválu od lidí, než chválu od Boha.
44 Ježíš pak zvolal: „Kdo věří ve mne, nevěří ve mne, nýbrž v Toho, který mě poslal;
45 a kdo vidí mne, vidí Toho, který mě poslal.
46 Já jsem přišel na svět jako světlo, aby nikdo, kdo ve mne věří, nezůstal ve tmě.
47 A uslyší-li kdo má slova, a neplní-li je, toho já nesoudím, neboť jsem nepřišel svět soudit, nýbrž svět spasit.
48 Kdo mnou pohrdá a nepřijímá má slova, má svého soudce: To slovo, které jsem mluvil, to ho odsoudí v den poslední,
49 neboť já jsem nemluvil sám ze sebe, nýbrž Otec, který mě poslal, ten mi přikázal, co mám mluviti a co hlásati.
50 A já vím, že jeho přikázání je život věčný. Co tedy já mluvím, mluvím tak, jak mi pověděl Otec.“