1Bylo to před velikonoční slavností. Poněvadž Ježíš věděl, že přišla jeho hodina, aby z tohoto světa odešel k Otci, a poněvadž miloval svoje, kteří byli ve světě, projevil jim svou lásku měrou nejvyšší.
2Konala se večeře. Ďábel již vnukl Jidáši, synu Šimona Iškariotského, do jeho srdce, aby ho zradil.
3Jsa si (Ježíš) vědom toho, že mu Otec dal do rukou všechno a že vyšel od Boha a jde k Bohu, vstává od večeře a odkládá svůj šat.
4Pak vzal lněné roucho a přepásal se.
5Potom nalil vody do umyvadla a počal umývati učedníkům nohy a utírati je rouchem, kterým byl přepásán.
6Přišel tedy k Simonu Petrovi. I řekl mu Petr: „Pane, ty mně myješ nohy?“
7Ježíš mu odpověděl: „Co já činím, ty nevíš nyní, ale pochopíš později.“
8Dí mu Petr: „Nebudeš mi mýti nohy na věky!“ Ježíš mu odvětil: „Jestliže tě neumyji, nebudeš míti podíl se mnou.“
9Dí jemu Šimon Petr: „Pane, nejen mé nohy, nýbrž i ruce a hlavu!“
10Dí mu Ježíš: „Kdo se vykoupal, nepotřebuje si umýti víc než nohy, neboť je celý čistý; i vy jste čisti, ale ne všichni.“ –
11Věděl totiž, kdo je ten, který ho zradí. Proto řekl: „Nejste čisti všichni.“
12Když jim tedy umyl nohy, vzal svůj šat, opět se posadil a řekl jim: „Víte-li, co jsem vám učinil?
13Vy mě nazýváte Mistrem a Pánem a správně pravíte, neboť jsem jím.
14Jestliže tedy já, váš Pán a Mistr, umyl jsem vám nohy, i vy máte jeden druhému nohy umývati.
15Příklad zajisté dal jsem vám, abyste i vy činili tak, jako jsem já učinil vám.
16Vpravdě, vpravdě pravím vám: Není služebník větší nad svého pána, ani posel větší nad toho, který ho poslal.
17Víte-li to, blahoslavení budete, jestliže podle toho budete jednati.
18Nepravím to o vás všech. Já vím, které jsem vyvolil, avšak aby se naplnilo Písmo:,Kdo jí se mnou chléb, pozdvihne proti mně svou patu.'
19Již nyní pravím (to) vám, dříve než se to stane, abyste uvěřili, až se to stane, že jsem to já.
20Vpravdě, vpravdě pravím vám: Kdo přijímá toho, koho pošlu, mne přijímá; kdo však mne přijímá, přijímá Toho, který mě poslal.“
21Po těch slovech se zkormoutil Ježíš v duchu a prohlásil: „Vpravdě, vpravdě pravím vám: Jeden z vás mě zradí.“
22I pohlíželi učedníci jeden na druhého, neboť byli na rozpacích, o kom to praví.
23Jeden z jeho učedníků, ten, kterého Ježíš miloval, spočíval na prsou Ježíšových.
24Tomu pokynul Šimon Petr a řekl mu: „Kdo je ten, o němž mluvíš?“
25On se tedy naklonil na Ježíšovu hruď a řekl mu: „Pane, kdo je to?“
26Ježíš odpověděl: „Ten je to, komu já podám namočenou skývu.“ A namočil skývu a podal ji Jidášovi, synu Šimona Iškariotského.
27Po té skývě vešel do něho ďábel. I řekl mu Ježíš: „Co činíš, učiň rychle!“
28To však nikdo ze spolustolujících nevěděl, proč mu to řekl.
29Poněvadž totiž měl Jidáš (na starosti) měšec, mínili někteří, že mu Ježíš řekl: „Nakup, co potřebujeme na svátky,“ anebo aby dal něco chudým.
30Jakmile vzal Jidáš skývu, ihned vyšel ven. Byla noc.
31Když pak odešel, pravil Ježíš: „Nyní jest oslaven Syn člověka a Bůh jest oslaven v něm.
32Je-li Bůh v něm oslaven, oslaví ho i Bůh sám v sobě; ano, hned ho oslaví.
33Dítky, ještě maličko jsem s vámi! Budete mě hledati, ale jak jsem řekl židům, tak pravím nyní vám: Kam já jdu, vy nemůžete přijíti.
34Přikázání nové vám dávám, abyste se navzájem milovali; jako já jsem miloval vás, abyste se i vy milovali navzájem.
35Podle toho poznají všichni, že jste moji učedníci, budete-li míti lásku jedni k druhým.“
36Řekl mu Šimon Petr: „Pane, kam jdeš?“ Ježíš odpověděl: „Kam já jdu, nemůžeš za mnou nyní jíti, ale půjdeš později.“
37Dí mu Petr: „Pane, proč nemohu nyní za tebou jíti? Svůj život dám za tebe!“
38Odpověděl mu Ježíš: „Svůj život dáš za mne? Vpravdě, vpravdě pravím tobě: Dříve než kohout zakokrhá, třikrát mě zapřeš.“