1Moji bratří, věříte-li v oslaveného Pána našeho Ježíše Krista, nejednejte stranicky!
2Neboť vstoupil-li by do vašeho shromáždění nějaký muž se zlatým prstenem v nádherném rouchu a vstoupil-li by též chuďas v ošumělém šatě,
3a jestliže byste pohlédli na toho v nádherném rouchu a řekli byste mu: „Ty, posaď se na toto pěkné místo,“ a chuďasovi byste řekli: „Ty, postav se tamto“ nebo: „Posaď se mi u podnože,“
4což neoctli jste se tím v rozporu sami se sebou a nestali jste se zlovolnými soudci?
5Poslechněte, moji milovaní bratří! Nevyvolil Bůh chudé v očích tohoto světa za bohaté ve víře a za dědice království, které zaslíbil těm, kdož ho milují?
6Ale vy jste zneuctili chuďasa. Což nejsou to právě boháči, kteří vás (svou) mocí utiskují, a což ne zase oni, kteří vás tahají k soudům?
7Nejsou to oni, kteří se rouhají vznešenému jménu, které bylo vzýváno nad vámi?
8Dobře činíte, jestliže plníte královský zákon podle Písma: „Miluj bližního svého jako sebe samého!“
9Avšak jednáte-li stranicky, dopouštíte se hříchu a zákon vás usvědčuje z přestupku.
10Neboť kdo by celý zákon zachoval, ale prohřešil se v jednom (jeho příkazu), provinil se proti všem.
11Vždyť kdo řekl: „Nesesmilníš“, řekl také: „Nezabiješ!“ Jestliže tedy nesmilníš, ale dopouštíš se vraždy, přestoupil jsi zákon.
12Tak mluvte a tak jednejte jako ti, kdož budou souzeni podle zákona svobody.
13Neboť soud nezná milosrdenství s tím, kdo sám jednal nemilosrdně. Milosrdenství však vítězí nad soudem.
14Co prospěje, moji bratří, praví-li kdo, že má víru, ale nemá skutky? Může ho víra spasit?
15A kdyby bratr nebo sestra byli nazí a neměli na denní výživu,
16a někdo z vás pak by jim řekl: „Jděte v pokoji, zahřívejte se a nasycujte se,“ ale nedali byste jim, co potřebují k životu, co to prospěje?
17Tak (je to) i s vírou: nemá-li skutky, je mrtvá sama v sobě.
18Ale někdo řekne: „Ty máš víru, a já mám skutky. Ukaž mi svou víru bez skutků, a já ti ukáži ze svých skutků, jaká je víra má.
19Ty věříš, že je jeden Bůh? Dobře činíš. I zlí duchové věří, ale třesou se.“
20Chceš však, pošetilý člověče, poznati, že víra bez skutků je mrtvá?
21Což náš otec Abraham nebyl ospravedlněn ze skutků, protože obětoval svého syna Izáka na oltáři?
22Vidíš, že spolu působila víra s jeho skutky a že víra byla skutky dovršena.
23I naplnilo se Písmo: „Uvěřil Abraham Bohu, a bylo mu to připočteno k spravedlnosti“ a „byl nazván přítelem Božím.“
24Vidíte, že člověk bývá ospravedlňován skutky, a ne pouhou vírou.
25Což nebyla i nevěstka Rahab ospravedlněna skutky, že pohostinsky přijala posly a propustila je jinou cestou?
26Neboť jako je tělo bez ducha mrtvé, tak jest i víra bez skutků mrtvá.