James 1
1 Jakub, služebník Boha a Pána [našeho] Ježíše Krista, posílá pozdrav dvanácti kmenům rozptýleným v cizině.
2 Pokládejte to, moji bratří, skutečně za radost, když upadnete do rozličných pokušení!
3 Vždyť víte, je-li zkoušena vaše víra, že to přispívá k vytrvalosti.
4 Vytrvalost však ať dokončí (vaše) dílo, abyste byli dokonalí a bezúhonní, ničeho nepostrádajíce.
5 Postrádá-li však někdo z vás moudrosti, ať (ji) žádá od Boha – ten (ji) dává všem hojně a bez výčitek – a bude mu dána.
6 Ale ať žádá s důvěrou beze všeho pochybování, neboť kdo pochybuje, podobá se mořské vlně, která se větrem čeří a zmítá;
7 jen ať se však takový člověk nedomnívá, že dostane něco od Pána,
8 totiž člověk nerozhodný a nestálý na všech svých cestách.
9 Ať se chlubí bratr v nouzi žijící svou vznešeností,
10 boháč svou ponížeností, protože pomine jako květ trávy.
11 Neboť vyjde slunce palčivé a usuší trávu a její květ opadne a veta bude po její, zevní kráse. Tak i boháč pomine na svých cestách.
12 Blaze člověku, obstojí-li v pokušení! Osvědčí-li se totiž, dostane korunu života, kterou Bůh zaslíbil těm, kdož ho milují.
13 Ať neříká nikdo, když bývá pokoušen: „Od Boha jsem pokoušen.“ Bůh totiž nemůže býti pokoušen ke zlému, sám pak nikoho nepokouší.
14 Ale každý bývá pokoušen, jsa lákán a vnaděn svou žádostivostí.
15 Počala-li žádostivost, rodí pak hřích; hřích pak, byl-li spáchán, plodí smrt.
16 Neklamte se (tedy), moji milovaní bratří!
17 Každý dobrý úděl a každý dokonalý dar je shůry, sestupuje od Otce světel, u něhož není proměny, ani ze změny zastínění.
18 Dobrovolně zplodil nás slovem pravdy, abychom byli jakousi prvotinou jeho tvorstva.
19 Vězte, moji milovaní bratří, toto: Budiž každý člověk rychlý k slyšení, ale zdlouhavý k mluvení a zdlouhavý k hněvu!
20 Neboť v hněvu nekoná člověk, co je spravedlivé před Bohem.
21 Proto odložte všechnu nečistotu a všechen pozůstatek špatnosti a přijměte v tichosti vštípené slovo, které může spasiti vaše duše!
22 Uvádějte však slovo ve skutek a neposlouchejte je jenom, jinak oklamáváte sami sebe!
23 Neboť jestliže někdo slovo poslouchá, ale podle něho nejedná, podobá se člověku, který se dívá na svůj přirozený zevnějšek v zrcadle.
24 Podívá se sice na sebe a odejde, a hned zapomene, jaký byl.
25 Tomu však, kdo pohlédne v dokonalý zákon svobody a při něm vytrvá, a není zapomínavým posluchačem, nýbrž jedná podle něho, bude blaze při jeho jednání.
26 Domnívá-li se někdo, že je zbožný, ale nedrží na uzdě svůj jazyk, nýbrž klame sám sebe, toho zbožnost je bezcenná.
27 Zbožnost pravá a bez poskvrny před Bohem Otcem je tato: Navštěvovati sirotky a vdovy v jejich soužení a zachovati si neposkvrněnost tímto světem.