1Nevystupujte, moji bratří, příliš jako učitelé! Víte přece, že (tím) dostanete těžší soud.
2Vždyť v mnohém klesáme všichni. Jestliže se někdo neprohřešuje slovem, je to muž dokonalý, který je schopen držeti na uzdě také celé tělo.
3Dáváme-li však koňům uzdy do tlamy, aby nás poslouchali, řídíme též celé jejich tělo.
4Hle, i lodi, ačkoliv jsou veliké a bývají hnány prudkými větry, jsou řízeny zcela malým kormidlem, kamkoliv chce vůle kormidelníkova.
5Tak i jazyk je sice malý úd, ale velikými věcmi se honosí.
6Hle, jak malý oheň a jak veliký les zapálí! Tak i jazyk jest ohněm a vesmírem nepravostí. Jazyk se projevuje mezi našimi údy jako moc poskvrňující celé tělo, ano, rozpalován jsa peklem, zapaluje kolo našeho života.
7Člověk zkrocuje a zkrotil všechny druhy zvířat, ptáků, plazů i vodní zvířeny,
8ale jazyk, toto nepokojné zlo, plné smrtícího jedu, zkrotiti nedovede nikdo z lidí.
9Jím velebíme Pána a Otce, a jím zlořečíme lidem, stvořeným podle obrazu Božího.
10Z týchž úst vychází dobrořečení i zlořečení. Nemá to tak býti, moji bratří!
11Což vydává pramen týmž ústím sladkou i hořkou [vodu]“?
12Či může, moji bratří, fíkovník nést i hrozny a vinný keř fíky? Tak nemůže ani pramen slaný dávati sladkou vodu.
13Kdo je mezi vámi moudrý a rozumný? Ten ať ukáže dobrým životem, že své skutky koná v moudré tichosti!
14Máte-li však v svém srdci horkou řevnivost a sobectví, nechlubte se a nelžete proti pravdě!
15To není (ta) moudrost, která přichází shůry, nýbrž pozemská, smyslná, ďábelská.
16Neboť kde je řevnivost a sobectví, tam je rozbroj a všeliký skutek zlý.
17Moudrost shůry však je předně čistá, potom pokojná, laskavá, ústupná, [k dobrému nakloněná,] plná milosrdenství a dobrého ovoce, upřímná a bez pokrytectví.
18Ovoce spravedlnosti se pak v pokoji rozsévá těm, kdož se příčiňují o pokoj.