1Odkud (vznikají) mezi vámi boje a rozbroje? Ne-li od vašich zlých žádostí, které bojují ve vašich údech?
2Dychtíte (po něčem), a nemáte (to); zabíjíte a závidíte, a nemůžete (toho) dosáhnouti, přete se a bojujete (o něco), a nemáte (to), poněvadž se nemodlíte.
3Modlíte se, a nedostáváte, poněvadž se modlíte špatně. Chcete totiž toho využíti pro své špatné žádosti.
4Cizoložníci, což nevíte, že přátelství s tímto světem je nepřátelství s Bohem? Kdo tedy chce býti přítelem tohoto světa, stává se nepřítelem Božím.
5Nebo se domníváte, že Písmo nadarmo praví: „Řevnivě touží po duchu, jejž ubytoval v nás“?
6Větší však dává milost; proto praví: „Bůh se pyšným protiví, ale pokorným dává milost.“
7Podrobte se tedy Bohu! Odpírejte však ďáblu,
8a uteče od vás! Přibližte se k Bohu, a přiblíží se k vám! Očisťte své ruce, hříšníci, a posvěťte své srdce, vy nerozhodní!
9Pociťte svou ubohost, kvilte a plačte! Váš smích ať se obrátí v nářek, a vaše radost v zármutek!
10Pokořte se před Pánem, a povýší vás!
11Netupte jeden druhého, bratří! Kdo tupí svého bratra nebo svého bratra odsuzuje, tupí zákon a odsuzuje zákon. Odsuzuješ-li však zákon, neplníš zákon, nýbrž činíš se nad ním soudcem.
12Jeden je zákonodárce a soudce, jenž muže zahubit i spasit. Kdo však jsi ty, že odsuzuješ bližního?
13Nuže vy, kteří říkáte: „Dnes nebo zítra půjdeme do toho a toho města, pobudeme tam rok a budeme tam obchodovati a těžiti,“
14vždyť přece nevíte, co bude zítra! Neboť copak je váš život? Párou jest, která se jen na chviličku ukazuje a potom se rozplyne.
15Místo toho měli byste říkati: „Bude-li Pán Bůh chtíti a zůstaneme-li na živu, vykonáme to neb ono.“
16Vy však se chlubíte svým chvástáním. Každé takové vychloubání je zlé.
17Kdo tedy umí činiti dobré, a nečiní, dopouští se hříchu.