Hebrews 9
1 Měla sice i první (úmluva) bohoslužebné předpisy a pozemskou svatyni.
2 To byl stánek, v jehož přední části, zvané svatyně, byl svícen a stůl s předkladnými chleby.
3 A za druhou oponou byla (ona část) stánku, zvaná velesvatyně,
4 se zlatou kaditelnicí a archou úmluvy, obloženou se všech stran zlatem. V ní byla zlatá nádoba s mannou, rozpučelá hůl Aronova a desky zákona.
5 Nad ní pak byli cherubové velebnosti, kteří zastiňovali slitovnici. O těch věcech mluviti nyní dopodrobna není na místě.
6 Tak to bylo tedy upraveno. Do přední části stánku vcházejí sice kněží vždycky, když konají bohoslužebné úkony,
7 do druhé (části) však (vchází) jediný velekněz, jednou v roce, (a to) ne bez krve, kterou obětuje za poklesky své i (za poklesky) lidu.
8 Tím Duch svatý naznačuje, že ještě není volná cesta do velesvatyně, pokud trvá první stánek.
9 Ten je totiž obrazem doby mesiášské. Proto také dary a oběti, které se v něm obětují, nemají moci vnitřně zdokonaliti obětujícího.
10 Jsou to jen pomíjející ustanovení o pokrmech a nápojích a o rozličném umývání (platná) až do doby nového řádu.
11 Kristus však vystoupil jako velekněz budoucích statků,
12 a zjednav vykoupení věčné, vešel jednou provždy do velesvatyně skrze větší a dokonalejší stánek – zhotovený ne rukama, to je nepocházející z tohoto světa – ne s krví kozlů nebo telat, nýbrž s vlastní krví.
13 Jestliže totiž krev kozlů a býků a pokropení popelem z jalovic posvěcuje poskvrněné k zevní čistotě,
14 oč spíše krev Krista, který skrze Ducha svatého obětoval Bohu sebe samého jako bezúhonnou oběť, očistí naše svědomí od mrtvých skutků, abychom sloužili Bohu živému!
15 A proto je prostředníkem nové úmluvy, aby skrze smrt podstoupenou na vykoupení za hříchy (spáchané) za první úmluvy dostali zaslíbené věčné dědictví ti, kdož jsou povoláni.
16 Neboť kde (je) závěť, tam musí býti důkaz smrti toho, kdo závěť učinil.
17 Závěť totiž je platná, až nastane úmrtí; jinak, pokud ještě žije ten, kdo ji učinil, nemá platnosti.
18 Proto ani ta první úmluva nebyla potvrzena bez krve.
19 Neboť když Mojžíš přečetl všemu lidu všechna přikázání zákona, vzav krev telat a kozlů s vodou a šarlatovou vlnou a s yzopem, pokropil jak knihu samu, tak i veškeren lid
20 se slovy: „Toto je krev úmluvy, kterou s vámi uzavřel Bůh.“
21 Podobně pokropil krví i svatostánek a všechno bohoslužebné nářadí.
22 A tak podle zákona bývá krví skoro všecko očišťováno a bez vylití krve není odpuštění.
23 Je tedy nutno, aby předobrazy nebeských věcí byly takto očišťovány, věci nebeské však samy obětmi vznešenějšími, nežli jsou tyto.
24 Neboť Ježíš nevešel do velesvatyně, která byla zhotovena rukama a byla napodobeninou (velesvatyně) pravé, nýbrž do samého nebe, aby se ukázal nyní před Bohem (jako přímluvce) za nás.
25 Ani (nepotřebuje), aby se obětoval častokráte, jako když velekněz vchází do velesvatyně rok co rok s cizí krví,
26 sice jinak by byl musil trpěti častokráte od počátku světa. Ale zjevil se jednou na konci věků, aby svou obětí shladil hříchy.
27 A jako jest určeno lidem jednou zemříti, a potom (následuje) soud,
28 tak i Kristus se obětoval jednou, aby shladil hříchy mnohých (lidí). Po druhé se ukáže bez oběti za hříchy ke spáse těm, kdož ho čekají.