1Měla sice i první (úmluva) bohoslužebné předpisy a pozemskou svatyni.
2To byl stánek, v jehož přední části, zvané svatyně, byl svícen a stůl s předkladnými chleby.
3A za druhou oponou byla (ona část) stánku, zvaná velesvatyně,
4se zlatou kaditelnicí a archou úmluvy, obloženou se všech stran zlatem. V ní byla zlatá nádoba s mannou, rozpučelá hůl Aronova a desky zákona.
5Nad ní pak byli cherubové velebnosti, kteří zastiňovali slitovnici. O těch věcech mluviti nyní dopodrobna není na místě.
6Tak to bylo tedy upraveno. Do přední části stánku vcházejí sice kněží vždycky, když konají bohoslužebné úkony,
7do druhé (části) však (vchází) jediný velekněz, jednou v roce, (a to) ne bez krve, kterou obětuje za poklesky své i (za poklesky) lidu.
8Tím Duch svatý naznačuje, že ještě není volná cesta do velesvatyně, pokud trvá první stánek.
9Ten je totiž obrazem doby mesiášské. Proto také dary a oběti, které se v něm obětují, nemají moci vnitřně zdokonaliti obětujícího.
10Jsou to jen pomíjející ustanovení o pokrmech a nápojích a o rozličném umývání (platná) až do doby nového řádu.
11Kristus však vystoupil jako velekněz budoucích statků,
12a zjednav vykoupení věčné, vešel jednou provždy do velesvatyně skrze větší a dokonalejší stánek – zhotovený ne rukama, to je nepocházející z tohoto světa – ne s krví kozlů nebo telat, nýbrž s vlastní krví.
13Jestliže totiž krev kozlů a býků a pokropení popelem z jalovic posvěcuje poskvrněné k zevní čistotě,
14oč spíše krev Krista, který skrze Ducha svatého obětoval Bohu sebe samého jako bezúhonnou oběť, očistí naše svědomí od mrtvých skutků, abychom sloužili Bohu živému!
15A proto je prostředníkem nové úmluvy, aby skrze smrt podstoupenou na vykoupení za hříchy (spáchané) za první úmluvy dostali zaslíbené věčné dědictví ti, kdož jsou povoláni.
16Neboť kde (je) závěť, tam musí býti důkaz smrti toho, kdo závěť učinil.
17Závěť totiž je platná, až nastane úmrtí; jinak, pokud ještě žije ten, kdo ji učinil, nemá platnosti.
18Proto ani ta první úmluva nebyla potvrzena bez krve.
19Neboť když Mojžíš přečetl všemu lidu všechna přikázání zákona, vzav krev telat a kozlů s vodou a šarlatovou vlnou a s yzopem, pokropil jak knihu samu, tak i veškeren lid
20se slovy: „Toto je krev úmluvy, kterou s vámi uzavřel Bůh.“
21Podobně pokropil krví i svatostánek a všechno bohoslužebné nářadí.
22A tak podle zákona bývá krví skoro všecko očišťováno a bez vylití krve není odpuštění.
23Je tedy nutno, aby předobrazy nebeských věcí byly takto očišťovány, věci nebeské však samy obětmi vznešenějšími, nežli jsou tyto.
24Neboť Ježíš nevešel do velesvatyně, která byla zhotovena rukama a byla napodobeninou (velesvatyně) pravé, nýbrž do samého nebe, aby se ukázal nyní před Bohem (jako přímluvce) za nás.
25Ani (nepotřebuje), aby se obětoval častokráte, jako když velekněz vchází do velesvatyně rok co rok s cizí krví,
26sice jinak by byl musil trpěti častokráte od počátku světa. Ale zjevil se jednou na konci věků, aby svou obětí shladil hříchy.
27A jako jest určeno lidem jednou zemříti, a potom (následuje) soud,
28tak i Kristus se obětoval jednou, aby shladil hříchy mnohých (lidí). Po druhé se ukáže bez oběti za hříchy ke spáse těm, kdož ho čekají.