Bible

1 Hlavní pak věcí při tom, o čem mluvíme, jest: Máme takového velekněze, který se posadil po pravici trůnu velebnosti v nebesích, 2 koná kněžskou službu ve svatyni, a to ve svatostánku pravém, který postavil Hospodin, a ne člověk. 3 Každý velekněz bývá totiž ustanovován k tomu, aby obětoval dary a oběti. Proto je potřebí, aby také Ob měl něco, co by obětoval. 4 Kdyby tedy byl na zemi, ani by nebyl knězem, poněvadž tu jsou ti, kteří přinášejí dary podle zákona, 5 a ti slouží předobrazu a nástinu nebeské svatyně, a to podle příkazu daného Mojžíšovi, když měl vystavěti stánek. Řekl (Bůh): „Hleď, ať uděláš všecko podle vzoru, který ti byl ukázán na hoře!“ 6 Avšak On obdržel tím vznešenější službu kněžskou, čím vznešenější jest i úmluva, jíž je prostředníkem, neboť ta jest ustanovena na vznešenějších zaslíbeních. 7 Kdyby totiž ona první (úmluva) byla bývala bez nedostatků, nebylo by oprávnění pro druhou. 8 Vždyť jim činí výtku slovy: „Hle, přijdou dnové, praví Pán, a uzavřu novou úmluvu s izraelským i s judským národem; 9 avšak ne takovou úmluvu, jakou jsem uzavřel s jejich otci v ten den, v který jsem je vzal za ruku, abych je vyvedl z egyptské země. Poněvadž oni nevytrvali v mé úmluvě, proto já jsem jimi pohrdl, praví Pán. 10 Toto je totiž úmluva, kterou uzavřu s izraelským národem po oněch dnech, praví Pán: Vložím své zákony do jejich mysli a vepíši je v jejich srdce, a budu jim Bohem, a oni budou mým lidem. 11 A nikdo nebude poučovati svého spoluobčana a nikdo svého bratra těmito slovy:,Poznej Pána!' Neboť všichni z nich, od maličkého až do velikého, budou mě znáti, 12 protože budu míli slitování s jejich nepravostmi, a na jejich hříchy nebudu již vzpomínati.“ 13 Mluví-li však o „nové“ (úmluvě), prohlašuje první za zastaralou; ale co vetší a stárne, je blízko zániku.