1Tento Melchisedech totiž, král salemský, kněz nejvyššího Boha, vyšel naproti Abrahamovi při jeho návratu po porážce králů a požehnal mu;
2a tomu přidělil Abraham desátky ze všeho. Jeho jméno znamená v překladě předně „král spravedlnosti“, pak také i „král Salemu“, t. j. „král pokoje“.
3Je (uveden) bez otce, bez matky, bez rodokmenu, bez udání začátku a konce života. Tím však je připodobněn Synu Božímu a zůstává knězem na věky.
4Vizte tedy, jak veliký ze ten, jemuž sám patriarcha Abraham dal desátek z vybraných věcí!
5A zajisté mají také kněží pocházející od synů Leviových příkaz, aby podle zákona brali desátky od lidu, to jest od svých bratří, ačkoliv i oni mají tělesný původ v Abrahamovi;
6ale on (Melchisedech), jehož rodokmen se neodvozuje od nich, dostal desátek od Abrahama a požehnal nositeli zaslíbení.
7Beze vší pochyby však menší dostává požehnání od většího.
8A tu dostávají desátky lidé smrtelní, tam však ten, o němž se vydává svědectví, že žije.
9A abych tak řekl, skrze Abrahama dal desátek i Levi, jenž (sám) desátky dostával,
10neboť byl ještě v lůně otcově, když (Abrahamovi) vyšel naproti Melchisedech.
11Jestliže tedy působilo dokonalost levitské kněžstvo, za něhož národ obdržel zákony, k čemu bylo ještě potřebí, aby povstával jiný kněz, jako byl Melchisedech a ne jako Aron?
12Vždyť se změnou kněžstva je nutná i změna zákona.
13Ten však, na koho se ta slova vztahují, patří k jinému pokolení, z něhož nikdo nesloužil oltáři, neboť je všeobecně známo,
14že náš Pán vyšel z (kmene) Judova, (a když mluvil) Mojžíš o tom kmeni, nic neřekl o kněžích.
15A to je ještě zřejmější, když povstává jiný kněz, podobný Melchisedechovi,
16který se jím stal nikoli podle zákona o tělesném původu, nýbrž podle moci neporušitelného života.
17Neboť (o něm) svědčí: „Ty jsi kněz na věky, jako byl Melchisedech.“
18A tím se zrušuje sice dřívější příkaz, protože byl bezmocný a neužitečný –
19vždyť zákon nepřivedl nic k dokonalosti – ale uvádí se lepší naděje, která nás přibližuje k Bohu.
20A pokud tak jest, (nestalo se) bez přísahy;
21oni se stali totiž kněžími bez přísahy, tento s přísahou skrze Toho, jenž k němu řekl: „Přísahal Pán, a nebude toho litovati:,Ty jsi kněz na věky.' “
22Vzhledem k tomu se stal Ježíš rukojmí lepší úmluvy.
23A (tehdy) bylo mnoho kněží, poněvadž jim smrt bránila déle žíti,
24tento však má, poněvadž zůstává na věky, kněžství nepomíjející.
25Proto také může dokonale spasiti ty, kdož přistupují k Bohu skrze něho, jsa vždycky živ, aby se za ně přimlouval.
26Takový zajisté příslušel nám velekněz: svatý, nevinný, neposkvrněný, ne vybraný z hříšníků, ale vznešenější nad nebesa;
27který nepotřebuje, jako (jiní) velekněží, konati každého dne nejdříve oběti za své hříchy, potom za (hříchy) lidu. Toto učinil jednou provždy, když obětoval sebe samého.
28Neboť zákon ustanovuje kněžími lidi s nedostatky, ale slovo přísahy ustanovuje v době po zákoně Syna Božího nekonečně dokonalého.