1Poněvadž totiž Zákon obsahuje (jen) stín budoucích statků, a nikoli tyto v jejich podstatě, nemůže nikdy stejnými obětmi rok co rok vždy přinášenými přivésti obětující k dokonalosti.
2Jinak byly by se přestaly přinášet oběti, poněvadž by si obětující, jsouce jednou očištěni, nebyli vědomi žádného hříchu.
3Ale při nich se každoročně připomínají hříchy,
4neboť je nemožné, aby krev býků a kozlů shladila hříchy.
5Proto při vstupu na svět praví: „Krvavé oběti ani jiné dary jsi nechtěl, ale tělo jsi mi utvořil.
6Oběti zápalné a smírné se ti nelíbily.
7Tu jsem řekl:,Hle, já přicházím, abych splnil tvou vůli, Bože, jak jest o mně psáno v knize.' “
8Dříve pravil: „Oběti krvavé ani dary ani oběti zápalné ani smírné jsi nechtěl, ani nemáš v nich zalíbení.“
9A přece se konají podle zákona. Potom však řekl: „Hle, přicházím, abych splnil tvou vůli.“
10Tím zrušuje první (závěť), aby ustanovil druhou. V té vůli jsme obětováním Těla Ježíše Krista jednou provždy posvěceni.
11A každý kněz je tu denně v své službě a přináší častokráte tytéž oběti, jež nikdy nemohou shladiti hříchy.
12Tento však obětoval jednu oběť za hříchy a pak se posadil navždy po pravici Boží.
13Od té chvíle očekává, až jeho „nepřátelé budou dáni za podnož jeho nohám“.
14Vždyť jednou obětí ospravedlnil navždy ty, kdož se posvěcují.
15Dosvědčuje nám to i Duch svatý, neboť řekl:
16„Toto jest úmluva, kterou uzavřu s nimi po oněch dnech, praví Pán. Vložím své zákony do jejich srdce a vepíši je v jejich mysl.
17A na jejich hříchy a nepravosti nebudu již vzpomínati.“
18Kde však jsou hříchy odpuštěny, tam není již potřebí smírné oběti.
19Máme tedy, bratří, pro krev Kristovu důvěru, že můžeme vstoupiti do velesvatyně.
20Ta krev nám otevřela vstup jako novou cestu k životu (vedoucí) skrze oponu, to jest skrze jeho tělo.
21Také (máme) vznešeného velekněze, který spravuje dům Boží.
22Přistupujme proto s upřímným srdcem plni důvěry, očištěni v srdci od zlého svědomí a umyti na těle čistou vodou!
23Neohroženě se držme vyznání své naděje, neboť věrný je Ten, jenž dal zaslíbení!
24Snažme se, abychom jeden druhého povzbuzovali k lásce a k dobrým skutkům!
25Nezanedbávejme své shromáždění, jak to mají někteří ve zvyku, nýbrž se navzájem povzbuzujme, a to tím více, čím více vidíme, že se (ten) den blíží.
26Neboť hřešíme-li po poznání pravdy dobrovolně, již není oběti za hříchy,
27nýbrž jakési hrozné očekávání soudu a žár ohně, který stráví protivníky.
28Porušil-li někdo zákon Mojžíšův, bez milosrdenství po (výpovědi) dvou nebo tří svědků propadá smrti.
29Čím hroznější trest – podle vašeho zdání – zaslouží si ten, kdo hrozně pohrdl Synem Božím, kdo pokládal krev úmluvy, jíž byl posvěcen, za krev obyčejnou a potupil Ducha lásky?
30Známe totiž Toho, jenž řekl: „Mně patří pomsta a já odplatím.“ A jinde: „Souditi bude Pán svůj lid.“
31Hrozné jest upadnouti do rukou Boha živého.
32Rozpomínejte se na uplynulé dny, v nichž jste, byvše osvíceni, přestáli veliký boj utrpení,
33jednak v potupách a útiscích poskytovali jste podívanou, jednak jste se stali druhy těch, jimž se tak vedlo.
34Vždyť jste měli nejen s vězni soucit, nýbrž i radostně jste snesli uloupení svého majetku, ježto víte, že máte lepší a trvanlivější statek.
35Neodhazujte tedy svou důvěru; ta má velikou odplatu.
36Vytrvalosti je vám zajisté potřebí, abyste splnili vůli Boží a dostali zaslíbené dobro.
37Vždyť „ještě velmi maličko a přijde Ten, jenž má přijíti, a nebude s příchodem otáleti.
38Můj spravedlivý žije z víry, ale skryvá-li se ze strachu, nemá v něm zalíbení má duše.“
39My však nepatříme k těm, kdož se skrývají k (své) záhubě, nýbrž k těm, kdož věří, aby získali život.