Bible

1 Bojme se tedy, aby se snad o někom z vás, přesto že platí (ještě) zaslíbení o vejití do jeho odpočinutí, nemyslilo, že ho nedošel. 2 Neboť i nám byla dána radostná zvěst stejně jako jim. Ale jim neprospělo to slovo, ač je slyšeli, poněvadž u slyšících se nesloučilo s vírou. 3 Vejdeme totiž do odpočinutí, pokud jsme uvěřili, jako řekl: „Tak jsem přísahal v svém hněvu:,Nevejdou do mého odpočinutí.' “ 4 A přece díla byla dokonána od založení světa; neboť kdesi řekl o sedmém dni toto: „I odpočinul Bůh sedmého dne ode všeho svého díla.“ 5 A na tomto místě zase (dí): „Nevejdou do mého odpočinutí.“ 6 Poněvadž je tu možnost, aby někteří do něho vešli, a ti, jimž byla radostná zvěst dříve dána, nevešli pro (svou) nevěru, 7 určuje opět jakýsi den, jakési „dnes“, když praví u Davida po tak dlouhém čase, jak bylo (výše) řečeno: „Uslyšíte-li dnes jeho hlas, nezatvrzujte své srdce!“ 8 Vždyť kdyby je byl Joseu uvedl do odpočinutí, nebyl by potom mluvil o jiném dni. 9 Nuže je tu pro lid Boží možnost odpočinutí. 10 Neboť kdo vejde do jeho odpočinutí, odpočine také od svých skutků jako Bůh (tehdy) od svých. 11 Snažme se tedy vejiti do toho odpočinutí! Ať nikdo podle onoho příkladu nevěry nepadne! 12 Neboť slovo Boží je živé, účinné a ostřejší než každý dvojsečný meč; proniká až do rozdělení duše a ducha, do kloubů i morku, a je soudcem nad myšlenkami a úmysly srdce. 13 A žádný tvor není před ním neviditelný; všecko je zjevné a otevřené před očima Toho, jemuž nám (bude skládati) účty. 14 Poněvadž tedy máme vznešeného velekněze, který pronikl nebesa, Ježíše, Syna Božího, držme se té víry, kterou vyznáváme! 15 Vždyť nemáme velekněze, jenž by nemohl míti soucit s našimi slabostmi, nýbrž takového, který byl podobně (jako my) vyzkoušen ve všem s výjimkou hříchu. 16 Přistupujme tedy s důvěrou k milostnému trůnu, abychom došli milosrdenství a nalezli milost, kdykoliv potřebujeme pomoci!