1Každý totiž velekněz je brán z lidu a bývá ustanoven pro lid v jeho záležitostech u Boha, aby přinášel dary a oběti za hříchy.
2Musí umět cítiti s nevědomými a bloudícími, jsa též sám sklíčen slabostí.
3A proto má přinášet oběti jak za hříchy lidu, tak i za své vlastní.
4A nikdo si nesmí tu důstojnost sám pro sebe bráti, nýbrž musí býti povolán od Boha jako Aron.
5Tak ani Kristus si sám nepřisvojil velekněžskou důstojnost, nýbrž (udělil mu ji) Ten, jenž k němu řekl: „Můj Syn jsi Ty, já dnes jsem Tě zplodil.“
6A na jiném místě dí: „Ty jsi kněz na věky, jako byl Melchisedech.“
7Za svého pozemského života obětoval s hlasitým voláním a se slzami prosby a modlitby Tomu, jenž ho mohl vysvoboditi od smrti, a pro svou úctu (k Bohu) byl vyslyšen.
8A přesto – i jako Syn [Boží] – musil poznati poslušnost svým utrpením.
9Tak byl přiveden k slávě a stal se původcem věčné spásy pro všechny, kteří ho poslouchají,
10a od Boha (Otce) byl nazván veleknězem, jako byl Melchisedech.
11O tom měli bychom mnoho co říci, a to věci těžko vysvětlitelné, poněvadž jste se stali liknavými ke slyšení.
12Ačkoliv jste se zřetelem k době měli býti (sami) učiteli, potřebujete znovu, aby vás někdo poučoval o prvních počátcích učení o Bohu, a potřebujete mléko a ne tuhý pokrm.
13Každý totiž, kdo pije ještě mléko, je nezkušený ve slově spravedlnosti, vždyť je nedospělý.
14Ale pro dospělé je tuhý pokrm, (totiž) pro ty, kdož mají mysl návykem vycvičenou k tomu, aby rozeznávala dobré i zlé.