1Proto, věřící bratří, účastníci nebeského povolání, pozorujte Ježíše, vyslance a velekněze naší víry!
2Ten je věrný Tomu, jenž ho ustanovil, jako byl (věrný) Mojžíš v celém Jeho národě.
3Neboť On byl uznán za hodna tím větší slávy než Mojžíš, čím větší čest má stavitel než dům.
4Každý totiž dům má svého stavitele, stavitel však vesmíru je Bůh.
5Mojžíš byl sice věrný v celém Jeho národě jako služebník k dosvědčení toho, co se mělo hlásati,
6Kristus však jako Syn (Boží) v svém národě. Jeho národem jsme my, jestliže ovšem pevně zachováváme až do konce důvěru a slavnou naději.
7Proto, jak praví Duch svatý: „Uslyšíte-li dnes jeho hlas,
8nezatvrzujte své srdce jako v,Rozhořčení', jako tehdy na poušti v,Pokušení',
9kde vaši otcové mě pokoušeli a zkoumali mě,
10ač viděli má díla po čtyřicet let. Proto jsem se rozhněval na toto pokolení a řekl:,Ustavičně bloudí srdcem'. Ale oni nepoznali mé cesty,
11takže jsem přísahal v svém hněvu: Nevejdou do mého odpočinutí.“
12Hleďte, bratří, aby snad někdo z vás nebyl zlého, nevěrného srdce, které by odpadlo od Boha živého,
13nýbrž povzbuzujte jeden druhého každodenně, pokud se říká „dnes“, aby se nikdo z vás nezatvrdil klamným hříchem.
14Vždyť jsme účastníky Kristovými, jestliže ovšem pevně až do konce zachováváme víru, kterou jsme měli na počátku.
15Neboť se praví: „Uslyšíte-li dnes jeho hlas, nezatvrzujte své srdce jako v,Rozhořčení'!“
16Někteří totiž uslyševše, byli odbojní, ale ne všichni ti, kteří vyšli z Egypta za vedení Mojžíšova.
17Nuže, na koho se hněval po čtyřicet let? Ne-li na ty, kdož zhřešili, jejichž těla zahynula na poušti?
18A komu přísahal, že nevejdou do jeho odpočinutí? Což ne těm, kdož byli nevěrní?
19I vidíme, že nemohli vejíti pro (svou) nevěru.