1Proto musíme tím více dbáti toho, co jsme slyšeli, abychom snad někdy nepropásli (svůj cíl).
2Neboť bylo-li slovo zvěstované anděly nezrušitelné, takže každé přestoupení a každá neposlušnost byla náležitě potrestána,
3jak unikneme (trestu) my, nebudeme-li dbáti tak veliké spásy? Tu z počátku hlásal sám Pán a nám ji stvrdili ti, kdož ho slyšeli.
4K tomu Bůh podle své vůle (ji) osvědčoval znameními a divy, různými zázraky a dary Ducha svatého.
5Vždyť Bůh nepodřídil andělům budoucí svět, o němž mluvíme.
6Dosvědčil to kdesi někdo takto: „Co je člověk, že naň pamatuješ? Co (je) syn člověka, že ho navštěvuješ?
7Nakrátko jsi ho ponížil pod anděly, (ale pak) slávou a ctí jsi ho korunoval, [a ustanovil jsi ho nad díly svých rukou,]
8všecko jsi položil pod jeho nohy.“ Tím totiž, že mu všechno podřídil, nic nevyňal, co by mu nebylo podřízeno. Ovšem dosud nevidíme, že by mu bylo všechno podřízeno.
9Vidíme však, že Ježíš, jenž byl nakrátko ponížen pod anděly, aby z lásky Boží podstoupil smrt za všechny, je (nyní) pro své utrpení a svou smrt korunován slávou a ctí.
10Slušelo se zajisté na Toho, kvůli němuž a skrze něhož je všechno, aby (také) původce spásy, který přivedl mnoho synů k slávě, utrpením uvedl k jeho oslavení.
11Neboť jak Ten, jenž posvěcuje, tak ti, kdož bývají posvěcováni, pocházejí všichni od jednoho; proto se nestydí nazývati je bratry a říci:
12„Budu hlásati tvé jméno svým bratřím, ve shromáždění budu tě velebiti.“
13A dále: „Já budu doufati v něho.“ A opět: „Hle, zde já i dítky, které mi dal Bůh!“
14Poněvadž tedy dítky byly téže lidské přirozenosti, byl i On jí účasten jako oni, aby smrtí zničil toho, jenž měl moc nad smrtí, to jest ďábla,
15a aby vysvobodil ty, kdož strachem před smrtí byli po celý život drženi v porobě.
16Vždyť nikde se neujímá andělů, nýbrž se ujímá potomstva Abrahamova.
17Proto se musil ve všem připodobniti svým bratřím, aby byl milosrdným a věrným veleknězem před Bohem k usmíření hříchů lidu.
18Poněvadž totiž sám trpěl a byl pokoušen, dovede pomoci těm, kdož jsou vydáni v pokušení.