1Mnohokráte a mnoha způsoby mluvil před časy Bůh k (našim) otcům skrze proroky. Naposledy však, a to
2v tuto dobu, promluvil k nám skrze (svého) Syna. Jej ustanovil dědicem všeho, jím stvořil i světy.
3On jest odlesk jeho slávy a výraz jeho podstaty a udržuje všecko svým mocným slovem. Očistil (nás) od hříchů a nyní sedí na výsostech po pravici velebnosti (Boží).
4Tím vznešenějším se stal nad anděly, čím znamenitější jméno zdědil než oni.
5Vždyť kterému z andělů řekl kdy (Bůh): „Můj Syn jsi Ty, já dnes jsem Tě zplodil“? Nebo: „Já mu budu otcem, a On mi bude synem“?
6Ale když opět uvede (svého) Prvorozence na svět, řekne: „Ať se mu klanějí všichni andělé Boží!“
7O andělech praví: „Své anděly činí větry a své služebníky kmitajícími blesky.“
8O Synu však: „Tvůj trůn, Bože, (trvá) na věky věků. Žezlem tvé říše je žezlo spravedlnosti.
9Miloval jsi spravedlnost a nenáviděls nepravost, proto tě pomazal, Bože, tvůj Bůh olejem radosti, jako nikoho z tvých účastníků.“
10A opět: „Ty jsi, Pane, na počátku založil zemi, i nebesa jsou dílem tvých rukou.
11Ona pominou, Ty však zůstaneš. Všecka zvetšejí jako roucha,
12i změníš je jako oděv, a budou změněna. Ty však jsi (stále) týž, a tvůj život nezná konce.“
13A ke kterému z andělů kdy řekl: „Seď po mé pravici, dokud nedám tvé nepřátele za podnož tvým nohám“?
14Což pak nejsou oni všichni jen služební duchové, posílaní ke službě těm, kdož dědictvím dostanou spásu?