1V ten den došlo k velikému pronásledování Církve v Jerusalemě. Všichni, kromě apoštolů, se rozprchli po krajinách judských a samařských.
2Štěpána pak pochovali bohabojní muži a velmi nad ním při pohřbu plakali.
3Ale Šavel hubil Církev dále. Vcházel do jednotlivých domů, zajímal muže i ženy a dával je do žaláře.
4Ti tedy, kteří se rozprchli, chodili, hlásajíce slovo Boží.
5Filip přišel pak do města Samaře a hlásal jim Krista.
6I upírali zástupové mysl na to, co Filip mluvil, svorně poslouchajíce a dívajíce se na zázraky, které činil;
7neboť z mnoha posedlých vycházeli nečistí duchové s velikým křikem a mnoho ochrnulých i kulhavých bylo uzdraveno.
8Proto nastala v tom městě veliká radost.
9V městě (již) dlouho žil jakýsi muž jménem Šimon. Ten prováděl čáry a sváděl samařský lid říkaje, že je cosi velikého.
10Všichni, malí i velcí, jej pozorovali a pravili: „Tento je moc Boží, která se nazývá Velikou.“
11Poslouchali jej, protože je dlouhý čas mámil svými čáry.
12Ale když uvěřili Filipovi, který hlásal o království Božím, byli křtěni ve jménu Ježíše Krista, muži i ženy.
13Ano i sám Šimon uvěřil, dal se pokřtít a přidružil se k Filipovi. Když viděl, jak veliké se dějí divy a zázraky, nevycházel z úžasu.
14Když apoštolé v Jerusalemě uslyšeli, že Samaře přijala slovo Boží, poslali k nim Petra a Jana.
15Ti přišli a modlili se za ně, aby přijali Ducha svatého;
16neboť ještě nesestoupil na nikoho z nich, nýbrž byli toliko pokřtěni ve jménu Pána Ježíše.
17I vzkládali na ně ruce a oni přijímali Ducha svatého.
18Když však Šimon uzřel, že se vzkládáním rukou apoštolských uděluje Duch [svatý], přinesl jim peníze a řekl:
19„Dejte i mně tu moc, aby každý, na koho bych vložil ruce, přijal Ducha svatého!“
20Petr však mu řekl: „Ať na tebe i s tvými penězi přijde zkáza, protože ses domníval, že dar Boží lze koupiti za peníze!
21Nemáš podíl na tom ani nárok na to, neboť tvé srdce není upřímné před Bohem.
22Proto čiň pokání za svou špatnost a pros Boha, snad ti bude tento úmysl tvého srdce odpuštěn, neboť
23jak vidím, jsi pln hořké žluči a spoután nepravostí.“
24Šimon pak řekl: „Modlete se vy za mne k Pánu, aby se mi nestalo nic z toho, co jste pravili!“
25Jakmile tedy slovo Páně zvěstovali a jeho pravdivost dokázali, vraceli se do Jerusalema a kázali evangelium ve mnoha samařských osadách.
26Anděl Páně pravil Filipovi: „Vstaň a jdi k poledni na cestu, která vede z Jerusalema do Gazy; ta cesta vede pustinou.“
27I vstal a šel. A hle, Ethiop, komorník, mocný dvořan a nejvyšší pokladník ethiopské královny Kandáke, přijel do Jerusalema klanět se (Bohu).
28A na zpáteční cestě, sedě na svém voze, četl proroka Izaiáše.
29I řekl Duch svatý Filipovi: „Přistup a přidrž se toho vozu!“
30Filip přiběhl a uslyšel ho, jak čte proroka Izaiáše. I řekl: „Rozumíš snad tomu, co čteš?“
31On pak řekl: „A jak bych mohl, když mi to nikdo nevyloží?“ I poprosil Filipa, aby vystoupil a přisedl k němu.
32Místo Písma, které četl, bylo toto: „Jako ovce k zabití je veden a jako mlčenlivý beránek před svým střihačem, tak neotevřel svá ústa.
33V tom ponížení bylo soudu nad ním zneužito. Kdo může pochopiti jeho vrstevníky? Neboť vzat bude ze země jeho život.“
34I promluvil komorník k Filipovi takto: „Prosím tě, o kom to mluví prorok? O sobě či o někom jiném?“
35Tu Filip otevřel svá ústa, a vycházeje od toho Písma, zvěstoval mu Ježíše.
36A jak jeli cestou, přijeli k jedné vodě. I řekl komorník: „Hle, tu je voda! Co zabraňuje, abych byl pokřtěn?“
37[Filip pak řekl: „Věříš-li z celého srdce, může to býti.“ A on řekl: „Věřím, že Ježíš Kristus je Syn Boží.“]
38I rozkázal zastaviti vůz, a oba sestoupili do vody, Filip i komorník; a pokřtil ho.
39Sotva však vystoupili z vody. pojal Duch Páně Filipa, a komorník ho už nespatřil. Jel tedy svou cestou radostně.
40Filip se octl z Azotě. Chodil a kázal ve všech městech evangelium, až přišel do Caesareje.