Bible

1 Mezitím však co mluvili k lidu, přistoupili k nim kněží a velitel chrámové stráže i saduceové. 2 Tito totiž těžce nesli, že učí lid a že v Ježíši hlásají zmrtvýchvstání. 3 A dali je zajmouti a vsaditi do žaláře až do příštího dne, neboť již byl večer. 4 Mnozí z těch, kdož slyšeli to slovo, uvěřili a počet mužů dosáhl pěti tisíc. 5 Druhého dne se shromáždili v Jerusalemě jejich předáci a starší a zákonÍci, 6 též velekněz Annáš i Kaifáš, Jan i Alexander, a všichni ostatní z velekněžského rodu. 7 Postavili je doprostřed a tázali se: „Jakou pravomocí nebo v čím jméně vy jste to učinili?“ 8 Tu Petr naplněn Duchem svatým řekl k nim: „Předáci lidu a starší, [poslyšte]! 9 Jestliže my jsme dnes vyslýcháni pro s dobrodiní na člověku nemocném, čím on byl uzdraven, 10 budiž známo vám i celému izraelskému národu: Ve jménu [Pána našeho] Ježíše Krista Nazaretského, kterého jste vy ukřižovali, kterého však Bůh vzkřísil z mrtvých, skrze toho stojí tento před vámi zdráv. 11 To je ten kámen, který byl zavržen od vás stavitelů, ale který se stal kamenem úhelným. 12 A není v nikom jiném spásy; neboť není jiného jména pod nebem daného lidem, v němž bychom mohli býti spaseni.“ 13 Oni pak pozorovali Petrovu a Janovu neohroženost a když shledali, že jsou to lidé neučení a prostí, divili se a poznávali, že bývali s Ježíšem. 14 Poněvadž však viděli, že u nich stojí také ten uzdravený člověk, nemohli nic namítnouti. 15 Rozkázali jim však, aby vyšli z velerady ven, a radili se vespolek řkouce: 16 „Co máme učiniti s těmito lidmi? Neboť je zjevno všem obyvatelům jerusalemským, že skutečně učinili zázrak, a nemůžeme to popříti. 17 Avšak aby se to dále mezi lidem nerozhlašovalo, pohrozme jim, aby v tom jméně nemluvili již nikomu z lidí!“ 18 A když je zavolali, přikázali (jim), aby vůbec nemluvili ani neučili ve jménu Ježíšovu. 19 Ale Petr a Jan jim odpověděli: „Posuďte, je-li spravedlivé před Bohem, abychom poslouchali více vás než Boha! 20 Neboť my nemůžeme nemluviti to, co jsme viděli a slyšeli.“ 21 Oni (jim) však pohrozili a propustili je – neboť nenalezli, jak by je potrestali – a to kvůli lidu, poněvadž všichni velebili Boha pro to, co se stalo. 22 Vždyť více než čtyřicet let měl ten člověk, který byl zázračně uzdraven. 23 Byvše propuštěni, přišli k svým a pověděli jim všechno, co jim velekněží a starší řekli. 24 Když (to) tito uslyšeli, pozdvihli všichni do jednoho (svůj) hlas k Bohu a pravili: „Pane, ty jsi stvořil nebe a zemi, moře i všechno, co je na nich! 25 Ty jsi ústy našeho otce Davida, svého služebníka, v Duchu svatém řekl:,Proč se vzbouřili pohani a proč vymyslili marné věci národové? 26 Proč povstali králové země a sešli se vespolek knížata proti Pánu a proti jeho Pomazanému?' “ 27 „Neboť v tomto městě se skutečně sešli Herodes a Pontský Pilát s pohany a s lidem izraelským proti tvému svatému Synu Ježíšovi – kterého jsi pomazal – 28 aby provedli, co tvá ruka a tvůj úradek předem ustanovily. 29 Nyní, Pane, viz, jak hrozí, a dej svým služebníkům, aby se vší neohrožeností mluvili tvé slovo! 30 Pozvedni svou ruku k uzdravování a konání zázraků a divů jménem svatého svého Syna Ježíše!“ 31 Po této modlitbě se otřáslo místo, kde byli shromážděni, a všichni byli naplněni Duchem svatým; i mluvili slovo Boží neohroženě. 32 Obec věřících měla jedno srdce a jednu duši; nikdo z nich nenazýval něco ze svého majetku vlastním, nýbrž všechno bylo jim společné. 33 A velikou mocí vydávali apoštolové svědectví o zmrtvýchvstání Pána našeho Ježíše [Krista], a veliká milost byla v nich všech. 34 Vždyť nebylo mezi nimi ani žádného chuďasa, poněvadž majetníci polí nebo domů je prodávali a stržené za ně peníze přinášeli a 35 kladli apoštolům k nohám. Rozdávalo se pak každému, jak bylo komu potřebí. 36 Tak (na příklad) levita Josef, rodem z Kypru, apoštoly nazvaný Barnabáš, to jest v překladě „Syn útěchy“, 37 maje pole, prodal je a peníze za ně přinesl a položil je apoštolům k nohám.