Bible

1 Jeden muž však, jménem 2 Ananiáš, se svou manželkou Safírou prodal pozemek a s vědomím své manželky ponechal si lstivě část z peněz za pozemek. Jakýsi díl přinesl a položil jej apoštolům k nohám. 3 Ale Petr řekl: „Ananiáši, proč naplnil ďábel tvé srdce, abys selhal Duchu svatému a aby sis lstivě ponechal pro sebe část z peněz za pole? 4 Copak, jsouc neprodáno, nepatřilo tobě, a když jsi je prodal, (nebyly peníze) v tvé moci? Proč sis usmyslil tuto věc? Neselhal jsi lidem, nýbrž Bohu.“ 5 Při těch slovech padl Ananiáš a skonal. I padla veliká bázeň na všechny, kteří to slyšeli. 6 Mládenci pak vstali, zavinuli ho, vynesli a pochovali. 7 Asi po třech hodinách přišla i jeho manželka, aniž věděla, co se přihodilo. 8 I řekl jí Petr: „Pověz mi, [ženo,] za tolik jste to pole prodali?“ Ona řekla: „Ano, za tolik.“ 9 A Petr k ní: „Proč jste se umluvili pokoušeti Ducha Páně? Hle, nohy těch, kteří pochovali tvého muže, jsou přede dveřmi a vynesou (i) tebe.“ 10 I padla hned před jeho nohy a skonala. Když pak mládenci vešli, nalezli ji mrtvou. Vynesli (ji) a pochovali vedle jejího muže. 11 I zmocnila se veliká bázeň celé křesťanské obce i všech, kteří o tom slyšeli. 12 Rukama apoštolů se dělo mezi lidem mnoho zázraků a divů. Všichni bývali svorně v podloubí Šalomounově. 13 Z ostatních však se nikdo neodvažoval připojit se k nim; ale lid je velebil. 14 Vždy více přibývalo Pánu věřících, množství mužů i žen. 15 I vynášeli nemocné na ulice a kladli je na lůžka i nosítka, aby alespoň stín kolemjdoucího Petra zastínil někoho z nich [a aby byli osvobozeni od svých nemocí]. 16 Přicházelo do Jerusalema také množství lidu z okolních měst a přinášeli nemocné a nečistými duchy sužované. Ti všichni byli uzdravováni. 17 Tu povstal velekněz a všichni jeho přívrženci, to je strana saducejská, byli naplněni řevnivostí. 18 Dali zajmouti apoštoly a vsadili je do veřejného vězení. 19 Avšak anděl Páně otevřel v noci žalářní dveře, vyvedl je ven a řekl: 20 „Jděte, postavte se a mluvte v chrámě lidu všechna slova toho života!“ 21 Jakmile to uslyšeli, vešli na úsvitě do chrámu a učili. Když pak přišel velekněz a jeho přívrženci, svolali veleradu, a to všechny starší izraelských synů, a poslali do žaláře, aby je přivedli. 22 Když však služebníci přišli [a otevřeli vězení], nenalezli je. I vrátili se a ohlásili: 23 „Žalář jsme nalezli sice zavřený naprosto bezpečně, též stráže stály přede dveřmi, avšak když jsme otevřeli, nenalezli jsme uvnitř nikoho.“ 24 Po té zprávě byl velitel chrámové stráže i velekněží na rozpacích o nich, co by to znamenalo. 25 Tu kdosi přišel a oznámil jim: „Hle, muži, které jste vsadili do vězení, jsou v chrámě a učí lid!“ 26 I odešel velitel se služebníky a přivedl je; avšak bez násilí, neboť se báli lidu, aby je neukamenovali. 27 Když je přivedli, postavili je ve veleradě. I promluvil k nim velekněz takto: 28 „Přísně jsme vám přikázali, abyste neučili v tom jméně, a hle, naplnili jste Jerusalem svým učením a chcete uvésti na nás krev toho člověka.“ 29 Petr však a apoštolové odpověděli: „Poslouchati sluší více Boha než lidí. 30 Bůh otců našich vzkřísil Ježíše, kterého jste vy pověsili na dřevo a usmrtili. 31 Toho povýšil Bůh svou pravicí za panovníka a vykupitele, aby dal změnu smýšlení a odpuštění hříchů izraelskému národu. 32 A my jsme svědky těch věcí, i Duch svatý, kterého Bůh dal těm, kdož ho poslouchají.“ 33 Když to uslyšeli, pukali hněvem a pomýšleli je usmrtiti. 34 Ale jeden farizej jménem Gamaliel, učitel zákona, vážený u všeho lidu, povstal ve veleradě a rozkázal, aby ty lidi na chvíli vyvedli ven. 35 Potom jim řekl: „Muži izraelští, dobře si rozmyslete při těchto lidech, co chcete učiniti! 36 Neboť před krátkou dobou povstal Theudas a pravil o sobě, že je cosi (velikého), a přidrželo se ho asi čtyři sta mužů; byl však usmrcen a všichni jeho přívrženci byli rozptýleni a zničeni. 37 Po něm povstal za dnů soupisu Juda Galilejský a svedl za sebou lid. Také on zahynul a všichni jeho přívrženci byli rozprášeni.“ 38 „A proto nyní vám pravím: Upusťte od těchto lidí a nechte je; neboť je-li z lidí ten záměr nebo to dílo, rozpadne se; 39 je-li však od Boha, nebudete moci je zničiti, abyste snad nebyli shledáni odbojníky proti Bohu.“ 40 I souhlasili s ním. Povolali si apoštoly, dali je zmrskat a zakázali jim [vůbec] mluviti ve jménu Ježíšovu a propustili je. 41 Ti šli z velerady s radostí nad tím, že byli uznáni za hodny trpěti pohanu pro jméno Ježíšovo. 42 A nepřestávali den co den v chrámě i po domech učit a hlásat Krista Ježíše.