1Jeden muž však, jménem
2Ananiáš, se svou manželkou Safírou prodal pozemek a s vědomím své manželky ponechal si lstivě část z peněz za pozemek. Jakýsi díl přinesl a položil jej apoštolům k nohám.
3Ale Petr řekl: „Ananiáši, proč naplnil ďábel tvé srdce, abys selhal Duchu svatému a aby sis lstivě ponechal pro sebe část z peněz za pole?
4Copak, jsouc neprodáno, nepatřilo tobě, a když jsi je prodal, (nebyly peníze) v tvé moci? Proč sis usmyslil tuto věc? Neselhal jsi lidem, nýbrž Bohu.“
5Při těch slovech padl Ananiáš a skonal. I padla veliká bázeň na všechny, kteří to slyšeli.
6Mládenci pak vstali, zavinuli ho, vynesli a pochovali.
7Asi po třech hodinách přišla i jeho manželka, aniž věděla, co se přihodilo.
8I řekl jí Petr: „Pověz mi, [ženo,] za tolik jste to pole prodali?“ Ona řekla: „Ano, za tolik.“
9A Petr k ní: „Proč jste se umluvili pokoušeti Ducha Páně? Hle, nohy těch, kteří pochovali tvého muže, jsou přede dveřmi a vynesou (i) tebe.“
10I padla hned před jeho nohy a skonala. Když pak mládenci vešli, nalezli ji mrtvou. Vynesli (ji) a pochovali vedle jejího muže.
11I zmocnila se veliká bázeň celé křesťanské obce i všech, kteří o tom slyšeli.
12Rukama apoštolů se dělo mezi lidem mnoho zázraků a divů. Všichni bývali svorně v podloubí Šalomounově.
13Z ostatních však se nikdo neodvažoval připojit se k nim; ale lid je velebil.
14Vždy více přibývalo Pánu věřících, množství mužů i žen.
15I vynášeli nemocné na ulice a kladli je na lůžka i nosítka, aby alespoň stín kolemjdoucího Petra zastínil někoho z nich [a aby byli osvobozeni od svých nemocí].
16Přicházelo do Jerusalema také množství lidu z okolních měst a přinášeli nemocné a nečistými duchy sužované. Ti všichni byli uzdravováni.
17Tu povstal velekněz a všichni jeho přívrženci, to je strana saducejská, byli naplněni řevnivostí.
18Dali zajmouti apoštoly a vsadili je do veřejného vězení.
19Avšak anděl Páně otevřel v noci žalářní dveře, vyvedl je ven a řekl:
20„Jděte, postavte se a mluvte v chrámě lidu všechna slova toho života!“
21Jakmile to uslyšeli, vešli na úsvitě do chrámu a učili. Když pak přišel velekněz a jeho přívrženci, svolali veleradu, a to všechny starší izraelských synů, a poslali do žaláře, aby je přivedli.
22Když však služebníci přišli [a otevřeli vězení], nenalezli je. I vrátili se a ohlásili:
23„Žalář jsme nalezli sice zavřený naprosto bezpečně, též stráže stály přede dveřmi, avšak když jsme otevřeli, nenalezli jsme uvnitř nikoho.“
24Po té zprávě byl velitel chrámové stráže i velekněží na rozpacích o nich, co by to znamenalo.
25Tu kdosi přišel a oznámil jim: „Hle, muži, které jste vsadili do vězení, jsou v chrámě a učí lid!“
26I odešel velitel se služebníky a přivedl je; avšak bez násilí, neboť se báli lidu, aby je neukamenovali.
27Když je přivedli, postavili je ve veleradě. I promluvil k nim velekněz takto:
28„Přísně jsme vám přikázali, abyste neučili v tom jméně, a hle, naplnili jste Jerusalem svým učením a chcete uvésti na nás krev toho člověka.“
29Petr však a apoštolové odpověděli: „Poslouchati sluší více Boha než lidí.
30Bůh otců našich vzkřísil Ježíše, kterého jste vy pověsili na dřevo a usmrtili.
31Toho povýšil Bůh svou pravicí za panovníka a vykupitele, aby dal změnu smýšlení a odpuštění hříchů izraelskému národu.
32A my jsme svědky těch věcí, i Duch svatý, kterého Bůh dal těm, kdož ho poslouchají.“
33Když to uslyšeli, pukali hněvem a pomýšleli je usmrtiti.
34Ale jeden farizej jménem Gamaliel, učitel zákona, vážený u všeho lidu, povstal ve veleradě a rozkázal, aby ty lidi na chvíli vyvedli ven.
35Potom jim řekl: „Muži izraelští, dobře si rozmyslete při těchto lidech, co chcete učiniti!
36Neboť před krátkou dobou povstal Theudas a pravil o sobě, že je cosi (velikého), a přidrželo se ho asi čtyři sta mužů; byl však usmrcen a všichni jeho přívrženci byli rozptýleni a zničeni.
37Po něm povstal za dnů soupisu Juda Galilejský a svedl za sebou lid. Také on zahynul a všichni jeho přívrženci byli rozprášeni.“
38„A proto nyní vám pravím: Upusťte od těchto lidí a nechte je; neboť je-li z lidí ten záměr nebo to dílo, rozpadne se;
39je-li však od Boha, nebudete moci je zničiti, abyste snad nebyli shledáni odbojníky proti Bohu.“
40I souhlasili s ním. Povolali si apoštoly, dali je zmrskat a zakázali jim [vůbec] mluviti ve jménu Ježíšovu a propustili je.
41Ti šli z velerady s radostí nad tím, že byli uznáni za hodny trpěti pohanu pro jméno Ježíšovo.
42A nepřestávali den co den v chrámě i po domech učit a hlásat Krista Ježíše.