Bible

1 I řekl Agrippa Pavlovi: „Je ti dovoleno, aby ses hájil.“ Tu Pavel pozvedl ruku a začal svou obhajobu: 2 „Za šťastného se pokládám, králi Agrippo, že se mohu dnes hájiti před tebou proti všemu, z čeho mě obviňují židé, nejvíce však proto, 3 poněvadž znáš všechny židovské zvyky a spory. Proto prosím, vyslechni mě trpělivě!“ 4 „Můj život od mladosti, jak jsem jej prožil od počátku v svém národě, i v Jerusalemě, znají všichni židé. 5 Poněvadž mě znají od počátku, mohli by, kdyby chtěli, dovědčiti, že jsem podle nejpřísnějšího směru našeho náboženství žil jako farizej. 6 A nyní stojím před soudem pro naději v zaslíbení dané od Boha našim otcům. 7 Toho doufá dosáhnouti naše dvanáctero pokolení tím, že slouží dnem i nocí Bohu. Pro tuto naději jsem, králi, žalován židy! 8 Což se pokládá u vás za neuvěřitelné, křísí-li Bůh mrtvé?“ 9 „Já ovšem jsem se domníval, že jsem povinen vykonati mnoho protivného proti jménu Ježíše Nazaretského. 10 To jsem také v Jerusalemě činil, když jsem si k tomu vzal pravomoc od velekněží, a mnoho věřících jsem dal zavříti do vězení, a když byli usmrcováni, souhlasil jsem s tím. 11 Také ve všech synagogách jsem je často trestal, nutil jsem je, aby se rouhali; a v náramné své zuřivosti proti nim jsem je pronásledoval až do cizích měst.“ 12 „Když jsem se v takovém úmyslu ubíral do Damašku s pravomocí a svolením velekněží, 13 spatřil jsem, králi, v poledne na cestě světlo s nebe nad slunce jasnější, jež ozařovalo mne i mou družinu. 14 A když jsme my všichni padli na zem, uslyšel jsem hlas, který ke mně pravil hebrejsky:,Šavle, Šavle, proč mě pronásleduješ? Těžko ti bude kopati proti ostnu!' 15 Já pak jsem řekl: Kdo jsi, Pane? A Pán odvětil:,Já jsem Ježíš, kterého ty pronásleduješ. 16 Avšak vstaň a postav se na nohy! Neboť proto jsem se zjevil tobě, abych tě učinil služebníkem a svědkem toho, co jsi uviděl, i toho, co ti (ještě) ukáži. 17 Vysvobodím tě z lidu i z pohanů, ke kterým tě posílám otevřít jejich oči, 18 aby se obrátili od tmy ke světlu a z moci satanovy k Bohu, aby se jim vírou ve mne dostalo odpuštění hříchů a podílu mezi svatými.' “ 19 „A proto, králi Agrippo, nebyl jsem neposlušen nebeského vidění, 20 nýbrž jsem hlásal nejprve obyvatelům Damašku, potom v Jerusalemě a po celé judské zemi, i pohanům, aby činili pokání a obrátili se k Bohu, konajíce skutky hodné obrácení. 21 Proto židé uchopili mě v chrámě a pokoušeli se mě usmrtiti. 22 Ale s pomocí Boží stojím pevně až do dnešního dne a vydávám svědectví, před malými i velkými, nemluvě nic jiného než to, co proroci a Mojžíš pověděli, 23 že Kristus bude trpěti, že jako první vstane z mrtvých a bude zvěstovati světlo lidu (izraelskému) i pohanům.“ 24 Když toto mluvil na svou obranu, pravil mocným hlasem Festus: „Ty blázníš, Pavle! Mnoho učenosti přivádí tě k bláznovství!“ 25 Ale Pavel řekl: „Neblázním, velmožný Feste, nýbrž mluvím slova pravdivá a rozumná. 26 Ví zajisté o těch věcech král, k němuž také neohroženě mluvím, neboť nemyslím, že by mu z toho, bylo něco tajné, vždyť se to přece nedělo pokoutně. 27 Věříš, králi Agrippo, prorokům? Vím, že věříš.“ 28 I řekl Agrippa k Pavlovi: „Málem bys mě přemluvil, abych se stal křesťanem.“ 29 A Pavel: „Dej Bůh, abyste se dříve nebo později nejen ty, nýbrž také všichni, kteří mě dnes slyší, stali takovými, jakým i já jsem, kromě těchto okovů!“ 30 I vstal král i vladař i Bernike a ostatní přítomní s nimi. 31 Když odešli, pravili k sobě vespolek: „Tento člověk neučinil nic, co zasluhuje smrti nebo okovů.“ 32 Agrippa pak řekl Festovi: „Mohl býti tento člověk propuštěn, kdyby se nebyl odvolal k císaři.