1Jakmile bylo rozhodnuto, abychom se plavili do Itálie, vydali Pavla s některými jinými vězni setníku jménem Juliovi z císařské čety.
2Vstoupili jsme na adramyttskou loď, která měla plouti do pobřežních míst Asie, a vyrazili jsme; s námi byl Makedoňan Aristarch ze Soluně.
3Druhého dne jsme se dostali do Sidonu. Julius, který se choval k Pavlovi přívětivě, dovolil mu zajiti k přátelům a zaopatřiti si potřebné.
4Odtud jsme pak vyjeli a pluli jsme pod Kyprem, neboť vály větry proti nám;
5a propluvše moře podél pobřeží Kilikie a Pamfylie, dorazili jsme do Myry v Lykii.
6Tam setník vyhledal alexandrijskou loď, která plula do Itálie; i přivedl nás na ni.
7Když pak jsme zvolna pluli po mnoho dní, dostali jsme se stěží proti Knidu, a poněvadž nám bránil vítr, odpluli jsme pod Krétu k Salmoně.
8Po namáhavé plavbě podél pobřeží dorazili jsme k jednomu místu jménem Dobré přístavy, blíže něhož bylo město Lasea.
9Poněvadž však uplynulo mnoho času a plavba byla již nebezpečná, ježto pominul i půst, napomínal je Pavel a pravil jim:
10„Muži, vidím, že plavba bude spojena s nesnází a velikou škodou nejen pro náklad a pro loď, nýbrž i pro naše životy.“
11Ale setník věřil více kormidelníku a majiteli lodi než slovům Pavlovým.
12A poněvadž ten přístav nebyl příhodný k přezimování, většina se rozhodla odtud odplouti, aby se pokud možno dostali k přezimování do Feniky, krétského přístavu na straně jihozápadní a severozápadní.
13Ježto pak zavál mírný jižní vítr, vytáhli kotvu v domněnce, že svůj úmysl provedou, a plavili se blíže pobřeží Kréty.
14Ale nedlouho potom zadul s ostrova bouřlivý vítr zvaný Eurakylon.
15A poněvadž loď větrem zachvácená nemohla mu čeliti, pustili jsme ji po něm a byli jsme hnáni.
16Když jsme se dostali k jednomu ostrůvku jménem Kauda, stěží jsme se mohli zmocniti záchranného člunu.
17Když jsme jej vzali na loď a užili pomocných prostředků tím, že jsme loď obvázali, stáhli jsme ze strachu, abychom se nedostali na mělčinu, plachty a tak jsme se nechali hnáti.
18A poněvadž bouře námi prudce zmítala, vyhazovali druhého dne (z lodi) náklad
19a třetího dne vlastníma rukama hodili do moře lodní nářadí.
20Když však se po mnoho dní ani slunce ani hvězdy neukázaly a bouře nemalá zuřila, ztrácela se již veškerá naděje, že se zachráníme.
21A když se již mnoho postili, postavil se Pavel uprostřed nich a řekl: „Muži, měli jste mě zajisté uposlechnouti a neodjížděti od Kréty a ušetřiti si tuto nesnáz a škodu.
22A nyní napomínám vás, abyste byli dobré mysli, vždyť nebude ztracen žádný život mezi námi, nýbrž jen loď.
23Neboť této noci přistoupil (ke mně) anděl toho Boha, jemuž patřím a jemuž sloužím,
24a řekl:,Neboj se, Pavle, před císařem musíš státi! A hle, Bůh ti dal všechny ty, kteří se s tebou plaví.'
25Proto, muži, buďte dobré mysli! Neboť věřím Bohu, že se stane tak, jak mi bylo pověděno.
26Musíme se však dostati na nějaký ostrov.“
27Přišla čtrnáctá noc, co jsme se plavili po Adriatickém moři. Kolem půlnoci se domnívali lodníci, že se jim ukazuje nějaká země.
28I spustili olovnici a naměřili dvacet sáhů. A když kousek odtud opět spustili olovnici, naměřili patnáct sáhů.
29Ze strachu, abychom nenarazili na úskalí, spustili se zadní části lodi čtyři kotvy a přáli si, aby se rozednilo.
30Když však lodníci usilovali o útěk z lodi a spustili záchranný člun pod záminkou, že chtějí vrhnouti kotvy s přední části lodi, řekl Pavel setníkovi a vojínům:
31„Nezůstanou-li tito na lodi, vy nemůžete býti zachráněni.“
32Tu vojínové přesekli provazy člunu a nechali jej odplavati.
33Když pak se počalo rozednívati, pobízel Pavel všechny, aby pojedli; pravil: „Je to dnes již čtrnáctý den, co čekáte a bez jídla zůstáváte a nic nejíte.
34Proto vás prosím, abyste pojedli; je to k vaší záchraně! Nikomu totiž z vás se neztratí vlas s hlavy.“
35Po těch slovech vzal chléb, učinil přede všemi díky Bohu, rozlámal jej a dal se do jídla.
36I nabyli všichni dobré mysli a pojedli také oni.
37Bylo nás všech na lodi dvě stě šestasedmdesát osob.
38Když se nasytili pokrmem, odlehčovali lodi tím, že házeli do moře pšenici.
39Když se rozednilo, nepoznávali zemi, ale pozorovali jakýsi záliv s nízkým břehem a k němu pomýšleli, bude-li jim možno, s lodí přistati.
40I odťali kotvy a pustili do moře. Zároveň rozvázali provazy u kormidel, vytáhli přední plachtu proti větru a jeli ke břehu.
41A když jsme se dostali na mělčinu, narazili s lodí; a tu předek lodi uvázl a zůstával nepohnut, kdežto zadní část se lámala náporem vln.
42I radili vojínové vězně usmrtit, aby některý, až doplave (na břeh), neutekl.
43Ale setník, chtěje zachrániti Pavla, zabránil tomu. Přikázal, aby se nejprve spustili (do moře) ti, kteří umějí plovat, a dorazili na pevninu;
44ostatní pak dílem po prknech, dílem po kusech zbylých z lodi. A tak se všichni zachránili na pevninu.