1Po pěti dnech přišel velekněz Ananiáš s některými staršími a s jakýmsi řečníkem Tertullem, a ti ohlásili vladaři žalobu proti Pavlovi.
2A když byl (Pavel) předvolán, počal Tertullus svou žalobu takto:
3„Velmožný Felixe, se vší vděčností uznáváme vždycky a všude, že tvým přičiněním žijeme ve velkém pokoji a že se z tvé péče dějí mnohé opravy pro náš národ.
4Abych tě však déle nezdržoval, prosím, abys nás podle své dobrotivosti krátce vyslechl.
5Poznali jsme totiž, že tento člověk je jako morová nákaza a strůjce nepokojů mezi všemi židy po celém světě, že je také náčelníkem sekty nazarejské
6a že se pokusil znesvětit i náš chrám. Proto jsme ho zajali [a chtěli jsme ho souditi podle našeho zákona.
7Ale velitel Lysias přišel, s velkou mocí vytrhl ho z našich rukou
8a rozkázal, aby jeho žalobci šli k tobě]. Od něho se budeš moci sám při výslechu dověděti o tom všem, z čeho my ho obviňujeme.“
9Přidali se pak i židé a pravili, že tomu tak jest.
10Na pokyn vladařův, aby mluvil, promluvil Pavel takto: „Vím, že jsi po mnoho let soudcem tohoto národa, proto se budu hájiti s dobrou myslí.
11Můžeš se zajisté dověděti, že není tomu více než dvanáct dní, co jsem přišel do Jerusalema klanět se (Bohu).
12Ani v chrámě ani v synagogách ani ve městě mě nezastihli se s někým hádati nebo působiti shon lidu,
13proto nemohou před tebou dokázati, co na mne nyní žalují.
14K tomu se však přiznávám před tebou, že podle toho učení, které oni nazývají sektou, sloužím Otci, svému Bohu. Věřím všemu, co je psáno v Zákoně a Prorocích,
15a doufám v Boha, jak také oni doufají, že bude vzkříšení spravedlivých i nespravedlivých.
16Proto se sám snažím o to, abych měl vždycky čisté svědomí před Bohem i před lidmi.
17Po několika letech jsem však přišel, abych přinesl pro svůj národ almužny a oběti [i dary ze slibů].
18Přitom nalezli mě, když jsem se zasvěcoval v chrámě, ale bylo to bez shonu lidí a bez hluku.
19To byli však někteří židé z Asie, kteří by museli býti před tebou přítomni a žalovati, kdyby něco měli proti mně.
20Nebo ať tito zde sami řeknou, zda nalezli na mně, když jsem stál před veleradou, nějakou nepravost,
21leda snad toto jediné slovo, které jsem zvolal, stoje mezi nimi: Pro vzkříšení z mrtvých jsem já dnes vámi souzen!“
22Protože Felix měl dosti důkladnou známost o tom učení, odložil jejich věc se slovy: „Až přijde velitel Lysias, rozhodnu ve vaší věci.“
23A přikázal setníkovi, aby ho držel v mírné vazbě a nebránil nikomu z jeho přátel mu posluhovat.
24Po několika dnech přišel Felix se svou manželkou Drusillou, která byla židovkou, a povolal si Pavla a poslechl ho o víře v Krista Ježíše.
25Když však mluvil o spravedlnosti a čistotě a budoucím soudě, pojal Felixe strach a pravil: „Pro dnešek jdi, v příhodný čas tě zavolám!“
26Zároveň též doufal, že mu Pavel dá výkupné; proto si ho také dával častěji k sobě zavolat a rozmlouval s ním.
27Po dvou letech dostal Felix za nástupce Porcia Festa. A chtěje se židům zavděčiti, ponechal Felix Pavla ve vězení.