Acts 24
1 Po pěti dnech přišel velekněz Ananiáš s některými staršími a s jakýmsi řečníkem Tertullem, a ti ohlásili vladaři žalobu proti Pavlovi.
2 A když byl (Pavel) předvolán, počal Tertullus svou žalobu takto:
3 „Velmožný Felixe, se vší vděčností uznáváme vždycky a všude, že tvým přičiněním žijeme ve velkém pokoji a že se z tvé péče dějí mnohé opravy pro náš národ.
4 Abych tě však déle nezdržoval, prosím, abys nás podle své dobrotivosti krátce vyslechl.
5 Poznali jsme totiž, že tento člověk je jako morová nákaza a strůjce nepokojů mezi všemi židy po celém světě, že je také náčelníkem sekty nazarejské
6 a že se pokusil znesvětit i náš chrám. Proto jsme ho zajali [a chtěli jsme ho souditi podle našeho zákona.
7 Ale velitel Lysias přišel, s velkou mocí vytrhl ho z našich rukou
8 a rozkázal, aby jeho žalobci šli k tobě]. Od něho se budeš moci sám při výslechu dověděti o tom všem, z čeho my ho obviňujeme.“
9 Přidali se pak i židé a pravili, že tomu tak jest.
10 Na pokyn vladařův, aby mluvil, promluvil Pavel takto: „Vím, že jsi po mnoho let soudcem tohoto národa, proto se budu hájiti s dobrou myslí.
11 Můžeš se zajisté dověděti, že není tomu více než dvanáct dní, co jsem přišel do Jerusalema klanět se (Bohu).
12 Ani v chrámě ani v synagogách ani ve městě mě nezastihli se s někým hádati nebo působiti shon lidu,
13 proto nemohou před tebou dokázati, co na mne nyní žalují.
14 K tomu se však přiznávám před tebou, že podle toho učení, které oni nazývají sektou, sloužím Otci, svému Bohu. Věřím všemu, co je psáno v Zákoně a Prorocích,
15 a doufám v Boha, jak také oni doufají, že bude vzkříšení spravedlivých i nespravedlivých.
16 Proto se sám snažím o to, abych měl vždycky čisté svědomí před Bohem i před lidmi.
17 Po několika letech jsem však přišel, abych přinesl pro svůj národ almužny a oběti [i dary ze slibů].
18 Přitom nalezli mě, když jsem se zasvěcoval v chrámě, ale bylo to bez shonu lidí a bez hluku.
19 To byli však někteří židé z Asie, kteří by museli býti před tebou přítomni a žalovati, kdyby něco měli proti mně.
20 Nebo ať tito zde sami řeknou, zda nalezli na mně, když jsem stál před veleradou, nějakou nepravost,
21 leda snad toto jediné slovo, které jsem zvolal, stoje mezi nimi: Pro vzkříšení z mrtvých jsem já dnes vámi souzen!“
22 Protože Felix měl dosti důkladnou známost o tom učení, odložil jejich věc se slovy: „Až přijde velitel Lysias, rozhodnu ve vaší věci.“
23 A přikázal setníkovi, aby ho držel v mírné vazbě a nebránil nikomu z jeho přátel mu posluhovat.
24 Po několika dnech přišel Felix se svou manželkou Drusillou, která byla židovkou, a povolal si Pavla a poslechl ho o víře v Krista Ježíše.
25 Když však mluvil o spravedlnosti a čistotě a budoucím soudě, pojal Felixe strach a pravil: „Pro dnešek jdi, v příhodný čas tě zavolám!“
26 Zároveň též doufal, že mu Pavel dá výkupné; proto si ho také dával častěji k sobě zavolat a rozmlouval s ním.
27 Po dvou letech dostal Felix za nástupce Porcia Festa. A chtěje se židům zavděčiti, ponechal Felix Pavla ve vězení.