1Tu Pavel upřel zrak na veleradu a pravil: „Bratří, já jsem žil před Bohem se svědomím zcela dobrým až do dnešního dne.“
2Ale velekněz Ananiáš poručil mužům okolo něho stojícím, aby ho bili po ústech.
3Tu Pavel řekl k němu: „Bůh bude tebe bíti, obílená stěno! Také ty zde sedíš, abys mě podle zákona soudil, a proti zákonu mě kážeš bíti?“
4I řekli mu okolostojící: „Božímu veleknězi zlořečíš?“
5A Pavel řekl: „Nevěděl jsem, bratří, že je to velekněz. Vždyť je psáno:,Knížeti svého lidu nezlořeč!' “
6Poněvadž věděl, že jedna část je ze saduceů a druhá z farizeů, zvolal ve veleradě: „Bratří, já jsem farizej a z farizejské rodiny. Pro naději, a to ve vzkříšení z mrtvých, jsem souzen.“
7A když to pověděl, povstal mezi farizeji a saduceji nepokoj a shromáždění se rozštěpilo. –
8Neboť saduceové praví, že není vzkříšení ani anděla ani ducha, farizeové však učí obojímu. –
9I strhl se veliký křik. Někteří zákoníci z farizejské strany povstali a přeli se: „Nic zlého neshledáváme na tomto člověku. Což, mluvil-li k němu duch nebo anděl?“
10A když nepokoj vzrostl, velitel ze strachu, aby Pavla nerozsápali, rozkázal, aby vojsko sešlo dolů a vytrhlo ho z jejich středu a přivedlo do kasáren.
11Následující noci přistoupil Pán k němu a řekl: „Buď dobré mysli, neboť jako jsi svědčil o mně v Jerusalemě, tak musíš svědčiti i v Římě.“
12Druhého dne se srotili někteří židé a zapřisáhli se, že nebudou jísti ani píti, dokud Pavla neusmrtí.
13Bylo pak jich přes čtyřicet, kteří se tak spikli.
14Ti přišli k velekněžím a starším a řekli: „Slavnostně jsme se zapřisáhli, že ničeho neokusíme, dokud neusmrtíme Pavla.
15Proto nyní ohlaste vy s veleradou veliteli, aby ho k vám přivedl, jako byste chtěli důkladněji vyšetřiti jeho záležitost. My pak jsme ochotni ho usmrtit, ještě dříve než se přiblíží.“
16O těch úkladech se však dověděl syn Pavlovy sestry. Šel, a vstoupiv do kasáren, oznámil to Pavlovi.
17Pavel pak zavolal k sobě jednoho setníka a řekl: „Doveď tohoto jinocha k veliteli, neboť má mu něco oznámiti!“
18A on ho vzav s sebou, dovedl k veliteli a řekl: „Vězeň Pavel povolal mě k sobě a prosil mě, abych tohoto jinocha dovedl k tobě, poněvadž ti má něco povědět.“
19Tu ho vzal velitel za ruku, odstoupil s ním stranou a otázal se ho: „Co mi máš oznámiti?“
20A on řekl: „Židé se umluvili, že tě požádají, abys dal zítra uvésti Pavla před veleradu, jako by chtěli o něm něco důkladněji zvěděti.
21Ale ty jim nevěř, neboť z nich víc než čtyřicet mužů činí mu úklady a zapřisáhli se, že nebudou jísti ani píti, dokud ho neusmrtí. A nyní jsou připraveni a čekají na tvou přípověď.“
22Velitel propustil tedy jinocha a přikázal mu, aby nikomu neříkal, že mu to ohlásil.
23I povolal (velitel) k sobě dva setníky a řekl jim: „Mějte od třetí hodiny noční v pohotovosti dvě stě vojínů k odchodu do Caesareje, k tomu sedmdesát jezdců a dvě stě kopiníků!
24Připravte také jezdecká zvířata, aby na ně Pavla posadili a dovedli ho zdravého k vladaři Felixovi!“
25[Bál se totiž, aby ho snad židé násilně neodvedli a neusmrtili a aby se on sám potom nedostal do pomluvy, jako by byl přijal úplatek.]
26A napsal list tohoto znění: „Klaudius Lysias posílá velmožnému vladaři Felixovi pozdravení!
27Tohoto muže zajali židé a jižjiž ho chtěli usmrtiti. I zakročil jsem s vojskem a vytrhl ho, poněvadž jsem zvěděl, že je římským občanem.
28A chtěje poznati, z čeho ho obviňují, uvedl jsem ho před jejich veleradu.
29I shledal jsem, že na něho žalují ve věcech svého zákona, ale že není vinen žádným zločinem, na který je smrt nebo vězení.
30Poněvadž mi však bylo sděleno o úkladech, které osnovali proti tomuto muži, posílám ho k tobě a žalobcům (jeho) jsem přikázal, aby svou při vedli před tebou. Buď zdráv!“
31Podle rozkazu vzali vojíni Pavla a v noci ho dovedli do Antipatridy.
32Druhého dne nechali jezdce s ním dále jeti a sami se vrátili do kasáren.
33Po příjezdu do Caesareje odevzdali list vladaři a postavili před něho i Pavla.
34Když (jej) přečetl, otázal se, z kterého území je (Pavel), a zvěděv, že je z Kilikie,
35pravil: „Vyslechnu tě, až přijdou tvoji žalobci.“ I rozkázal, aby ho hlídali v domě Herodově.