Bible

1 Tu Pavel upřel zrak na veleradu a pravil: „Bratří, já jsem žil před Bohem se svědomím zcela dobrým až do dnešního dne.“ 2 Ale velekněz Ananiáš poručil mužům okolo něho stojícím, aby ho bili po ústech. 3 Tu Pavel řekl k němu: „Bůh bude tebe bíti, obílená stěno! Také ty zde sedíš, abys mě podle zákona soudil, a proti zákonu mě kážeš bíti?“ 4 I řekli mu okolostojící: „Božímu veleknězi zlořečíš?“ 5 A Pavel řekl: „Nevěděl jsem, bratří, že je to velekněz. Vždyť je psáno:,Knížeti svého lidu nezlořeč!' “ 6 Poněvadž věděl, že jedna část je ze saduceů a druhá z farizeů, zvolal ve veleradě: „Bratří, já jsem farizej a z farizejské rodiny. Pro naději, a to ve vzkříšení z mrtvých, jsem souzen.“ 7 A když to pověděl, povstal mezi farizeji a saduceji nepokoj a shromáždění se rozštěpilo. – 8 Neboť saduceové praví, že není vzkříšení ani anděla ani ducha, farizeové však učí obojímu. – 9 I strhl se veliký křik. Někteří zákoníci z farizejské strany povstali a přeli se: „Nic zlého neshledáváme na tomto člověku. Což, mluvil-li k němu duch nebo anděl?“ 10 A když nepokoj vzrostl, velitel ze strachu, aby Pavla nerozsápali, rozkázal, aby vojsko sešlo dolů a vytrhlo ho z jejich středu a přivedlo do kasáren. 11 Následující noci přistoupil Pán k němu a řekl: „Buď dobré mysli, neboť jako jsi svědčil o mně v Jerusalemě, tak musíš svědčiti i v Římě.“ 12 Druhého dne se srotili někteří židé a zapřisáhli se, že nebudou jísti ani píti, dokud Pavla neusmrtí. 13 Bylo pak jich přes čtyřicet, kteří se tak spikli. 14 Ti přišli k velekněžím a starším a řekli: „Slavnostně jsme se zapřisáhli, že ničeho neokusíme, dokud neusmrtíme Pavla. 15 Proto nyní ohlaste vy s veleradou veliteli, aby ho k vám přivedl, jako byste chtěli důkladněji vyšetřiti jeho záležitost. My pak jsme ochotni ho usmrtit, ještě dříve než se přiblíží.“ 16 O těch úkladech se však dověděl syn Pavlovy sestry. Šel, a vstoupiv do kasáren, oznámil to Pavlovi. 17 Pavel pak zavolal k sobě jednoho setníka a řekl: „Doveď tohoto jinocha k veliteli, neboť má mu něco oznámiti!“ 18 A on ho vzav s sebou, dovedl k veliteli a řekl: „Vězeň Pavel povolal mě k sobě a prosil mě, abych tohoto jinocha dovedl k tobě, poněvadž ti má něco povědět.“ 19 Tu ho vzal velitel za ruku, odstoupil s ním stranou a otázal se ho: „Co mi máš oznámiti?“ 20 A on řekl: „Židé se umluvili, že tě požádají, abys dal zítra uvésti Pavla před veleradu, jako by chtěli o něm něco důkladněji zvěděti. 21 Ale ty jim nevěř, neboť z nich víc než čtyřicet mužů činí mu úklady a zapřisáhli se, že nebudou jísti ani píti, dokud ho neusmrtí. A nyní jsou připraveni a čekají na tvou přípověď.“ 22 Velitel propustil tedy jinocha a přikázal mu, aby nikomu neříkal, že mu to ohlásil. 23 I povolal (velitel) k sobě dva setníky a řekl jim: „Mějte od třetí hodiny noční v pohotovosti dvě stě vojínů k odchodu do Caesareje, k tomu sedmdesát jezdců a dvě stě kopiníků! 24 Připravte také jezdecká zvířata, aby na ně Pavla posadili a dovedli ho zdravého k vladaři Felixovi!“ 25 [Bál se totiž, aby ho snad židé násilně neodvedli a neusmrtili a aby se on sám potom nedostal do pomluvy, jako by byl přijal úplatek.] 26 A napsal list tohoto znění: „Klaudius Lysias posílá velmožnému vladaři Felixovi pozdravení! 27 Tohoto muže zajali židé a jižjiž ho chtěli usmrtiti. I zakročil jsem s vojskem a vytrhl ho, poněvadž jsem zvěděl, že je římským občanem. 28 A chtěje poznati, z čeho ho obviňují, uvedl jsem ho před jejich veleradu. 29 I shledal jsem, že na něho žalují ve věcech svého zákona, ale že není vinen žádným zločinem, na který je smrt nebo vězení. 30 Poněvadž mi však bylo sděleno o úkladech, které osnovali proti tomuto muži, posílám ho k tobě a žalobcům (jeho) jsem přikázal, aby svou při vedli před tebou. Buď zdráv!“ 31 Podle rozkazu vzali vojíni Pavla a v noci ho dovedli do Antipatridy. 32 Druhého dne nechali jezdce s ním dále jeti a sami se vrátili do kasáren. 33 Po příjezdu do Caesareje odevzdali list vladaři a postavili před něho i Pavla. 34 Když (jej) přečetl, otázal se, z kterého území je (Pavel), a zvěděv, že je z Kilikie, 35 pravil: „Vyslechnu tě, až přijdou tvoji žalobci.“ I rozkázal, aby ho hlídali v domě Herodově.