Acts 20
1 Jakmile se to povstání utišilo, povolal k sobě Pavel učedníky, dal jim napomenutí a rozloučiv se s nimi, nastoupil cestu do Makedonie.
2 Prošel pak ty krajiny, a napomenuv je mnohými slovy, přišel do Řecka.
3 Tam pobyl tři měsíce. Právě když se chtěl plaviti do Syrie, činili mu židé úklady; proto se rozhodl, že se vrátí přes Makedonii.
4 Doprovázel ho Sopater z Bereje, syn Pyrrhův, ze Soluňanů pak Aristarch a Sekundus, též Gajus z Derbe a Timothej, z Asie pak Tychikos a Trofimos.
5 Ti však šli napřed a čekali na nás v Troadě.
6 My pak jsme po velikonočních svátcích odpluli z Filipp a dorazili jsme k nim v pěti dnech do Troady. Tam jsme se zdrželi sedm dní.
7 Když jsme se v neděli shromáždili k lámání chleba, Pavel, chtěje příštího dne odejíti, rozmlouval s nimi a protáhl řeč až do půlnoci.
8 V hořejší síni, kde jsme byli shromážděni, bylo mnoho světel.
9 Jakýsi jinoch jménem Eutychos seděl tam na okně, a poněvadž Pavel dlouho mluvil, upadl v hluboký spánek; a ve spánku spadl s třetího patra a byl zdvižen mrtvý.
10 Ale Pavel sestoupil k němu, naklonil se nad ním, objal jej a řekl: „Neznepokojujte se, neboť jeho duše je v něm!“
11 Pak vyšel nahoru, lámal chléb, pojedl a mluvil ještě dlouho až do svítání; potom odešel.
12 Jinocha však přivedli živého a potěšili se nemálo.
13 My pak jsme vstoupili na loď a odpluli do Assu v úmyslu, že odtud přibereme Pavla, neboť tak nařídil. Sám však chtěl jíti pěšky.
14 Když se s námi v Assu setkal, vzali jsme ho (na loď) a dorazili jsme do Mityleny;
15 a odtud jsme odpluli (dále) a druhého dne jsme se dostali proti Chiu. Následujícího dne připluli jsme k Samu a den nato dospěli jsme do Milétu.
16 Pavel byl totiž rozhodnut minouti Efesos, aby neztratil čas v Asii, neboť pospíchal, aby pokud možno byl o letnicích v Jerusalemě.
17 Z Milétu poslal do Efesu a povolal k sobě starší křesťanské obce.
18 Když k němu přišli a [byli spolu], řekl k nim: „Vy víte, jak jsem byl od prvního dne, kdy jsem vstoupil do Asie, s vámi po všechen čas.
19 Ve vší pokoře a se slzami i zkouškami, které se mi přihodily ze židovských úkladů, sloužil jsem Pánu.
20 Víte, jak jsem neopominul nic z užitečných věcí vám oznámiti a vás o nich poučiti veřejně i po domech,
21 zapřísahaje židy i pohany, aby se obrátili k Bohu a uvěřili v Pána našeho Ježíše [Krista].“
22 „A nyní, hle, já z vnitřního nutkání jdu do Jerusalema a nevím, co mě tam potká.
23 Jen v tom mě Duch svatý ujišťuje od města k městu, že mě (tam) očekávají okovy a soužení.
24 Avšak [z toho se ničeho nebojím ani] nepokládám svůj život za dražší než sebe, jen když dokonám svůj běh a svou službu [slova], kterou jsem přijal od Pána Ježíše, abych podal svědectví evangeliu o milosti Boží.“
25 „A nyní, hle, já vím, že vy všichni, mezi nimiž jsem chodil a hlásal království [Boží], mou tvář již nespatříte.
26 Proto prohlašuji vám dnešního dne s důrazem, že jsem prost vší viny,
27 neboť jsem neopominul vám zvěstovati celý úradek Boží.“
28 „Dávejte pozor na sebe i na všechno své stádo, nad nímž vás Duch svatý ustanovil biskupy, abyste spravovali Církev Boží, kterou On vydobyl svou krví.
29 Já vím, že po mém odchodu vniknou mezi vás draví vlci, kteří nebudou šetřit stáda.
30 I z vás samých povstanou muži, a ti budou mluviti převrácené řeči, aby přitáhli k sobě učedníky.
31 Proto bděte a mějte na paměti, že jsem po tři roky ve dne v noci každého [z vás] nepřestával se slzami napomínati!
32 A nyní poroučím vás Bohu a slovu jeho milosti. On má moc vás vzdělati a dáti dědictví mezi všemi svatými.
33 Stříbra a zlata nebo šatu jsem od nikoho nežádal,
34 jak sami víte, neboť pro potřeby moje a mých průvodců sloužily tyto mé ruce.
35 Ve všem poučil jsem vás, jak se máme takto prací ujímati slabých a pamatovati na slova Pána Ježíše, neboť On řekl:,Blaženější je dávati než bráti.' “
36 A po těch slovech poklekl na kolena a pomodlil se s nimi všemi.
37 Všichni pak propukli v hlasitý pláč, padli Pavlovi okolo krku a líbali ho.
38 Nejvíce se rmoutili pro to slovo, které řekl, že jeho tvář již nespatří. A doprovázeli ho k lodi.