1Jakmile se to povstání utišilo, povolal k sobě Pavel učedníky, dal jim napomenutí a rozloučiv se s nimi, nastoupil cestu do Makedonie.
2Prošel pak ty krajiny, a napomenuv je mnohými slovy, přišel do Řecka.
3Tam pobyl tři měsíce. Právě když se chtěl plaviti do Syrie, činili mu židé úklady; proto se rozhodl, že se vrátí přes Makedonii.
4Doprovázel ho Sopater z Bereje, syn Pyrrhův, ze Soluňanů pak Aristarch a Sekundus, též Gajus z Derbe a Timothej, z Asie pak Tychikos a Trofimos.
5Ti však šli napřed a čekali na nás v Troadě.
6My pak jsme po velikonočních svátcích odpluli z Filipp a dorazili jsme k nim v pěti dnech do Troady. Tam jsme se zdrželi sedm dní.
7Když jsme se v neděli shromáždili k lámání chleba, Pavel, chtěje příštího dne odejíti, rozmlouval s nimi a protáhl řeč až do půlnoci.
8V hořejší síni, kde jsme byli shromážděni, bylo mnoho světel.
9Jakýsi jinoch jménem Eutychos seděl tam na okně, a poněvadž Pavel dlouho mluvil, upadl v hluboký spánek; a ve spánku spadl s třetího patra a byl zdvižen mrtvý.
10Ale Pavel sestoupil k němu, naklonil se nad ním, objal jej a řekl: „Neznepokojujte se, neboť jeho duše je v něm!“
11Pak vyšel nahoru, lámal chléb, pojedl a mluvil ještě dlouho až do svítání; potom odešel.
12Jinocha však přivedli živého a potěšili se nemálo.
13My pak jsme vstoupili na loď a odpluli do Assu v úmyslu, že odtud přibereme Pavla, neboť tak nařídil. Sám však chtěl jíti pěšky.
14Když se s námi v Assu setkal, vzali jsme ho (na loď) a dorazili jsme do Mityleny;
15a odtud jsme odpluli (dále) a druhého dne jsme se dostali proti Chiu. Následujícího dne připluli jsme k Samu a den nato dospěli jsme do Milétu.
16Pavel byl totiž rozhodnut minouti Efesos, aby neztratil čas v Asii, neboť pospíchal, aby pokud možno byl o letnicích v Jerusalemě.
17Z Milétu poslal do Efesu a povolal k sobě starší křesťanské obce.
18Když k němu přišli a [byli spolu], řekl k nim: „Vy víte, jak jsem byl od prvního dne, kdy jsem vstoupil do Asie, s vámi po všechen čas.
19Ve vší pokoře a se slzami i zkouškami, které se mi přihodily ze židovských úkladů, sloužil jsem Pánu.
20Víte, jak jsem neopominul nic z užitečných věcí vám oznámiti a vás o nich poučiti veřejně i po domech,
21zapřísahaje židy i pohany, aby se obrátili k Bohu a uvěřili v Pána našeho Ježíše [Krista].“
22„A nyní, hle, já z vnitřního nutkání jdu do Jerusalema a nevím, co mě tam potká.
23Jen v tom mě Duch svatý ujišťuje od města k městu, že mě (tam) očekávají okovy a soužení.
24Avšak [z toho se ničeho nebojím ani] nepokládám svůj život za dražší než sebe, jen když dokonám svůj běh a svou službu [slova], kterou jsem přijal od Pána Ježíše, abych podal svědectví evangeliu o milosti Boží.“
25„A nyní, hle, já vím, že vy všichni, mezi nimiž jsem chodil a hlásal království [Boží], mou tvář již nespatříte.
26Proto prohlašuji vám dnešního dne s důrazem, že jsem prost vší viny,
27neboť jsem neopominul vám zvěstovati celý úradek Boží.“
28„Dávejte pozor na sebe i na všechno své stádo, nad nímž vás Duch svatý ustanovil biskupy, abyste spravovali Církev Boží, kterou On vydobyl svou krví.
29Já vím, že po mém odchodu vniknou mezi vás draví vlci, kteří nebudou šetřit stáda.
30I z vás samých povstanou muži, a ti budou mluviti převrácené řeči, aby přitáhli k sobě učedníky.
31Proto bděte a mějte na paměti, že jsem po tři roky ve dne v noci každého [z vás] nepřestával se slzami napomínati!
32A nyní poroučím vás Bohu a slovu jeho milosti. On má moc vás vzdělati a dáti dědictví mezi všemi svatými.
33Stříbra a zlata nebo šatu jsem od nikoho nežádal,
34jak sami víte, neboť pro potřeby moje a mých průvodců sloužily tyto mé ruce.
35Ve všem poučil jsem vás, jak se máme takto prací ujímati slabých a pamatovati na slova Pána Ježíše, neboť On řekl:,Blaženější je dávati než bráti.' “
36A po těch slovech poklekl na kolena a pomodlil se s nimi všemi.
37Všichni pak propukli v hlasitý pláč, padli Pavlovi okolo krku a líbali ho.
38Nejvíce se rmoutili pro to slovo, které řekl, že jeho tvář již nespatří. A doprovázeli ho k lodi.