1Když pak byl Apollo v Korintě, prošel Pavel horní krajiny a přišel do Efesu. Tam se setkal s některými učedníky a
2řekl jim: „Přijali jste Ducha svatého, když jste uvěřili?“ Oni mu však řekli: „Ale ani jsme neslyšeli, je-li Duch svatý.“
3Tu řekl: „Jaký křest jste tedy přijali?“ A oni pravili: „Křest Janův.“
4I řekl Pavel: „Jan křtil křtem pokání a říkal lidu, aby uvěřili v Toho, jenž přijde po něm, to je v Ježíše.“
5Když to uslyšeli, dali se pokřtíti ve jménu Pána Ježíše.
6A když Pavel vložil na ně ruce, sestoupil na ně Duch svatý; i mluvili (různými) jazyky a prorokovali.
7Bylo pak všech těch mužů asi dvanáct.
8Potom vešel do synagogy a po tři měsíce neohroženě mluvil, rozmlouvaje a přesvědčuje o království Božím.
9Když však někteří zůstali zatvrzelí a nevěřící a zlehčovali učení [Páně] před lidem, odloučil se od nich, a odděliv učedníky, denně rozmlouval ve škole [jakéhosi] Tyranna.
10A to se dělo po dva roky, takže všichni obyvatelé Asie, židé i pohani, uslyšeli slovo Páně.
11Také divy neobyčejné činil Bůh skrze ruce Pavlovy,
12takže šátky a zástěry s jeho těla kladli na nemocné, a tak nemoci od nich odcházely a zlí duchové vycházeli.
13Pokusili se však někteří i z potulných židovských zaklínačů nad lidmi posedlými zlými duchy vzývati jméno Pána Ježíše, pravíce: „Zaklínám vás skrze Ježíše, kterého hlásá Pavel.“
14Tak to činilo sedm synů jakéhosi Skevy, židovského velekněze.
15Ale zlý duch jim řekl: „Ježíše znám i o Pavlovi vím, ale kdo jste vy?“
16A vrhl se na ně ten člověk se zlým duchem a ovládl dva z nich, přemohl je, takže nazí a zranění utekli z toho domu.
17To však vešlo ve známost všem, kteří bydleli v Efesu, židům i pohanům. I padla bázeň na ně na všechny a bylo velebeno jméno Pána Ježíše.
18Také mnozí z věřících přicházeli a vyznávali a vypravovali své skutky.
19Mnozí pak z těch, kteří se zabývali pověrečnými věcmi, snesli knihy a spálili je přede všemi; a když spočetli jejich cenu, načítali částku padesáti tisíc denárů.
20Tak mocně se rozšířilo a sílilo slovo Boží.
21Když se toto vykonalo, umínil si Pavel v duchu, že se odebere přes Makedonii a Achaji do Jerusalema, a řekl: „Až tam pobudu, musím uzříti také Řím.“
22Poslav pak do Makedonie dva ze svých pomocníků, Timotheje a Erasta, zůstal nějaký čas v Asii.
23Někdy v té době povstalo nemalé pobouření kvůli tomu učení [Páně].
24Jakýsi stříbrník jménem Demetrios, výrobce stříbrných chrámků Dianiných, poskytoval nemalý výtěžek umělcům.
25Je i ostatní výrobce takových předmětů svolal a promluvil: „Muži, vy víte, že z tohoto zaměstnání máme výtěžek,
26a vidíte i slyšíte, že tento Pavel nejen v Efesu, nýbrž téměř v celé Asii přemlouváním odvrátil mnoho lidu říkaje, že to nejsou žádní bohové, kteří jsou zhotovováni (lidskýma) rukama.
27Proto hrozí nebezpečí, že může přijití v opovržení nejen toto naše odvětví, nýbrž také že za nic nebude pokládán chrám veliké bohyně Diany, ano může i zaniknouti velebnost té, kterou přece ctí celá Asie, ba celý svět.“
28Po těch slovech se rozpálili hněvem a křičeli: „Veliká je Diana Efesanů!“
29I naplnilo se město zmatkem a všichni se hnali do divadla, strhnuvše s sebou Makedoňany Gaja a Aristarcha, průvodce Pavlovy.
30Když však Pavel chtěl vejiti mezi lid, učedníci to nepřipustili.
31Ano i někteří z vysokých úředníků, kteří mu byli nakloněni, poslali k němu s prosbou, aby se nevydával do divadla.
32Tam každý křičel něco jiného, neboť v shromáždění byl zmatek a většina nevěděla, proč se sešli.
33I vytáhli ze zástupu jakéhosi Alexandra, poněvadž ho židé postrkovali. Alexander pak pokynul rukou a chtěl k lidu míti obrannou řeč.
34Když však poznali, že je to žid, vzkřikli všichni jato jedněmi ústy a křičeli asi dvě hodiny: „Veliká je Diana Efesanů!“
35Tu (městský) tajemník upokojil zástup slovy: „Muži efeští, kdo z lidí by nevěděl, že město Efesanů je strážcem chrámu veliké Diany i jejího obrazu spadlého s nebe?
36Poněvadž tedy to nelze popříti, je potřebí, abyste zachovali klid a nečinili nic ukvapeně.
37Přivedli jste tyto muže, kteří nejsou ani svatokrádci ani rouhači vaší bohyně.
38Jestliže tedy Demetrios a jeho druhové umělci mají proti někomu žalobu, konají se veřejné soudy a jsou tu místodržitelé; (u nich) ať na ně podají žalobu!
39Žádáte-li však něco jiného, budiž to vyřízeno v zákonitém shromáždění!
40Vždyť se vydáváme do nebezpečí, že budeme obžalováni pro dnešní povstání, neboť není žádného vinníka, jímž bychom mohli odůvodniti toto shluknutí.“ A po těch slovech rozpustil shromáždění.