1Jakmile jsme se s nimi rozloučili, odpluli jsme a dorazili přímým směrem na Kós, druhý den na Rhodos a odtud do Patary.
2A když jsme nalezli loď, která měla plouti do Fenicie, vstoupili jsme na ni a odpluli jsme.
3Když pak jsme se přiblížili na dohled ke Kypru, nechali jsme jej po levé straně a plavili jsme se k Syrii a přistali jsme v Tyru. Tam totiž měla loď složiti svůj náklad.
4Vyhledali jsme učedníky a pobyli jsme tam sedm dní. Z vnuknutí Ducha pravili Pavlovi, aby nechodil do Jerusalema.
5A po uplynutí těch dní vypravili jsme se a odebírali (odtud). I vyprovázeli nás všichni i se (svými) manželkami a dítkami až ven za město. Na břehu jsme klekli na kolena a pomodlili jsme se.
6Potom jsme se vespolek rozloučili a vstoupili na loď; oni se pak vrátili domů.
7My však jsme dokonali plavbu od Tyru a přirazili jsme do Ptolemaidy, a pozdravivše bratry, zůstali jsme u nich jeden den.
8Druhého dne jsme se vydali na cestu a přišli do Caesareje. Vstoupili jsme do domu evangelisty Filipa, který byl jedním ze sedmi (jáhnů), a zůstali jsme u něho.
9On měl čtyři neprovdané dcery, a ty prorokovaly.
10Když jsme tam několik dní dleli, přišel z Judska jeden prorok jménem Agabus.
11Ten přišel k nám, vzal Pavlův pás, svázal si jím ruce i nohy a pravil: „Toto praví Duch svatý:,Toho muže, jemuž tento pás patří, židé v Jerusalemě takto sváží a vydají v ruce pohanů.' „
12Jak jsme to uslyšeli, prosili jsme ho my i tamější (věřící), aby nechodil do Jerusalema.
13Ale Pavel odpověděl takto: „Proč mi pláčem rozrýváte srdce? Vždyť já jsem připraven dáti se nejen svázati, nýbrž pro jméno Pána Ježíše v Jerusalemě i zemříti.“
14Poněvadž jsme jej nemohli přemluviti, přestali jsme a řekli: „Staň se vůle Páně!“
15Po těch dnech jsme se připravili na cestu a odebrali se do Jerusalema.
16Také někteří učedníci z Caesareje šli s námi a vedli (nás) k jakémusi Mnasonovi z Kypru, starému učedníkovi, abychom se u něho uhostili.
17Když pak jsme přišli do Jerusalema, přijali nás bratří s radostí.
18Druhého dne vešel Pavel s námi k Jakubovi a sešli se všichni starší.
19I pozdravil je a vypravoval podrobně všechno, co Bůh učinil mezi pohany skrze jeho službu.
20A když to vyslechli, velebili Boha a řekli mu: „Vidíš, bratře, kolik tisíc je mezi židy těch, kteří uvěřili, a ti všichni jsou horlitelé pro zákon.
21Uslyšeli však o tobě, že učíš všechny židy, kteří žijí mezi pohany, k odpadu od Mojžíše, ježto pravíš, aby neobřezávali své syny a ani nežili podle obyčejů.
22Co je tedy činiti? Neboť zcela jistě [se sejde množství], až uslyší o tvém příchodu.
23To tedy učiň, co ti pravíme: U nás jsou čtyři muži, kteří se zavázali slibem.
24Vezmi je k sobě, zasvěť se s nimi a zaplať za ně, aby si mohli dáti ostříhati hlavu! I poznají všichni, že ty pověsti o tobě jsou nepravdivé a že také sám žiješ, zachovávaje zákon.
25Pokud se týká pohanů, kteří uvěřili, nařídili jsme písemně, aby se zdržovali od věcí obětovaných modlám a od krve a udáveného a také smilstva.“
26Tu Pavel vzal k sobě ty muže, a druhého dne se s nimi zasvětiv, vešel do chrámu a ohlásil konec dnů zasvěcení, aby se pak mohla podati oběť za každého z nich.
27Když se končilo sedm dní, uzřeli ho židé z Asie v chrámě; popudili všechen lid, jali ho
28a křičeli: „Muži izraelští, pomozte! To je ten muž, který všecky všude učí proti lidu, proti zákonu a proti tomuto místu. Dokonce i pohany uvedl do chrámu a tím znesvětil toto svaté místo.“ –
29Viděli totiž s ním dříve v městě Trofima z Efesu a domnívali se, že ho Pavel uvedl do chrámu. –
30Celé město bylo na nohou a povstal shon lidu. Uchopili Pavla a táhli ho ven z chrámu, a hned byly brány zavřeny.
31Už ho chtěli usmrtiti, když tu bylo veliteli vojska ohlášeno, že se bouří celý Jerusalem.
32Ten ihned vzal vojáky a setníky a sběhl k nim. Když však uzřeli velitele s vojáky, přestali bíti Pavla.
33Tu velitel přistoupil, uchopil ho a rozkázal svázati dvěma řetězy. I vyptával se, kdo jest a co učinil.
34V zástupu však křičel každý něco jiného. Poněvadž se tedy nemohl pro hluk dověděti nic jistého, rozkázal ho vésti do kasáren.
35Když však přišel ke schodům, musel býti pro násilí lidu nesen vojáky;
36neboť šlo za ním množství lidu a křičelo: „Pryč s ním!“
37Když měl býti Pavel již uveden do kasáren, řekl veliteli: „Smím ti něco říci?“ On řekl: „Umíš řecky?
38Nejsi tedy ten Egypťan, který nedávno pobouřil a na poušť odvedl čtyři tisíce zbojníků?“
39I řekl mu Pavel: „Já jsem Žid z Tarsu, občan nikoliv neznámého města v Kilikii. Prosím tě, dovol mi promluviti k lidu!“
40On dovolil. Pavel stoje na schodech, pokynul lidu rukou. Když nastalo veliké ticho, promluvil hebrejsky: