Acts 21
1 Jakmile jsme se s nimi rozloučili, odpluli jsme a dorazili přímým směrem na Kós, druhý den na Rhodos a odtud do Patary.
2 A když jsme nalezli loď, která měla plouti do Fenicie, vstoupili jsme na ni a odpluli jsme.
3 Když pak jsme se přiblížili na dohled ke Kypru, nechali jsme jej po levé straně a plavili jsme se k Syrii a přistali jsme v Tyru. Tam totiž měla loď složiti svůj náklad.
4 Vyhledali jsme učedníky a pobyli jsme tam sedm dní. Z vnuknutí Ducha pravili Pavlovi, aby nechodil do Jerusalema.
5 A po uplynutí těch dní vypravili jsme se a odebírali (odtud). I vyprovázeli nás všichni i se (svými) manželkami a dítkami až ven za město. Na břehu jsme klekli na kolena a pomodlili jsme se.
6 Potom jsme se vespolek rozloučili a vstoupili na loď; oni se pak vrátili domů.
7 My však jsme dokonali plavbu od Tyru a přirazili jsme do Ptolemaidy, a pozdravivše bratry, zůstali jsme u nich jeden den.
8 Druhého dne jsme se vydali na cestu a přišli do Caesareje. Vstoupili jsme do domu evangelisty Filipa, který byl jedním ze sedmi (jáhnů), a zůstali jsme u něho.
9 On měl čtyři neprovdané dcery, a ty prorokovaly.
10 Když jsme tam několik dní dleli, přišel z Judska jeden prorok jménem Agabus.
11 Ten přišel k nám, vzal Pavlův pás, svázal si jím ruce i nohy a pravil: „Toto praví Duch svatý:,Toho muže, jemuž tento pás patří, židé v Jerusalemě takto sváží a vydají v ruce pohanů.' „
12 Jak jsme to uslyšeli, prosili jsme ho my i tamější (věřící), aby nechodil do Jerusalema.
13 Ale Pavel odpověděl takto: „Proč mi pláčem rozrýváte srdce? Vždyť já jsem připraven dáti se nejen svázati, nýbrž pro jméno Pána Ježíše v Jerusalemě i zemříti.“
14 Poněvadž jsme jej nemohli přemluviti, přestali jsme a řekli: „Staň se vůle Páně!“
15 Po těch dnech jsme se připravili na cestu a odebrali se do Jerusalema.
16 Také někteří učedníci z Caesareje šli s námi a vedli (nás) k jakémusi Mnasonovi z Kypru, starému učedníkovi, abychom se u něho uhostili.
17 Když pak jsme přišli do Jerusalema, přijali nás bratří s radostí.
18 Druhého dne vešel Pavel s námi k Jakubovi a sešli se všichni starší.
19 I pozdravil je a vypravoval podrobně všechno, co Bůh učinil mezi pohany skrze jeho službu.
20 A když to vyslechli, velebili Boha a řekli mu: „Vidíš, bratře, kolik tisíc je mezi židy těch, kteří uvěřili, a ti všichni jsou horlitelé pro zákon.
21 Uslyšeli však o tobě, že učíš všechny židy, kteří žijí mezi pohany, k odpadu od Mojžíše, ježto pravíš, aby neobřezávali své syny a ani nežili podle obyčejů.
22 Co je tedy činiti? Neboť zcela jistě [se sejde množství], až uslyší o tvém příchodu.
23 To tedy učiň, co ti pravíme: U nás jsou čtyři muži, kteří se zavázali slibem.
24 Vezmi je k sobě, zasvěť se s nimi a zaplať za ně, aby si mohli dáti ostříhati hlavu! I poznají všichni, že ty pověsti o tobě jsou nepravdivé a že také sám žiješ, zachovávaje zákon.
25 Pokud se týká pohanů, kteří uvěřili, nařídili jsme písemně, aby se zdržovali od věcí obětovaných modlám a od krve a udáveného a také smilstva.“
26 Tu Pavel vzal k sobě ty muže, a druhého dne se s nimi zasvětiv, vešel do chrámu a ohlásil konec dnů zasvěcení, aby se pak mohla podati oběť za každého z nich.
27 Když se končilo sedm dní, uzřeli ho židé z Asie v chrámě; popudili všechen lid, jali ho
28 a křičeli: „Muži izraelští, pomozte! To je ten muž, který všecky všude učí proti lidu, proti zákonu a proti tomuto místu. Dokonce i pohany uvedl do chrámu a tím znesvětil toto svaté místo.“ –
29 Viděli totiž s ním dříve v městě Trofima z Efesu a domnívali se, že ho Pavel uvedl do chrámu. –
30 Celé město bylo na nohou a povstal shon lidu. Uchopili Pavla a táhli ho ven z chrámu, a hned byly brány zavřeny.
31 Už ho chtěli usmrtiti, když tu bylo veliteli vojska ohlášeno, že se bouří celý Jerusalem.
32 Ten ihned vzal vojáky a setníky a sběhl k nim. Když však uzřeli velitele s vojáky, přestali bíti Pavla.
33 Tu velitel přistoupil, uchopil ho a rozkázal svázati dvěma řetězy. I vyptával se, kdo jest a co učinil.
34 V zástupu však křičel každý něco jiného. Poněvadž se tedy nemohl pro hluk dověděti nic jistého, rozkázal ho vésti do kasáren.
35 Když však přišel ke schodům, musel býti pro násilí lidu nesen vojáky;
36 neboť šlo za ním množství lidu a křičelo: „Pryč s ním!“
37 Když měl býti Pavel již uveden do kasáren, řekl veliteli: „Smím ti něco říci?“ On řekl: „Umíš řecky?
38 Nejsi tedy ten Egypťan, který nedávno pobouřil a na poušť odvedl čtyři tisíce zbojníků?“
39 I řekl mu Pavel: „Já jsem Žid z Tarsu, občan nikoliv neznámého města v Kilikii. Prosím tě, dovol mi promluviti k lidu!“
40 On dovolil. Pavel stoje na schodech, pokynul lidu rukou. Když nastalo veliké ticho, promluvil hebrejsky: