Acts 2
1 Když přišel den letnic, byli všichni pohromadě na jednom místě.
2 Tu povstal náhle s nebe hukot, jako když táhne silný vítr, a naplnil celý dům, kde seděli.
3 I ukázaly se jim jakoby ohnivé jazyky; a rozdělily se tak, že se posadil na každém z nich jeden.
4 Všichni byli naplněni Duchem svatým a počali mluviti různými jazyky, jak jim Duch [svatý] dával promlouvali.
5 Přebývali pak v Jerusalemě židé, muži bohabojní, ze všelikého národa pod nebem.
6 Když ten hukot povstal, sešel se zástup a ztrnul, neboť slyšel je každý mluviti v své mateřštině.
7 Všichni žasli a divili se řkouce: „Copak nejsou tito všichni, kteří (tu) mluví, Galilejané?
8 A jak to, že my všichni slyšíme svou vlastní řeč, v které jsme se zrodili? My,
9 Parthové a Medové i Elamité a obyvatelé Mesopotamie, Judska i Kappadocie, Pontu i Asie,
10 Frygie a Pamfylie, Egypta a území Libye ležící při Kyreně, i my poutníci z Říma,
11 jak židé tak proselyté, Kréťané i Arabové! My slyšíme je mluviti našimi jazyky o velikých skutcích Božích.“
12 Žasli pak všichni a divili se, jeden druhému říkajíce: „Co to znamená?“
13 Ale jiní posměšně pravili: „Jsou plni sladkého vína.“
14 Tu Petr povstal s jedenácti a hlasitým hlasem k nim promluvil: „Muži judští a všichni obyvatelé jerusalemští, toto budiž vám známo:
15 Pozorně poslyšte má slova! Tito totiž nejsou, jak si vy myslíte, opilí; vždyť jsou (teprve) tři hodiny ráno.
16 Naplnilo se však to, co předpověděl prorok Joel:
17 ,I stane se v posledních dnech, praví Hospodin: Vyleji ze svého Ducha na všechny lidi; i budou prorokovati vaši synové a vaše dcery, vaši jinoši budou viděti vidění a vaši starci budou míti sny.
18 Ano i na své služebníky a své služebnice vyleji v ony dny ze svého Ducha, i budou prorokovati.
19 A učiním divy nahoře na nebi a zázraky dole na zemi: krev a oheň, páru a dým,
20 slunce se obrátí ve tmu a měsíc v krev, dříve než přijde den Hospodinův, velký a slavný.
21 A každý, kdo bude vzývati jméno Hospodinovo, bude spasen.' “
22 „Muži izraelští, poslyšte slova tato: Ježíše Nazaretského, muže osvědčeného u vás od Boha mocnými skutky a divy i zázraky, které Bůh činil skrze něho mezi vámi, jak sami víte,
23 toho, který byl vydán pevným úradkem a předvedením Božím, rukama bezbožníků jste ukřižovali a usmrtili.
24 Ale Bůh ho zprostil bolestí smrti a vzkřísil ho z mrtvých, neboť bylo nemožné, aby byl od ní držen.
25 Vždyť David praví o něm:,Viděl jsem Hospodina před sebou stále, neboť je po mé pravici, abych se nezviklal.
26 Proto se zaradovalo mé srdce a zaplesal můj jazyk, ano i mé tělo odpočine v naději.
27 Neboť nenecháš mou duši v podsvětí a nedopustíš, aby tvůj Světec podlehl porušení.
28 Oznámils mi cesty života a naplníš mě radostí před tváří svou.' “
29 „Muži bratří, smím vám otevřeně říci o praotci Davidovi, že zemřel a byl pochován a že jeho hrob jest u nás až do dnešního dne.
30 Poněvadž tedy byl prorokem a věděl, že Bůh se mu zavázal přísahou povýšiti (jednoho) z jeho potomků na jeho trůn,
31 zíraje do budoucnosti, pověděl to o vzkříšení Mesiášově, že totiž nebude ponechán v podsvětí, ani že jeho tělo nepodlehne porušení.
32 Tohoto Ježíše vzkřísil Bůh; my všichni jsme toho svědky.
33 Když byl tedy povýšen pravicí Boží a dostal zaslíbení Ducha svatého od Otce, vylil jej, jak vy (nyní) vidíte i slyšíte.
34 Vždyť ne David vstoupil na nebesa, neboť sám přece praví:,Řekl Hospodin mému Pánu: Seď po mé pravici,
35 dokud nepoložím tvé nepřátele za podnož tvým nohám!' “
36 „Najisto tedy věz, celý izraelský národe, že Bůh jej – toho Ježíše, kterého vy jste ukřižovali – učinil i Pánem i Vykupitelem.“
37 Když to uslyšeli, byli hluboce dojati a řekli Petrovi a ostatním apoštolům: „Co máme činiti, muži bratří?“
38 Petr jim pravil: „Čiňte pokání a každý z vás se dej pokřtíti ve jménu Ježíše Krista na odpuštění svých hříchů, a dostanete dar Ducha svatého.
39 Vždyť pro vás i pro vaše děti platí to zaslíbení, a pro všechny, kteří jsou v dáli, ať kohokoliv povolá Pán, Bůh náš.“
40 A ještě mnoha jinými slovy podával jim svědectví a napomínal je takto: „Zachraňte se z tohoto zvrhlého pokolení!“
41 I byli pokřtěni ti, kteří přijali jeho slovo; v onen den se jich připojilo asi tři tisíce duší.
42 Žili pak podle apoštolského učení v (bratrském) soužití, v lámání chleba a na modlitbách.
43 Na každého přicházela bázeň, neboť také mnoho divů a zázraků se dělo skrze apoštoly [v Jerusalemě a veliký strach byl mezi všemi].
44 Všichni věřící se drželi pospolu a měli všechno společné.
45 Prodávali své statky i majetek a rozdělovali je mezi všechny, jak komu bylo potřeba.
46 Denně také dleli svorně v chrámě, po domech lámali chléb a s veselím a s upřímným srdcem přijímali pokrm a
47 chválili Boha, jsouce v přízni u všeho lidu. Pán pak připojoval k nim denně ty, kdož přicházeli k spáse.