Acts 13
1 V Antiochii při tamější křesťanské obci byli proroci a učitelé; mezi nimi (byli) Barnabáš a Šimon příjmením Niger, Lucius z Kyreny a Manahen, jenž byl spoluvychován s knížetem Herodem, a Šavel.
2 Když konali Pánu služby Boží a postili se, řekl jim Duch svatý: „Oddělte mi Barnabáše a Šavla pro dílo, ke kterému jsem je povolal!“
3 Tu se postili a po modlitbě vložili na ně ruce a propustili je.
4 A oni jsouce vysláni Duchem svatým, odešli do Seleukie a odtud se plavili na Kypr.
5 A když dorazili do Salaminy, kázali slovo Boží v židovských synagogách. Jako přisluhovatele pak měli (s sebou) i Jana.
6 A když prošli celý ostrov až k Pafu, nalezli jednoho muže židovského jménem Barjesu, jenž byl čarodějem a nepravým prorokem.
7 Byl u místodržitele Sergia Pavla, muže rozumného. Ten si zavolal Barnabáše a Pavla a byl by si rád poslechl slovo Boží.
8 Avšak Elymas, čaroděj – tak se totiž překládá jeho jméno – odporoval jim, chtěje místodržitele odvrátiti od víry.
9 Šavel, který se nazývá také Pavel, byv naplněn Duchem svatým, pohleděl naň a řekl:
10 „Synu ďáblův, plný všeliké lsti a zchytralosti, nepříteli veškeré spravedlnosti, nepřestaneš křížiti přímé cesty Páně?
11 A nyní hle, ruka Páně nad tebou, i budeš slepý a nebudeš viděti slunce až do určité doby!“ A ihned jej obestřela mrákota a tma, a chodě sem a tam, hledal někoho, kdo by ho vedl za ruku.
12 Když místodržitel uzřel, co se stalo, žasl nad učením Páně a uvěřil.
13 Když odpluli od Pafu, přišli Pavel a jeho průvodci do Perge v Pamfylii. Jan se však od nich odloučil a vrátil se do Jerusalema.
14 Ale oni prošli (krajinu) od Perge a dostali se do Antiochie v Pisidii. V sobotu vstoupili do synagogy a posadili se.
15 Po čtení Zákona a Proroků vzkázali jim představení synagogy: „Muži bratří, dovedete-li říci nějaké povzbuzující slovo k lidu, mluvte!“
16 A tu Pavel povstal, dal rukou znamení k tichu a řekl: „Muži izraelští a všichni, kteří se bojíte Boha, poslyšte!
17 Bůh tohoto lidu izraelského vyvolil si naše otce a povýšil lid, když pobývali jako cizinci v egyptské zemi, a vyvedl je z ní velikou mocí
18 a po dobu čtyřiceti let snášel jejich chování na poušti.
19 A zahubil sedm kmenů v kananejské zemi a rozdělil mezi ně losem jejich zemi,
20 a to asi po čtyřech stech a padesáti letech. Potom jim dal soudce až do proroka Samuela.
21 Nato požádali o krále. I dal jim Bůh Saula, syna Kisova, muže z pokolení Benjaminova, a to na čtyřicet let.
22 A když ho zavrhl, vzbudil jim za krále Davida, o němž vydal i svědectví slovy:,Nalezl jsem Davida, syna Jesseova, muže podle svého srdce, který bude činiti ve všem mou vůli.'
23 Z jeho potomstva vyvedl Bůh izraelskému národu podle svého zaslíbení Spasitele, Ježíše.
24 Před jeho vystoupením hlásal Jan křest pokání všemu lidu izraelskému.
25 A když Jan dokonával svůj (životní) běh, řekl:,Já nejsem ten, za koho mě pokládáte. Hle, po mně přichází Ten, jemuž nejsem hoden rozvázati obuv na nohou.' “
26 „Muži bratří, synové rodu Abrahamova a vy všichni, kteří se bojíte Boha, vám je posláno slovo o té spáse;
27 neboť obyvatelé jerusalemští a jejich předáci ho nepoznali a slova proroků, která se předčítají každou sobotu, naplnili tím, že ho odsoudili.
28 Ačkoliv na něm nenalezli žádné příčiny k smrti, žádali od Piláta, aby byl popraven.
29 A když dokonali všecko, co bylo o něm napsáno, sňali ho s dřeva a položili do hrobu.
30 Ale Bůh ho vzkřísil z mrtvých [třetího dne].
31 Po mnoho dní se zjevoval těm, kteří s ním dříve přišli z Galileje do Jerusalema, a ti jsou nyní jeho svědky před lidem.
32 I my zvěstujeme vám, že Bůh ono zaslíbení, jehož se dostalo našim otcům, naplnil na jejich dítkách tím, že vzkřísil Ježíše,
33 jakož jest i psáno v druhém žalmu:,Můj Syn jsi ty, já dnes jsem tě zplodil.' “
34 „Že však ho vzkřísil z mrtvých a že nemá již podlehnouti porušení, pověděl takto:,Splním vám věrně zaslíbení (daná) Davidovi.' “
35 „Proto i na jiném místě praví:,Nedopustíš, aby tvůj Světec podlehl porušení.'
36 Neboť David zemřel, jakmile za svého života vyplnil vůli Boží, a byl pochován k svým otcům, tedy podlehl porušení.
37 Ten však, kterého Bůh vzkřísil z mrtvých, nepodlehl porušení.“
38 „Proto známo budiž vám, muži bratří, že se vám skrze něho zvěstuje odpuštění hříchů, a z čeho jste nemohli býti ospravedlněni v zákoně Mojžíšově,
39 z toho všeho bývá ospravedlněn skrze něho každý, kdo věří.
40 Hleďte tedy, ať nepřijde na vás to, co je pověděno u Proroků:
41 ,Vizte, pohrdači, a divte se a zhyňte! Neboť já vykonám za vašich dnů dílo, dílo, o němž neuvěříte, bude-li vám někdo o něm vypravovati.' “
42 Když pak vycházeli, prosili je, aby jim příští sobotu (opět) mluvili o těch věcech.
43 A po rozpuštění shromáždění doprovázelo mnoho židů a zbožných proselytů Pavla a Barnabáše. Ti k nim mluvili a napomínali je, aby vytrvali v milosti Boží.
44 Příští sobotu se pak sešlo téměř celé město poslechnout slovo Boží.
45 Při pohledu na zástupy se však naplnili židé řevnivostí a potupně odporovali slovům Pavlovým.
46 Tehdy Pavel a Barnabáš řekli neohroženě: „Vám se mělo nejdříve hlásati slovo Boží, ale poněvadž je odmítáte a sami sebe pokládáte za nehodný života věčného, hle, obracíme se k pohanům.
47 Neboť takto přikázal nám Pán:,Ustanovil jsem tě světlem pohanům, abys byl k spáse až na sám konec země!' “
48 Když to pohani slyšeli, radovali se a velebili slovo Páně. I uvěřili všichni, kteří byli určeni k životu věčnému.
49 Slovo Páně se pak rozšiřovalo po celé krajině.
50 Ale židé popudili vznešené proselytky a vážené měšťany a vyvolali pronásledování Pavla a Barnabáše; i vyhnali je ze svého území.
51 Oni však setřásli prach se svých nohou proti nim a přišli do Ikonia.
52 Učedníci však byli naplněni radostí a Duchem svatým.