1V Antiochii při tamější křesťanské obci byli proroci a učitelé; mezi nimi (byli) Barnabáš a Šimon příjmením Niger, Lucius z Kyreny a Manahen, jenž byl spoluvychován s knížetem Herodem, a Šavel.
2Když konali Pánu služby Boží a postili se, řekl jim Duch svatý: „Oddělte mi Barnabáše a Šavla pro dílo, ke kterému jsem je povolal!“
3Tu se postili a po modlitbě vložili na ně ruce a propustili je.
4A oni jsouce vysláni Duchem svatým, odešli do Seleukie a odtud se plavili na Kypr.
5A když dorazili do Salaminy, kázali slovo Boží v židovských synagogách. Jako přisluhovatele pak měli (s sebou) i Jana.
6A když prošli celý ostrov až k Pafu, nalezli jednoho muže židovského jménem Barjesu, jenž byl čarodějem a nepravým prorokem.
7Byl u místodržitele Sergia Pavla, muže rozumného. Ten si zavolal Barnabáše a Pavla a byl by si rád poslechl slovo Boží.
8Avšak Elymas, čaroděj – tak se totiž překládá jeho jméno – odporoval jim, chtěje místodržitele odvrátiti od víry.
9Šavel, který se nazývá také Pavel, byv naplněn Duchem svatým, pohleděl naň a řekl:
10„Synu ďáblův, plný všeliké lsti a zchytralosti, nepříteli veškeré spravedlnosti, nepřestaneš křížiti přímé cesty Páně?
11A nyní hle, ruka Páně nad tebou, i budeš slepý a nebudeš viděti slunce až do určité doby!“ A ihned jej obestřela mrákota a tma, a chodě sem a tam, hledal někoho, kdo by ho vedl za ruku.
12Když místodržitel uzřel, co se stalo, žasl nad učením Páně a uvěřil.
13Když odpluli od Pafu, přišli Pavel a jeho průvodci do Perge v Pamfylii. Jan se však od nich odloučil a vrátil se do Jerusalema.
14Ale oni prošli (krajinu) od Perge a dostali se do Antiochie v Pisidii. V sobotu vstoupili do synagogy a posadili se.
15Po čtení Zákona a Proroků vzkázali jim představení synagogy: „Muži bratří, dovedete-li říci nějaké povzbuzující slovo k lidu, mluvte!“
16A tu Pavel povstal, dal rukou znamení k tichu a řekl: „Muži izraelští a všichni, kteří se bojíte Boha, poslyšte!
17Bůh tohoto lidu izraelského vyvolil si naše otce a povýšil lid, když pobývali jako cizinci v egyptské zemi, a vyvedl je z ní velikou mocí
18a po dobu čtyřiceti let snášel jejich chování na poušti.
19A zahubil sedm kmenů v kananejské zemi a rozdělil mezi ně losem jejich zemi,
20a to asi po čtyřech stech a padesáti letech. Potom jim dal soudce až do proroka Samuela.
21Nato požádali o krále. I dal jim Bůh Saula, syna Kisova, muže z pokolení Benjaminova, a to na čtyřicet let.
22A když ho zavrhl, vzbudil jim za krále Davida, o němž vydal i svědectví slovy:,Nalezl jsem Davida, syna Jesseova, muže podle svého srdce, který bude činiti ve všem mou vůli.'
23Z jeho potomstva vyvedl Bůh izraelskému národu podle svého zaslíbení Spasitele, Ježíše.
24Před jeho vystoupením hlásal Jan křest pokání všemu lidu izraelskému.
25A když Jan dokonával svůj (životní) běh, řekl:,Já nejsem ten, za koho mě pokládáte. Hle, po mně přichází Ten, jemuž nejsem hoden rozvázati obuv na nohou.' “
26„Muži bratří, synové rodu Abrahamova a vy všichni, kteří se bojíte Boha, vám je posláno slovo o té spáse;
27neboť obyvatelé jerusalemští a jejich předáci ho nepoznali a slova proroků, která se předčítají každou sobotu, naplnili tím, že ho odsoudili.
28Ačkoliv na něm nenalezli žádné příčiny k smrti, žádali od Piláta, aby byl popraven.
29A když dokonali všecko, co bylo o něm napsáno, sňali ho s dřeva a položili do hrobu.
30Ale Bůh ho vzkřísil z mrtvých [třetího dne].
31Po mnoho dní se zjevoval těm, kteří s ním dříve přišli z Galileje do Jerusalema, a ti jsou nyní jeho svědky před lidem.
32I my zvěstujeme vám, že Bůh ono zaslíbení, jehož se dostalo našim otcům, naplnil na jejich dítkách tím, že vzkřísil Ježíše,
33jakož jest i psáno v druhém žalmu:,Můj Syn jsi ty, já dnes jsem tě zplodil.' “
34„Že však ho vzkřísil z mrtvých a že nemá již podlehnouti porušení, pověděl takto:,Splním vám věrně zaslíbení (daná) Davidovi.' “
35„Proto i na jiném místě praví:,Nedopustíš, aby tvůj Světec podlehl porušení.'
36Neboť David zemřel, jakmile za svého života vyplnil vůli Boží, a byl pochován k svým otcům, tedy podlehl porušení.
37Ten však, kterého Bůh vzkřísil z mrtvých, nepodlehl porušení.“
38„Proto známo budiž vám, muži bratří, že se vám skrze něho zvěstuje odpuštění hříchů, a z čeho jste nemohli býti ospravedlněni v zákoně Mojžíšově,
39z toho všeho bývá ospravedlněn skrze něho každý, kdo věří.
40Hleďte tedy, ať nepřijde na vás to, co je pověděno u Proroků:
41,Vizte, pohrdači, a divte se a zhyňte! Neboť já vykonám za vašich dnů dílo, dílo, o němž neuvěříte, bude-li vám někdo o něm vypravovati.' “
42Když pak vycházeli, prosili je, aby jim příští sobotu (opět) mluvili o těch věcech.
43A po rozpuštění shromáždění doprovázelo mnoho židů a zbožných proselytů Pavla a Barnabáše. Ti k nim mluvili a napomínali je, aby vytrvali v milosti Boží.
44Příští sobotu se pak sešlo téměř celé město poslechnout slovo Boží.
45Při pohledu na zástupy se však naplnili židé řevnivostí a potupně odporovali slovům Pavlovým.
46Tehdy Pavel a Barnabáš řekli neohroženě: „Vám se mělo nejdříve hlásati slovo Boží, ale poněvadž je odmítáte a sami sebe pokládáte za nehodný života věčného, hle, obracíme se k pohanům.
47Neboť takto přikázal nám Pán:,Ustanovil jsem tě světlem pohanům, abys byl k spáse až na sám konec země!' “
48Když to pohani slyšeli, radovali se a velebili slovo Páně. I uvěřili všichni, kteří byli určeni k životu věčnému.
49Slovo Páně se pak rozšiřovalo po celé krajině.
50Ale židé popudili vznešené proselytky a vážené měšťany a vyvolali pronásledování Pavla a Barnabáše; i vyhnali je ze svého území.
51Oni však setřásli prach se svých nohou proti nim a přišli do Ikonia.
52Učedníci však byli naplněni radostí a Duchem svatým.