1V tom čase král Herodes vztáhl ruce, aby trápil některé z křesťanské obce.
2I dal usmrtiti mečem Jakuba, bratra Janova,
3a když viděl, že se to líbí židům, dal zajmouti i Petra. – Byly (právě) velikonoce. –
4Dal ho tedy zajmouti a vsaditi do vězení a hlídati ho čtyřnásobnou stráží po čtyřech vojínech v úmyslu, že po velikonocích ho předvede lidu.
5I byl Petr sice hlídán ve vězení, ale křesťanská obec se bez ustání za něho modlila k Bohu.
6V té noci, než jej Herodes chtěl předvésti, spal Petr mezi dvěma vojíny, spoután dvěma řetězy. Stráž přede dveřmi hlídala vězení.
7A hle, anděl Páně se postavil (u něho) a světlo zazářilo v místnosti; a udeřiv Petra v bok, vzbudil ho a řekl: „Rychle vstaň!“ A řetězy spadly s jeho rukou.
8Řekl mu pak anděl: „Opásej se a přivaž si své sandály!“ I učinil tak. A řekl mu: „Oděj se svým pláštěm a pojď za mnou!“
9I vyšel a šel za ním, ale nevěděl, že je skutečnost to, co se dělo skrze anděla; domníval se, že má vidění.
10Když pak prošli první i druhou stráž, přišli k železné bráně, která vede do města; ta se jim sama otevřela. I vyšli ven a přešli jednu ulici, a hned nato odstoupil od něho anděl.
11A tu se Petr vzpamatoval a řekl: „Nyní vím jistě, že Pán poslal svého anděla a vytrhl mě z ruky Herodovy a všeho očekávání lidu židovského.“
12Přemýšleje (o tom), přišel k domu Marie, matky Jana příjmením Marka. Tam bylo shromážděno mnoho (věřících) na modlitbách.
13Když pak tloukl na dveře u vchodu, přišla služka jménem Rode poslechnout.
14Jakmile poznala hlas Petrův, pro radost neotevřela vchod, nýbrž běžela dovnitř a pověděla, že Petr stojí před vchodem.
15Oni však jí řekli: „Blázníš?“ Ale ona ujišťovala, že tomu tak jest. I řekli: „Je to anděl jeho.“
16Petr však tloukl pořád. I otevřeli, a spatřivše ho, užasli.
17Ale on pokynul jim rukou, aby byli zticha, a vypravoval jím, jak ho Pán vyvedl z vězení; pak řekl: „Povězte to Jakubovi a bratřím!“ Potom vyšel ven a odebral se na jiné místo.
18Když se pak rozednilo, bylo mezi vojíny nemalé zděšení nad tím, co se stalo s Petrem.
19Herodes však dal po něm pátrati a když ho nenalezl, vyslechl stráže a kázal je popraviti. A odebral se z Judska do Caesareje a zdržoval se tam.
20Rozhněval se velice na obyvatele Tyru a Sidonu. Ale oni přišli svorně k němu, a získavše králova komorníka Blasta, prosili o smír, neboť jejich území brala výživu z králova území.
21V ustanovený den se posadil Herodes v královském rouchu na trůn a měl k nim řeč.
22Lid pak provolával: „Toť boží hlas a ne lidský!“
23Ale ihned ranil ho anděl Páně za to, že nevzdal poctu Bohu; a skonal celý prožraný od červů.
24Slovo Páně však rostlo a rozmnožovalo se.
25Když Barnabáš a Šavel vykonali svou službu, vzali s sebou Jana příjmením Marka a vrátili se z Jerusalema.