1Začínáme se opět doporučovati? Anebo potřebujeme jako určití lidé doporučujících listů pro vás nebo od vás?
2Listem naším jste vy, vepsaným v naše srdce, známým a čteným všemi lidmi.
3Neboť vy jste zjevně listem Kristovým, zhotoveným námi a napsaným nikoliv inkoustem, nýbrž Duchem Boha živého, ne na deskách kamenných, nýbrž na deskách lidského srdce.
4Takovou důvěru však máme skrze Krista k Bohu,
5ne že bychom sami od sebe, jakoby ze sebe byli způsobilí něco mysliti, nýbrž naše způsobilost je z Boha.
6Ten nás také uzpůsobil, abychom byli služebníky zákona nového, zákona nikoli litery, nýbrž Ducha; neboť litera zabíjí, Duch však oživuje.
7Byla-li však služba smrti vrytá literami na kamenech tak slavná, že synové Izraelovi nemohli pohleděti ve tvář Mojžíšovu pro záři jeho obličeje, která pomíjela,
8jak by neměla (ještě) více býti slavná služba Ducha?
9Neboť byla-li služba odsouzení slavná, mnohem více oplývá slávou služba spravedlnosti.
10Vždyť co bylo slavné, nelze po této stránce již zváti slavným proti přenesmírné slávě (nynější).
11Neboť bylo-li slavné to, co pomíjí, bude mnohem slavnější to, co zůstává.
12Poněvadž tedy máme takovou naději, jednáme zcela neohroženě,
13a ne jako Mojžíš, jenž si kladl roušku na svou tvář, aby synové Izraelovi nepatřili na konec toho, co pomíjí.
14Avšak jejich smysly otupěly, neboť až do dneška zůstává táž rouška při čtení Starého Zákona, ježto se (jim) neodhaluje, že v Kristu pomíjí;
15ano, až do dneška, kdykoliv se čte Mojžíš, leží rouška na jejich srdci.
16„Když se však obrátí k Pánu, odejme se ta rouška.“
17Ten Pán je však ten Duch; a kde je Duch Páně, tam je svoboda.
18My pak všichni s odhalenou tváří patříme jako v zrcadle na slávu Páně a přetvořujeme se v týž obraz od slávy k slávě jako od Ducha Páně.