Romans 11
1 Proto pravím: Zavrhl snad Bůh lid svůj? Nikoli. Vždyť i já jsem israelita, z potomstva Abrahamova, z pokolení Benjamínova.
2 Bůh nezavrhl lidu svého, který předvěděl. Aneb nevíte-li, co praví Písmo při Eliášovi, kterak si stěžuje u Boha proti israelitům?
3 „Hospodine, proroky tvé pobili, oltáře tvé zbořili, a já jsem zůstal sám, a hledají bezživotí mého.“
4 Ale co praví jemu Boží odpověď? „Pozůstavil jsem si sedm tisíc mužů, kteří nesklonili kolena před Bálem.“
5 A tak i v tomto čase ostatek zůstal podle vyvolení z milosti.
6 Jestliže však z milosti, (tedy) ne již ze skutků; sic jinak milost nebyla by již milostí.
7 Co tedy? Čeho Israel hledal, toho nedošel, vyvolení však došli, ostatní pak jsou zaslepeni,
8 jakož jest psáno: „Bůh dal jim ducha otupělosti, oči, aby neviděli, a uši, aby neslyšeli až do dnešního dne.“
9 A David praví: „Budiž jim stůl jejich osidlem a léčkou a pastí a odplatou;
10 zatemnětež se oči jejich, aby neviděli, a hřbet jejich skláněj se vždycky.“
11 Táži se tedy: Zdali narazili aby padli? Nikoliv, nýbrž pádem jejich (přišla) spása k pohanům, aby řevnili po nich.
12 Byl-li však pád jejich bohatstvím pro svět a zmenšení jejich bohatstvím pro pohany, čím spíše plnost jejich!
13 Vám tedy, pohanokřesťanům, pravím: Pokud já jsem apoštolem pohanů, oslavuji úřad svůj,
14 zdali bych nějak k řevnivosti povzbudil své tělo a přivedl ke spáse některé z nich.
15 Neboť jestli zavržení jejich jest smířením světa, čím bude jejich přijetí, leč životem z mrtvých?
16 Jsou-li však prvotiny svaté, jest i celek, a je-li kořen svatý, jsou i ratolesti.
17 Jestliže některé ratolesti se ulomily, ty však byv olivou planou, byl jsi v ně vštípen a stal jsi se spoluúčastníkem kořene i tučnosti olivy,
18 nechlub se proti ratolestem; chlubíš-li se však, (pomni, že) ne ty neseš kořen, nýbrž kořen tebe.
19 Řekneš tedy: Ratolesti byly ulomeny, abych já byl vštípen.
20 Dobře; nevěrou byly ulomeny, ty však věrou stojíš; nesmýšlej vysoce, nýbrž boj se.
21 Neboť neušetří-li Bůh ratolestí přirozených, ani tebe neušetří.
22 Viz tedy dobrotivost i přísnost Boží: k padlým přísnost, k sobě pak dobrotivost Boží, setrváš-li v dobrotě; jinak i ty budeš vyťat.
23 Ale také oni, nezůstanou-li v nevěře, budou vštípeni; mocen jest zajisté Bůh zase je vštípiti;
24 neboť jestliže ty byl jsi vyťat z olivy podle přirozenosti plané a mimo přirozenost vštípen v olivu dobrou, čím spíše ti, kteří jsou (ratolestmi) přirozenými, budou vštípeni ve svou olivu!
25 Nechci totiž, bratří, abyste neznali toho tajemství (byste nebyli moudří u sebe), že totiž slepota připadla na Israele z části, dokud by plnost pohanů nevešla,
26 a tak veškeren Israel spasen nebyl, jakož jest psáno: „Přijde se Sionu Vykupitel a odvrátí bezbožnost od Jakuba;
27 a v tom bude má úmluva s nimi, že odejmu hříchy jejich.“
28 Vzhledem k evangelium jsou sice nepřáteli (Božími) pro vás, vzhledem k vyvolení však jsou miláčky pro otce.
29 Vždyť Bůh neželí darů a povolání svého.
30 Neboť jako vy někdy jste nevěřili Bohu, nyní však milosrdenství jste došli jejich nevěrou,
31 tak i oni nyní neuvěřili, aby milosrdenstvím vám prokázaným také sami došli milosrdenství.
32 Zahrnul zajisté Bůh všecky v nevěru, aby se smiloval nade všemi.
33 Ó hlubokosti bohatství a moudrosti i vědomosti Boží! Jak nevyzpytatelné jsou soudy jeho a nevystihlé cesty jeho!
34 Neboť kdo poznal mysl Páně? Aneb kdo byl jeho rádcem?
35 Aneb kdo prve dal jemu, a bude mu odplaceno?
36 Vždyť z něho a skrze něho a k němu jsou všecky věci; jemu sláva na věky. Amen.