1Tehdy přišli k Ježíšovi z Jerusalema zákoníci a fariseové a řekli:
2„Proč přestupuji učeníci tvoji podání starších? neboť neumývají rukou svých, když jedí chléb.“
3On pak odpověděv řekl jim: „Proč i vy přestupujete přikázání Boží pro podání svoje?
4Neboť Bůh řekl:,Cti otce i matku‘ a,Kdo zlořečí otci neb matce, ať umře‘,
5vy však pravíte:,Kdo by řekl otci neb matce:,Oběť (jest to), z čeho bys mohl míti ode mne prospěch,‘
6není povinen ctíti otce svého neb matku svou.‘ I zrušili jste přikázání Boží pro podání svoje.
7Pokrytci, dobře prorokoval o vás Isaiáš řka:
8,Lid tento ctí mne ústy, ale srdce jejich daleko jest ode mne.
9Nadarmo však mne ctí, učíce naukám a stanovám lidským‘.“
10A svolav k sobě zástupy, řekl jim: „Slyšte a rozumějte:
11Ne, co vchází do úst, poskvrňuje člověka, nýbrž co vychází z úst, to poskvrňuje člověka.“
12Tu přistoupili k němu učeníci jeho a řekli jemu: „Víš-li, že fariseové, uslyševše tu řeč se pohoršili?“
13On pak odpověděl: „Všeliké štípení, jehož neštípil Otec můj nebeský, bude z kořene vyvráceno.
14Nechte jich; slepí jsou to vůdcové slepých; vede-li však slepý slepého, padnou oba do jámy.“
15Odvětiv pak Petr řekl jemu: „Vylož nám to podobenství.“
16A on pravil: „Také vy jste ještě nechápaví?
17Nenahlížíte, že vše, co vchází do úst, jde do břicha a vypouští se do stoky?
18co však vychází z úst, jde ze srdce, a to poskvrňuje člověka.
19Ze srdce zajisté vycházejí zlé myšlenky, vraždy, cizoložství, smilstva, krádeže, křivá svědectví, rouhání.
20To jsou věci, které poskvrňují člověka, neumytýma rukama však jísti neposkvrňuje člověka.“
21A vyšed odtud Ježíš, odebral se do krajin tyrských a sidonských.
22A hle, žena kananejská, vyšedši z těch končin, volala k němu řkouc: „Smiluj se nade mnou, pane, synu Davidův! Dcera má krutě se trápí od ducha zlého.“
23On však neodpověděl ji ani slova. I přistoupili učeníci jeho a prosili ho řkouce: „Propusť jí, neboť volá za námi.“
24On pak odpověděl: „Nejsem poslán leč k zahynulým ovcím domu israelského.“
25Ale ona přišedši, klaněla se mu a řekla: „Pane, pomoz mi.“
26On pak odpověděl: „Není dobré bráti chléb dítkám a házeti psíkům.“
27A ona řekla: „Ovšem Pane, neboť i psíci jedí z drobtů, které padají se stolu pánů jejich.“
28Tu Ježíš odpověděl jí: „Ženo, veliká jest víra tvá, staň se tobě, jak žádáš.“ I uzdravena jest dcera její od té hodiny.
29A odebrav se odtud Ježíš, přišel k moři Galilejskému a vystoupiv na horu, posadil se tam.
30I přišli k němu zástupové mnozí, majíce s sebou němé, slepé, kulhavé, chromé a mnoho jiných a položili je k nohám jeho; i uzdravil je,
31takže zástupové divili se vidouce, že němí mluví, (chromí jsou zdrávi), kulhaví chodí, slepí vidí, i velebili Boha israelského.
32Ježíš pak přivolav k sobě učeníky své řekl: „Lítost mám nad zástupem, neboť již tři dny trvají se mnou a nemají, co by jedli; a rozpustiti je lačné nechci, aby nezemdleli na cestě.“
33I řekli mu učeníci: „Odkud tedy vezmeme v pustině tolik chlebů, abychom nasytili zástup tak veliký?“
34A Ježíš řekl jim: „Kolik chlebů máte?“ Oni pak pravili: „Sedm a několik rybiček.“
35I rozkázal zástupu, aby se rozložil na zemi.
36A vzav sedm chlebův i ryby a učiniv díky, rozlámal je a dal učeníkům svým, učeníci pak dali je lidu.
37I jedli všichni a nasytili se; a zbylé kousky sebrali, sedm košíků plných.
38Bylo pak těch, kteří jedli, čtyři tisíce mužů kromě žen a dětí.
39A rozpustiv zástup, vstoupil na lodičku a přišel do končin magedanských.