1Po několika dnech vešel opět do Kafarnaum.
2I proslechlo se, že jest doma, a sešlo se mnoho lidí, takže jich nepojalo ani místo, které bylo přede dveřmi; a mluvil k nim slovo (Boží).
3Tu přišli k němu s ochrnulým - nesli ho čtyři -
4a nemohouce pro zástup přinésti ho k němu, odkryli střechu, kde byl, a učinivše otvor, spustili lože, na němž ochrnulý ležel.
5A Ježíš vida víru jejich, řekl ochrnulému: „Synu, odpouštějí se tobě hříchové tvoji.“
6Seděli pak tam někteří ze zákoníků a myslili ve svém srdci:
7„Co tento tak mluví? Rouhá se; kdo může odpouštěti hříchy, leč jediný Bůh?“
8Ale Ježíš seznav hned duchem svým, že tak myslí u sebe, řekl jim: „Proč myslíte ty věci ve svém srdci?
9Co jest snazší, říci ochrnulému:,Odpouštějí se tobě hříchy‘, či-li říci:,Vstaň, vezmi lože své a choď?‘
10Abyste však věděli, že má moc Syn člověka na zemi odpouštěti hříchy,“ (dí ochrnulému):
11„Tobě pravím:,Vstaň, vezmi lože své a jdi do domu svého.“
12A on vstal hned a vzav lože odešel přede všemi, takže všichni se divili a chválili Boha řkouce: „Nikdy jsme nic takového neviděli.“
13I vyšel opět k moři, a veškeren zástup přicházel k němu; i učil je.
14A když šel kolem, spatřil Leviho, syna Alfeova, an sedí u celnice, i řekl jemu: „Pojď za mnou.“ A on vstav šel za ním.
15I stalo se, když byl u stolu v jeho domě, že také mnozí celníci a hříšníci stolovali s Ježíšem a s učeníky jeho; neboť mnoho bylo těch, kteří ho následovali.
16Zákoníci však a fariseové vidouce, že jí s celníky a hříšníky, řekli učeníkům jeho: „Proč s celníky a hříšníky jí a pije (Mistr váš)?“
17Uslyšev to Ježíš, řekl jim: „Nepotřebují zdraví lékaře, nýbrž chorobní; nepřiseli jsem volat spravedlivých, nýbrž hříšníky.“
18Učeníci Janovi však a fariseové postívali se; i přišli a řekli jemu: „Proč učeníci Janovi a učeníci farisejští se postí, tvoji učeníci však se nepostí?“
19A ježíš řekl jim: „Mohou-liž postiti se svatebníci, pokud ženich jest s nimi? Dokavad mají ženicha mezi sebou, nemohou se postiti.
20Přijdou však dnové, kdy ženich bude odňat od nich, a tehda postí se v těch dnech.
21Nikdo nepřišívá záplaty ze sukna nového k rouchu starému, sic kus ten nový odtrhne něco od starého, a povstane díra horší.
22A nikdo nevlévá vína mladého do měchů starých; sic víno roztrhne měchy, víno se vyleje a měchy se zničí; ale víno mladé má se vlévati do měchů nových.“
23I stalo se (opět), když Pán šel v sobotu obilím, že učeníci jeho počali cestou trhati klasy.
24Fariseové pak řekli jemu: „Hle, proč dělají v sobotu, co není dovoleno?“
25I řekl jim: „Nikdy jste nečetli, co David učinil, když měl nouzi a dostal hlad on i ti, kteří byli s ním?
26Kterak za velekněze Abiatara vešel do domu Božího a jedl chleby předkladné, jichž není dovoleno jísti leč kněžím, a dal i těm, kteří byli s ním?“
27I pravil jim: „Sobota jest učiněna pro člověka a nikoli člověk pro sobotu;
28proto Syn člověka jest pánem i soboty.“