Bible

1 Povolav pak k sobě dvanáct apoštolů, dal jim moc a sílu nade všemi duchy zlými i uzdravovati neduhy, 2 a poslal je hlásat království Boží a hojit nemocné. 3 I řekl jim: „Ničeho neberte na cestu, ani holi, ani mošny, ani chleba, ani peněz, ani po dvou sukních nemějte. 4 A do kteréhokoli domu vejdete, tam zůstávejte a odtud vycházejte. 5 A kde vás nepřijmou, z toho města vycházejíce, setřeste i prach s nohou svých na svědectví proti nim.“ 6 I vyšli a chodili po vesnicích, zvěstujíce evangelium a uzdravujíce všudy. 7 Uslyšel pak Herodes tetrarcha o všem, co činil (Ježíš), a byl v rozpacích, 8 neboť někteří říkali: „Jan vstal z mrtvých“, jiní: „Eliáš se objevil“, jiní pak: „Jeden ze starých proroků vstal z mrtvých.“ 9 I řekl Herodes: „Jana jsem sťal; kdo však jest tento, o němž slyším takové věci?“ A hledal ho spatřiti. 10 A když se apoštolé vrátili, vypravovali mu všecko, co činili; i pojal je a odebral se (s nimi) v soukromí na místo osamělé, které jest u Betsaidy. 11 Seznavše to zástupové, šli za ním; i přijal je a mluvil jim o království Božím a uzdravoval ty, kteří uzdravení potřebovali. 12 Ale den počal se nachylovati. I přistoupilo k němu dvanácte a řekli jemu: „Rozpusť zástupy, aby odejdouce do okolních vesnic a dvorců se ubytovali a nalezli si pokrmy; neboť zde jsme na místě osamělém.“ 13 Ale on řekl jim: „Dejte vy jim jísti.“ Oni pak řekli: „Nemáme více než pět chlebův a dvě ryby, leč bychom snad odešli a nakoupili pokrmů pro všechen zástup tento.“ 14 Bylo pak tam asi pět tisíc mužů. I řekl učeníkům svým: „Rozsaďte je ve skupinách (as) po padesáti.“ 15 I učinili tak a rozsadili všecky. 16 Vzav pak pět chlebův i dvě ryby a pohlédnuv k nebi, požehnal je a rozlámav je, dával učeníkům, aby je položili před zástupy. 17 I jedli všichni a nasytili se. A bylo sebráno, co jim zbylo, dvanáct košů kousků. 18 Když pak se modlil o samotě, byli s ním učeníci jeho. I otázal se jich: „Kým mě praví býti zástupové?“ 19 A oni odpověděli: „Janem Křtitelem“, a jiní: „Eliášem“, jiní pak, že jeden z proroků vstal z mrtvých. 20 I řekl jim: „Vy však kým mne býti pravíte?“ A Šimon Petr odpověděl: „Kristem Božím.“ 21 I přikázal jim přísně, aby neříkali toho nikomu, pravě: 22 „Syn člověka musí mnoho trpěti a zavržen býti od starších a velekněží i zákoníkův a býti zabit a třetího dne vstáti z mrtvých.“ 23 A řekl ke všem: „Chce-li kdo za mnou přijíti, zapři sebe sám a vezmi kříž svůj každodenně a následuj mne. 24 Neboť kdo by chtěl život svůj zachovati, ztratí jej, kdo by však ztratil život svůj pro mne, ten zachová jej. 25 Neboť co prospěje člověku, byť celý svět získal, ale sám sebe zahubil a na sobě škodu utrpěl? 26 Neboť kdo se styděti bude za mne a za slova má, za toho bude se styděti Syn člověka, když přijde ve slávě své i Otcově a svatých andělův. 27 Ale pravím vám pravdivě: Jsou někteří mezi přítomnými, kteří neokusí smrti, dokavad neuzří království Božího.“ 28 Po těchto slovech asi za osm dní pojal Petra a Jakuba a Jana a vyšel na horu, aby se pomodlil. 29 A když se modlil, stal se vzhled jeho obličeje jiným a oděv jeho bílým a stkvoucím. 30 A hle, dva muži rozmlouvali s ním; byli to Mojžíš a Eliáš, 31 kteří se ukázali ve slávě; a mluvili o jeho smrti, kterou měl podstoupiti v Jerusalemě. 32 Petr pak a ti, kteří byli s ním, byli obtíženi spánkem; probděvše však, viděli slávu jeho a dva muže, kteří stáli s ním. 33 Když pak byli na odchodě od něho, Petr řekl k Ježíšovi: „Mistře, dobře jest nám zde býti; i udělejme tři stánky, jeden tobě a jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi“; nevědělť, co praví. 34 Když to mluvil, nastal oblak a zastínil je; i báli se, když oni vešli do oblaku. 35 A hlas přišel z oblaku řkoucí: „Tento jest Syn můj milý, toho poslouchejte.“ 36 A jak se ten hlas stal, shledali Ježíše samotna. A oni mlčeli a nepověděli v těch dnech nikomu ničeho z toho, co viděli. 37 Když pak následujícího dne sestoupili s hory, setkal se s ním zástup veliký. 38 A hle, jeden muž ze zástupu zvolal: „Mistře, prosím tě, vzhlédni na syna mého, neboť mám jediného. 39 A hle, duch jej uchvacuje, i křičí znenadání, a poráží ho a lomcuje jím, takže sliní; a stěží od něho odchází vysiluje ho. 40 I poprosil jsem učeníky tvé, aby ho vymítli, ale nemohli.“ 41 Odpověděv pak Ježíš řekl: „Ó pokolení nevěřící a převrácené, dokavad mám býti u vás a vás trpěti? Přiveď sem syna svého!“ 42 A když přicházel, porazil jej duch zlý a lomcoval jím. 43 I přikázal Ježíš duchu nečistému a uzdravil pacholíka a odevzdal jej otci jeho. 44 A všichni žasli nad velikostí božskou. A když se všichni divili všem věcem, které činil, řekl k učeníkům svým: „Vy složte ve svém srdci řeči tyto, neboť Syn člověka bude vydán v ruce lidské. 45 Ale oni neporozuměli té výpovědi, a byla zakryta před nimi, aby jí nepojali; a báli se ho otázati o té výpovědi. 46 Připadla jim pak myšlenka, kdo by z nich byl větší. 47 Ale Ježíš vida myšlenky srdce jejich, pojal pachole a postavil je vedle sebe 48 a řekl jim: „Kdo přijme pachole toto pro jméno mé, mne přijímá, a kdo mne přijme, přijímá toho, jenž mne poslal. Neboť kdo jest menší mezi vámi všemi, ten jest větší.“ 49 I promluvil Jan a řekl: „Mistře, viděli jsme kohosi, an ve jménu tvém vymítá duchy zlé; i bránili jsme mu, poněvadž nechodí s námi.“ 50 Ale Ježíš řekl k němu: „Nebraňte; neboť kdo není proti vám, jest pro vás.“ 51 Když pak přicházel čas, kdy měl býti vzat do nebe, předsevzal si pevně, že půjde do Jerusalema. 52 I poslal posly před sebou, a ti odešedše vešli do jedné vesnice samařské, aby mu (tam) připravili. 53 Ale nepřijali ho, poněvadž se bral do Jerusalema. 54 Uzřevše (to) učeníci jeho Jakub a Jan pravili: „Pane, chceš, abychom řekli, by oheň sestoupil s nebe a je zahubil?“ 55 Ale on obrátiv se, pokáral je řka: „Nevíte, čího ducha jste. 56 Syn člověka nepřišel duše zahubit, nýbrž spasit.“ I odešli do jiné vesnice. 57 Když pak se brali cestou, kdosi řekl k němu: „Budu tě následovati, kamkoli půjdeš.“ 58 A Ježíš řekl jemu: „Lišky mají doupata a ptáci nebeští hnízda, ale Syn člověka nemá, kde by hlavu položil.“ 59 K jinému však pravil: „Pojď za mnou.“ On pak řekl: „Pane, dovol mi prve odejíti a pochovati otce mého.“ 60 A Ježíš pravil: „Nech, ať mrtví pochovávají své mrtvé, ty však jdi a zvěstuj království Boží.“ 61 I řekl jiný: „Budu tě následovati, Pane, dříve však mi dovol rozloučiti se s těmi, kteří jsou v domě mém.“ 62 A Ježíš řekl k němu: „Nikdo, jenž položil ruku svou ke pluhu a ohlíží se nazpět, není způsobilý ke království Božímu.“