1Povolav pak k sobě dvanáct apoštolů, dal jim moc a sílu nade všemi duchy zlými i uzdravovati neduhy,
2a poslal je hlásat království Boží a hojit nemocné.
3I řekl jim: „Ničeho neberte na cestu, ani holi, ani mošny, ani chleba, ani peněz, ani po dvou sukních nemějte.
4A do kteréhokoli domu vejdete, tam zůstávejte a odtud vycházejte.
5A kde vás nepřijmou, z toho města vycházejíce, setřeste i prach s nohou svých na svědectví proti nim.“
6I vyšli a chodili po vesnicích, zvěstujíce evangelium a uzdravujíce všudy.
7Uslyšel pak Herodes tetrarcha o všem, co činil (Ježíš), a byl v rozpacích,
8neboť někteří říkali: „Jan vstal z mrtvých“, jiní: „Eliáš se objevil“, jiní pak: „Jeden ze starých proroků vstal z mrtvých.“
9I řekl Herodes: „Jana jsem sťal; kdo však jest tento, o němž slyším takové věci?“ A hledal ho spatřiti.
10A když se apoštolé vrátili, vypravovali mu všecko, co činili; i pojal je a odebral se (s nimi) v soukromí na místo osamělé, které jest u Betsaidy.
11Seznavše to zástupové, šli za ním; i přijal je a mluvil jim o království Božím a uzdravoval ty, kteří uzdravení potřebovali.
12Ale den počal se nachylovati. I přistoupilo k němu dvanácte a řekli jemu: „Rozpusť zástupy, aby odejdouce do okolních vesnic a dvorců se ubytovali a nalezli si pokrmy; neboť zde jsme na místě osamělém.“
13Ale on řekl jim: „Dejte vy jim jísti.“ Oni pak řekli: „Nemáme více než pět chlebův a dvě ryby, leč bychom snad odešli a nakoupili pokrmů pro všechen zástup tento.“
14Bylo pak tam asi pět tisíc mužů. I řekl učeníkům svým: „Rozsaďte je ve skupinách (as) po padesáti.“
15I učinili tak a rozsadili všecky.
16Vzav pak pět chlebův i dvě ryby a pohlédnuv k nebi, požehnal je a rozlámav je, dával učeníkům, aby je položili před zástupy.
17I jedli všichni a nasytili se. A bylo sebráno, co jim zbylo, dvanáct košů kousků.
18Když pak se modlil o samotě, byli s ním učeníci jeho. I otázal se jich: „Kým mě praví býti zástupové?“
19A oni odpověděli: „Janem Křtitelem“, a jiní: „Eliášem“, jiní pak, že jeden z proroků vstal z mrtvých.
20I řekl jim: „Vy však kým mne býti pravíte?“ A Šimon Petr odpověděl: „Kristem Božím.“
21I přikázal jim přísně, aby neříkali toho nikomu, pravě:
22„Syn člověka musí mnoho trpěti a zavržen býti od starších a velekněží i zákoníkův a býti zabit a třetího dne vstáti z mrtvých.“
23A řekl ke všem: „Chce-li kdo za mnou přijíti, zapři sebe sám a vezmi kříž svůj každodenně a následuj mne.
24Neboť kdo by chtěl život svůj zachovati, ztratí jej, kdo by však ztratil život svůj pro mne, ten zachová jej.
25Neboť co prospěje člověku, byť celý svět získal, ale sám sebe zahubil a na sobě škodu utrpěl?
26Neboť kdo se styděti bude za mne a za slova má, za toho bude se styděti Syn člověka, když přijde ve slávě své i Otcově a svatých andělův.
27Ale pravím vám pravdivě: Jsou někteří mezi přítomnými, kteří neokusí smrti, dokavad neuzří království Božího.“
28Po těchto slovech asi za osm dní pojal Petra a Jakuba a Jana a vyšel na horu, aby se pomodlil.
29A když se modlil, stal se vzhled jeho obličeje jiným a oděv jeho bílým a stkvoucím.
30A hle, dva muži rozmlouvali s ním; byli to Mojžíš a Eliáš,
31kteří se ukázali ve slávě; a mluvili o jeho smrti, kterou měl podstoupiti v Jerusalemě.
32Petr pak a ti, kteří byli s ním, byli obtíženi spánkem; probděvše však, viděli slávu jeho a dva muže, kteří stáli s ním.
33Když pak byli na odchodě od něho, Petr řekl k Ježíšovi: „Mistře, dobře jest nám zde býti; i udělejme tři stánky, jeden tobě a jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi“; nevědělť, co praví.
34Když to mluvil, nastal oblak a zastínil je; i báli se, když oni vešli do oblaku.
35A hlas přišel z oblaku řkoucí: „Tento jest Syn můj milý, toho poslouchejte.“
36A jak se ten hlas stal, shledali Ježíše samotna. A oni mlčeli a nepověděli v těch dnech nikomu ničeho z toho, co viděli.
37Když pak následujícího dne sestoupili s hory, setkal se s ním zástup veliký.
38A hle, jeden muž ze zástupu zvolal: „Mistře, prosím tě, vzhlédni na syna mého, neboť mám jediného.
39A hle, duch jej uchvacuje, i křičí znenadání, a poráží ho a lomcuje jím, takže sliní; a stěží od něho odchází vysiluje ho.
40I poprosil jsem učeníky tvé, aby ho vymítli, ale nemohli.“
41Odpověděv pak Ježíš řekl: „Ó pokolení nevěřící a převrácené, dokavad mám býti u vás a vás trpěti? Přiveď sem syna svého!“
42A když přicházel, porazil jej duch zlý a lomcoval jím.
43I přikázal Ježíš duchu nečistému a uzdravil pacholíka a odevzdal jej otci jeho.
44A všichni žasli nad velikostí božskou. A když se všichni divili všem věcem, které činil, řekl k učeníkům svým: „Vy složte ve svém srdci řeči tyto, neboť Syn člověka bude vydán v ruce lidské.
45Ale oni neporozuměli té výpovědi, a byla zakryta před nimi, aby jí nepojali; a báli se ho otázati o té výpovědi.
46Připadla jim pak myšlenka, kdo by z nich byl větší.
47Ale Ježíš vida myšlenky srdce jejich, pojal pachole a postavil je vedle sebe
48a řekl jim: „Kdo přijme pachole toto pro jméno mé, mne přijímá, a kdo mne přijme, přijímá toho, jenž mne poslal. Neboť kdo jest menší mezi vámi všemi, ten jest větší.“
49I promluvil Jan a řekl: „Mistře, viděli jsme kohosi, an ve jménu tvém vymítá duchy zlé; i bránili jsme mu, poněvadž nechodí s námi.“
50Ale Ježíš řekl k němu: „Nebraňte; neboť kdo není proti vám, jest pro vás.“
51Když pak přicházel čas, kdy měl býti vzat do nebe, předsevzal si pevně, že půjde do Jerusalema.
52I poslal posly před sebou, a ti odešedše vešli do jedné vesnice samařské, aby mu (tam) připravili.
53Ale nepřijali ho, poněvadž se bral do Jerusalema.
54Uzřevše (to) učeníci jeho Jakub a Jan pravili: „Pane, chceš, abychom řekli, by oheň sestoupil s nebe a je zahubil?“
55Ale on obrátiv se, pokáral je řka: „Nevíte, čího ducha jste.
56Syn člověka nepřišel duše zahubit, nýbrž spasit.“ I odešli do jiné vesnice.
57Když pak se brali cestou, kdosi řekl k němu: „Budu tě následovati, kamkoli půjdeš.“
58A Ježíš řekl jemu: „Lišky mají doupata a ptáci nebeští hnízda, ale Syn člověka nemá, kde by hlavu položil.“
59K jinému však pravil: „Pojď za mnou.“ On pak řekl: „Pane, dovol mi prve odejíti a pochovati otce mého.“
60A Ježíš pravil: „Nech, ať mrtví pochovávají své mrtvé, ty však jdi a zvěstuj království Boží.“
61I řekl jiný: „Budu tě následovati, Pane, dříve však mi dovol rozloučiti se s těmi, kteří jsou v domě mém.“
62A Ježíš řekl k němu: „Nikdo, jenž položil ruku svou ke pluhu a ohlíží se nazpět, není způsobilý ke království Božímu.“