1Potom chodil po městech a vesnicích, hlásaje a zvěstuje o království Božím, a dvanáct (apoštolů) s ním,
2též některé ženy, které byly uzdraveny od zlých duchův a od nemocí: Maria zvaná Magdalena, od níž vyšlo sedm duchů zlých,
3Johanna manželka Chuzy, správce Herodova, a Susanna a mnoho jiných, které mu přisluhovaly ze svých statkův.
4Když pak se scházel zástup četný a od měst brali se k němu, pravil podobenstvím:
5„Vyšel rozsévač, aby rozséval símě své, a když rozséval, některá zrna padla vedle cesty, a byla pošlapána a ptáci nebeští sezobali je.
6A jiné padlo na skálu a vzešedši uschlo, poněvadž nemělo vláhy.
7A jiné padlo mezi trní, a trní spoluvzrostlé udusilo je.
8A jiné padlo v zemi dobrou a vzešedši vydalo užitek stonásobný.“ To pověděv zvolal: „Kdo má uši k slyšení, slyš.“
9I otázali se ho učeníci jeho, co to podobenství znamená.
10On pak řekl: „Vám dáno jest znáti tajemství království Božího, ostatním však v podobenstvích, aby hledíce neviděli a poslouchajíce nesrozuměli.
11Tento pak jest rozum v podobenství: Símě jest slovo Boží.
12Těmi, kteří (jsou) vedle cesty, rozumějí se ti, kteří slyší; potom přichází ďábel a odnímá to slovo ze srdce jejich, aby uvěříce spaseni nebyli.
13Těmi pak, kteří na skále (jsou), rozumějí se ti, kteří, když uslyší, přijímají slovo s radostí; ale ti nemají kořene: na čas věří a v čas pokušení odstupují.
14Oním pak, jež padlo do trní, rozumějí se ti, kteří uslyšeli, ale na cestě udušováni bývají od péčí a bohatství a rozkoší života, a nepřinášejí užitku.
15A tím, které jest v zemi dobré, rozumějí se ti, kteří uslyševše slovo, uchovávají je v srdci dobrém a výborném a přinášejí užitek v trpělivosti.
16Nikdo pak rozsvítiv svíci nepřikrývá jí nádobou ani nestaví ji pod postel, nýbrž na svícen ji staví, aby viděli světlo ti, kteří vcházejí;
17neboť nic není tajno, co se neprojeví, a nic skryto, co by se nepoznalo a nepřišlo na jevo.
18Vizte tedy, jak slyšíte: neboť kdo má, tomu bude dáno, a kdo nemá, od toho bude odňato i to, co myslí, že má.“
19Přišli pak k němu matka a bratři jeho, ale pro zástup nemohli, se k němu dostati.
20I oznámili mu: „Matka tvá a bratři tvoji stojí venku a chtějí tě viděti.“
21Ale on odpověděv řekl k nim: „Matka má a bratři moji jsou tito, kteří slovo Boží slyší a plní.“
22Jednoho dne pak vstoupil na lodičku se svými učeníky a řekl k nim: „Přeplavme se přes jezero.“ I odrazili.
23A když se plavili, usnul. I přišla vichřice na jezero, a zalévali se a byli v nebezpečenství.
24Přistoupivše pak k němu, vzbudili ho a řekli: „Mistře, mistře, hyneme.“ A on vstav, přikázal větru i návalu vody, a přestaly, a nastalo ticho.
25I řekl k nim: „Kde jest víra vaše?“ Ale oni jsouce ustrašeni, podivili se a pravili k sobě vespolek: „I kdo jest tento, že i větrům a moři přikazuje, a poslouchají ho?“
26I připluli do krajiny gerasenské, která jest proti Galilei.
27A když vystoupil na zemi, potkal se s ním jeden muž z města, který měl ducha zlého již po mnoho časů, a neodíval se rouchem ani nezůstával v domě, nýbrž v hrobech.
28Ten uzřev Ježíše, padl před ním a vykřiknuv hlasem velikým pravil: „Co jest ti do mne, Ježíši, Synu Boha Nejvyššího? Prosím tě, netrap mě.“
29Přikazoval totiž duchu nečistému, aby vyšel od toho člověka. Neboť již po mnoho časů jej uchvacoval; i býval spoután řetězy a okovy a hlídán, ale on přetrhávaje pouta, býval puzen od ducha zlého na pouště.
30I otázal se ho Ježíš řka: „Jak se jmenuješ?“ On pak řekl: „Pluk“, neboť mnoho duchů zlých vešlo do něho.
31A prosili ho, aby jim nepřikazoval jíti do propasti (pekelné).
32Bylo pak tam stádo mnoha vepřů, kteří se pásli na hoře; i prosili ho, aby jim dovolil do nich vejíti. A povolil jim to.
33Vyšedše tedy duchové zlí od toho člověka, vešli do vepřů a tu hnalo se stádo srázem do jezera a utonulo.
34Ti pak, kteří je pásli, uzřevše, co se stalo, utekli a ohlásili to po městě i po venkově.
35I vyšli (lidé), aby viděli, co se stalo, a přišedše k Ježíšovi, nalezli člověka, od něhož duchové zlí vyšli, an sedí u nohou Ježíšových oděn a při zdravé mysli; i báli se.
36Ti pak, kteří to byli viděli, pověděli jim (také), kterak posedlý byl uzdraven.
37I prosilo ho veškeré množství krajiny gerasenské, aby odešel od nich, neboť byli pojati bázní velikou. On tedy vstoupiv na loď, navrátil se.
38Prosil pak ho ten muž, od něhož duchové zlí vyšli, by směl býti s ním. Ale Ježíš propustil ho řka:
39„Navrať se do domu svého a vypravuj, jak veliké věci učinil ti Bůh.“ I odešel po celém městě hlásaje, jak veliké věci učinil mu Ježíš.
40A když Ježíš se navrátil, přijal ho zástup; neboť všichni jej očekávali.
41A hle, přišel muž, jménem Jair, a ten byl představeným synagogy. A pad k nohám Ježíšovým prosil ho, aby vešel do jeho domu;
42neboť měl jedinou dceru as dvanáctiletou, a ta umírala. I přihodilo se, když šel, zástupové tlačili se na něj.
43A jedna žena, která měla krvotok, dvanáct rokův a vynaložila na lékaře všechen statek svůj, aniž mohla býti od koho uzdravena,
44přistoupivši od zadu dotkla se třepení roucha jeho, a hned se zastavil krvotok její.
45I řekl Ježíš: „Kdo jest ten, jenž se mě dotkl?“ A když všichni popírali, řekl Petr a ti, kteří byli s ním: „Mistře, zástupové se tisknou a tlačí na tebe, a pravíš:,Kdo jest ten, jenž se mě dotkl?‘“
46Ale Ježíš řekl: „Dotkl se mě někdo, neboť já vím, že moc vyšla ode mne.“
47Vidouc tedy žena, že se neutajila, třesouc se přišla a padši před ním, pověděla přede vším lidem, z které příčiny se ho dotkla a kterak se hned uzdravila.
48On pak řekl jí: „Dcero, víra tvá tě uzdravila, jdi v pokoji.“
49Když ještě mluvil, přišel kdosi od představeného synagogy a řekl jemu: „Dcera tvá zemřela, neobtěžuj mistra.“
50Ale Ježíš uslyšev to slovo, pravil otci té dívky: „Neboj se, toliko věř, a bude zdráva.“
51A vešed do domu, nenechal nikoho vejíti s sebou leč Petra a Jakuba a Jana a dívčina otce i matku.
52Plakali pak všichni a kvíleli pro ni. Ale on řekl: „Neplačte, (dívka) neumřela, nýbrž spí.“
53I posmívali se mu, vědouce, že zemřela.
54On však vzav ji za ruku, zavolal ji řka: „Dívko vstaň.“
55I navrátil se duch její, a vstala hned. A nařídil, aby jí dali jísti.
56I žasli a divili se její rodiče, ale on přikázal jim, aby nikomu neříkali, co se stalo.