Luke 8
1 Potom chodil po městech a vesnicích, hlásaje a zvěstuje o království Božím, a dvanáct (apoštolů) s ním,
2 též některé ženy, které byly uzdraveny od zlých duchův a od nemocí: Maria zvaná Magdalena, od níž vyšlo sedm duchů zlých,
3 Johanna manželka Chuzy, správce Herodova, a Susanna a mnoho jiných, které mu přisluhovaly ze svých statkův.
4 Když pak se scházel zástup četný a od měst brali se k němu, pravil podobenstvím:
5 „Vyšel rozsévač, aby rozséval símě své, a když rozséval, některá zrna padla vedle cesty, a byla pošlapána a ptáci nebeští sezobali je.
6 A jiné padlo na skálu a vzešedši uschlo, poněvadž nemělo vláhy.
7 A jiné padlo mezi trní, a trní spoluvzrostlé udusilo je.
8 A jiné padlo v zemi dobrou a vzešedši vydalo užitek stonásobný.“ To pověděv zvolal: „Kdo má uši k slyšení, slyš.“
9 I otázali se ho učeníci jeho, co to podobenství znamená.
10 On pak řekl: „Vám dáno jest znáti tajemství království Božího, ostatním však v podobenstvích, aby hledíce neviděli a poslouchajíce nesrozuměli.
11 Tento pak jest rozum v podobenství: Símě jest slovo Boží.
12 Těmi, kteří (jsou) vedle cesty, rozumějí se ti, kteří slyší; potom přichází ďábel a odnímá to slovo ze srdce jejich, aby uvěříce spaseni nebyli.
13 Těmi pak, kteří na skále (jsou), rozumějí se ti, kteří, když uslyší, přijímají slovo s radostí; ale ti nemají kořene: na čas věří a v čas pokušení odstupují.
14 Oním pak, jež padlo do trní, rozumějí se ti, kteří uslyšeli, ale na cestě udušováni bývají od péčí a bohatství a rozkoší života, a nepřinášejí užitku.
15 A tím, které jest v zemi dobré, rozumějí se ti, kteří uslyševše slovo, uchovávají je v srdci dobrém a výborném a přinášejí užitek v trpělivosti.
16 Nikdo pak rozsvítiv svíci nepřikrývá jí nádobou ani nestaví ji pod postel, nýbrž na svícen ji staví, aby viděli světlo ti, kteří vcházejí;
17 neboť nic není tajno, co se neprojeví, a nic skryto, co by se nepoznalo a nepřišlo na jevo.
18 Vizte tedy, jak slyšíte: neboť kdo má, tomu bude dáno, a kdo nemá, od toho bude odňato i to, co myslí, že má.“
19 Přišli pak k němu matka a bratři jeho, ale pro zástup nemohli, se k němu dostati.
20 I oznámili mu: „Matka tvá a bratři tvoji stojí venku a chtějí tě viděti.“
21 Ale on odpověděv řekl k nim: „Matka má a bratři moji jsou tito, kteří slovo Boží slyší a plní.“
22 Jednoho dne pak vstoupil na lodičku se svými učeníky a řekl k nim: „Přeplavme se přes jezero.“ I odrazili.
23 A když se plavili, usnul. I přišla vichřice na jezero, a zalévali se a byli v nebezpečenství.
24 Přistoupivše pak k němu, vzbudili ho a řekli: „Mistře, mistře, hyneme.“ A on vstav, přikázal větru i návalu vody, a přestaly, a nastalo ticho.
25 I řekl k nim: „Kde jest víra vaše?“ Ale oni jsouce ustrašeni, podivili se a pravili k sobě vespolek: „I kdo jest tento, že i větrům a moři přikazuje, a poslouchají ho?“
26 I připluli do krajiny gerasenské, která jest proti Galilei.
27 A když vystoupil na zemi, potkal se s ním jeden muž z města, který měl ducha zlého již po mnoho časů, a neodíval se rouchem ani nezůstával v domě, nýbrž v hrobech.
28 Ten uzřev Ježíše, padl před ním a vykřiknuv hlasem velikým pravil: „Co jest ti do mne, Ježíši, Synu Boha Nejvyššího? Prosím tě, netrap mě.“
29 Přikazoval totiž duchu nečistému, aby vyšel od toho člověka. Neboť již po mnoho časů jej uchvacoval; i býval spoután řetězy a okovy a hlídán, ale on přetrhávaje pouta, býval puzen od ducha zlého na pouště.
30 I otázal se ho Ježíš řka: „Jak se jmenuješ?“ On pak řekl: „Pluk“, neboť mnoho duchů zlých vešlo do něho.
31 A prosili ho, aby jim nepřikazoval jíti do propasti (pekelné).
32 Bylo pak tam stádo mnoha vepřů, kteří se pásli na hoře; i prosili ho, aby jim dovolil do nich vejíti. A povolil jim to.
33 Vyšedše tedy duchové zlí od toho člověka, vešli do vepřů a tu hnalo se stádo srázem do jezera a utonulo.
34 Ti pak, kteří je pásli, uzřevše, co se stalo, utekli a ohlásili to po městě i po venkově.
35 I vyšli (lidé), aby viděli, co se stalo, a přišedše k Ježíšovi, nalezli člověka, od něhož duchové zlí vyšli, an sedí u nohou Ježíšových oděn a při zdravé mysli; i báli se.
36 Ti pak, kteří to byli viděli, pověděli jim (také), kterak posedlý byl uzdraven.
37 I prosilo ho veškeré množství krajiny gerasenské, aby odešel od nich, neboť byli pojati bázní velikou. On tedy vstoupiv na loď, navrátil se.
38 Prosil pak ho ten muž, od něhož duchové zlí vyšli, by směl býti s ním. Ale Ježíš propustil ho řka:
39 „Navrať se do domu svého a vypravuj, jak veliké věci učinil ti Bůh.“ I odešel po celém městě hlásaje, jak veliké věci učinil mu Ježíš.
40 A když Ježíš se navrátil, přijal ho zástup; neboť všichni jej očekávali.
41 A hle, přišel muž, jménem Jair, a ten byl představeným synagogy. A pad k nohám Ježíšovým prosil ho, aby vešel do jeho domu;
42 neboť měl jedinou dceru as dvanáctiletou, a ta umírala. I přihodilo se, když šel, zástupové tlačili se na něj.
43 A jedna žena, která měla krvotok, dvanáct rokův a vynaložila na lékaře všechen statek svůj, aniž mohla býti od koho uzdravena,
44 přistoupivši od zadu dotkla se třepení roucha jeho, a hned se zastavil krvotok její.
45 I řekl Ježíš: „Kdo jest ten, jenž se mě dotkl?“ A když všichni popírali, řekl Petr a ti, kteří byli s ním: „Mistře, zástupové se tisknou a tlačí na tebe, a pravíš:,Kdo jest ten, jenž se mě dotkl?‘“
46 Ale Ježíš řekl: „Dotkl se mě někdo, neboť já vím, že moc vyšla ode mne.“
47 Vidouc tedy žena, že se neutajila, třesouc se přišla a padši před ním, pověděla přede vším lidem, z které příčiny se ho dotkla a kterak se hned uzdravila.
48 On pak řekl jí: „Dcero, víra tvá tě uzdravila, jdi v pokoji.“
49 Když ještě mluvil, přišel kdosi od představeného synagogy a řekl jemu: „Dcera tvá zemřela, neobtěžuj mistra.“
50 Ale Ježíš uslyšev to slovo, pravil otci té dívky: „Neboj se, toliko věř, a bude zdráva.“
51 A vešed do domu, nenechal nikoho vejíti s sebou leč Petra a Jakuba a Jana a dívčina otce i matku.
52 Plakali pak všichni a kvíleli pro ni. Ale on řekl: „Neplačte, (dívka) neumřela, nýbrž spí.“
53 I posmívali se mu, vědouce, že zemřela.
54 On však vzav ji za ruku, zavolal ji řka: „Dívko vstaň.“
55 I navrátil se duch její, a vstala hned. A nařídil, aby jí dali jísti.
56 I žasli a divili se její rodiče, ale on přikázal jim, aby nikomu neříkali, co se stalo.