Bible

1 Když pak dokončil všecka ta slova svá k lidu, vešel do Kafarnaum. 2 Služebník pak jednoho setníka jsa nemocen blížil se k smrti, a ten byl u něho ve vážnosti. 3 I uslyšev o Ježíšovi, poslal k němu židovské starší s prosbou, aby přijda uzdravil služebníka jeho. 4 A oni přišedše k Ježíšovi, prosili ho snažně řkouce: „Hoden jest, abys mu to prokázal; 5 neboť miluje národ náš a sám postavil nám synagogu.“ 6 Ježíš tedy šel s nimi. A když byl již nedaleko od domu, setník poslal k němu přátele, aby mu řekli: „Pane neobtěžuj se, neboť nejsem hoden, abys vešel pod střechu mou; 7 proto jsem ani nepokládal se za hodna, abych přišel k tobě; ale rci slovo, a uzdraven bude služebník můj. 8 Neboť i já jsem člověk pod mocí postavený, maje pod sebou vojáky, a dím tomuto:,Jdi,‘ i jde, a jinému:,Přijď‘, a přijde, a svému služebníku:,Učiň toto‘ i učiní.“ 9 Uslyšev to Ježíš podivil se a obrátiv se k zástupu, který šel za ním, řekl: „Vpravdě pravím vám. Ani v lidu israelském nenalezl jsem víry tak veliké.“ 10 A když se navrátili domů ti, kteří byli posláni, nalezli zdravým služebníka, jenž byl nemocen. 11 Potom šel do města, které slove Naim, a šli s ním učeníci jeho a zástup veliký. - 12 Když pak se přiblížil ke bráně města, vynášeli mrtvého, jediného syna matky jeho, a ta byla vdova, a četný zástup lidu z města (šel) s ní. 13 Spatřiv ji Pán, slitoval se nad ní a řekl jí: „Neplač,“ 14 A přistoupiv dotkl se mar; ti pak, kteří (jej) nesli, zastavili se. - I řekl: „Mládenče, tobě pravím, vstaň.“ 15 A posadil se ten, jenž byl mrtvý, a počal mluviti. I dal jej matce jeho. 16 Pojala pak všecky bázeň a velebili Boha řkouce: „Prorok veliký povstal mezi námi“ a „Bůh navštívil lid svůj.“ 17 A rozšířilo se o něm slovo to po celém Judsku a po všem okolí. 18 I zvěstovali Janovi učeníci jeho o všech těchto věcech. 19 A tu Jan povolav k sobě dva ze svých učeníků, poslal je k Ježíšovi se vzkazem: „Ty-li jsi ten, který přijíti má, či-li jiného čekáme?“ 20 Přišedše tedy k němu muži ti řekli: „Jan Křtitel poslal nás k tobě se vzkazem:,Ty-li jsi ten, který přijíti má, či-li jiného čekáme?‘“ 21 V touž hodinu pak uzdravil mnohé od neduhův a nemocí a duchů zlých, a mnoha slepcům udělil zrak. 22 I odpověděl jim a řekl: „Jděte a zvěstujte Janovi, co jste slyšeli a viděli: Slepí vidí, kulhaví chodí, malomocní se očišťují, hluší slyší, mrtví vstávají z mrtvých, chudým se zvěstuje evangelium, 23 a blahoslavený jest, kdo nebude se horšiti nade mnou.“ 24 A když poslové Janovi odešli, počal mluviti k zástupům o Janovi: „Co jste vyšli na poušť viděti? třtinu-li větrem se klátící? 25 (Nikoli), nýbrž co jste vyšli viděti? člověka-li měkkým rouchem oděného? Hle ti, kteří nosí roucho skvostné a žijí v rozkoších, v domech královských jsou. 26 Co tedy jste vyšli viděti? Proroka-li? Zajisté; pravím vám: i více nežli proroka. 27 Tento jest, o němž jest psáno:,Hle já posílám anděla svého před tváří tvou, který připraví cestu tvou před tebou.‘ 28 Neboť pravím vám: Mezi zrozenci ženinými není žádného proroka většího nad jana Křtitele; avšak (i ten), kdo menší jest v království Božím, větší jest než on.“ 29 A veškeren lid uslyšev ho i celníci uznali Boha davše se pokřtíti křtem Janovým, 30 ale fariseové a zákoníci pohrdli sami proti sobě úradkem Božím, nedavše se pokřtíti od něho. 31 Komu tedy připodobním lidi pokolení tohoto a komu jsou podobni? 32 Podobni jsou chlapcům, kteří sedí na náměstí a k sobě vespolek volají a říkají:,Pískali jsme vám, a netančili jste. Naříkali jsme a neplakali jste.‘ 33 Neboť přišel jan Křtitel ani nejeda chleba, ani nepije vína, a pravíte:,Má zlého ducha.‘ 34 Přišel Syn člověka jeda i pije, a pravíte:,Hle, člověk žrout a pijan vína, přítel celníkův a hříšníkův.‘ 35 Avšak uznána byla ta moudrost ode všech moudrých.“ 36 Prosil pak ho jeden z fariseů, aby s ním pojedl. I vešel do domu fariseova a zaujal místo u stolu. 37 A hle, žena, která byla v městě jako hříšnice (známa) dověděvši se, že stoluje v domě fariseově, přinesla alabastrovou nádobu masti, 38 a postavivši se vzadu u nohou jeho, počala (plačíc) smáčeti slzami nohy jeho a utírala je vlasy hlavy své a líbala nohy jeho a mazala je mastí. 39 Uzřev pak to fariseus, který ho pozval, pravil sám u sebe: „Kdyby tento byl prorokem, věděl by, kdo a jaká jest ta žena, která se ho dotýká; neboť jest hříšnice.“ 40 A Ježíš osloviv jej řekl:,Šimone, mám ti něco pověděti.“ On pak řekl: „Mistře pověz.“ 41 „Jakýsi věřitel měl dva dlužníky; jeden byl mu dlužen pět set denárů a druhý padesát. 42 Poněvadž neměli, čím by zaplatili, „odpustil oběma. Který tedy z nich miluje ho více?“ 43 Odpověděv Šimon řekl: „Myslím, že ten, jemuž více odpustil.“ A on řekl jemu: „Dobře jsi usoudil.“ 44 A obrátiv se k ženě, řekl Šimonovi: „Vidíš tuto ženu? Vešel jsem do domu tvého; vody na nohy mé jsi nepodal, tato však slzami smočila mé nohy a utřela je vlasy svými. 45 Políbení jsi mi nedal, tato však, jak vešla, nepřestala líbati mé nohy. 46 Olejem nepomazal jsi hlavy mé, tato však mastí pomazala nohy mé. 47 Proto pravím tobě, odpouštějí se jí hříchy mnohé, neboť milovala mnoho. Komu pak méně se odpouští, méně miluje.“ 48 I řekl k ní: „Odpouštějí se tobě hříchy.“ 49 A tu počali spolustolujíci říkati sami u sebe: „Kdo jest tento, jenž i hříchy odpouští?“ 50 Ale Ježíš řekl k ženě: „Víra tvá tě spasila; jdi v pokoji.“