1I stalo se v sobotu druhoprvní, že šel obilím, a učeníci trhali klasy a vymínajíce je rukama, jedli.
2Někteří z fariseů však řekli: „Proč činíte, co není dovoleno v sobotu?“
3Ježíš odpověděl jim: „Nečetli jste ani to, co David učinil, když dostal hlad on i ti, kteří byli s ním?
4Jak vešel do domu Božího a obdržev chleby předkladné, jedl a dal i těm, kteří byli s ním, jichž nesluší jísti leč jedině kněžím?“
5A pravil jim: „Pánem i soboty jest Syn člověka.“
6V sobotu druhou pak vešel do synagogy a učil. A byl tam člověk, jehož pravá ruka byla uschlá.
7I pozorovali ho zákoníci a fariseové, bude-li v sobotu uzdravovali, aby nalezli, z čeho by jej obžalovali.
8On však znal myšleni jejich; i řekl člověku, jenž měl uschlou ruku: „Vstaň a postav se doprostřed.“ I vstal a postavil se.
9Ježíš pak řekl k nim: „Ptám se vás: Jest dovoleno v sobotu dobře činiti, čili zle, život zachovati či-li zahubiti?“
10A pohleděv kolem na ně na všecky, řekl tomu člověku: „Vztáhni ruku svou.“ I vztáhl, a ruka jeho byla uzdravena.
11Oni však naplnili se nesmyslností a umlouvali se vespolek, co by učinili Ježíšovi.
12Stalo se pak v těch dnech, že vyšel na horu se pomodlit a přes noc trval na modlitbě k Bohu.
13A když se rozednilo, povolal k sobě učeníky své a vyvolil z nich dvanáct, jež také apoštoly nazval:
14Šimona, jemuž dal jméno Petr, a Ondřeje, bratra jeho, Jakuba a Jana, Filipa a Bartoloměje,
15Matouše a Tomáše, Jakuba (syna) Alfeova, a Šimona, jenž slove Horlivec,
16a Judu (bratra) Jakubova, a Jidáše iškariotského, jenž se stal zrádcem.
17A sestoupiv s nimi, stanul na rovině, (jakož) i zástup učeníků jeho a četné množství lidu ze všeho Judska i z Jerusalema a z přímořské krajiny tyrské a sidonské,
18kteří přišli, aby jej poslechli a byli uzdraveni od neduhů svých. A byli uzdravováni také ti, kteří byli trápeni od duchů nečistých.
19A veškeren zástup hledal se ho dotknouti, neboť moc vycházela od něho a uzdravovala všecky.
20A tu on pozdvih oči na své učeníky pravil: „Blahoslavení (jste vy) chudí, neboť vaše jest království Boží.
21Blahoslavení, kteří nyní lačníte, neboť budete nasyceni. Blahoslavení, kteří nyní pláčete, neboť budete se smáti.
22Blahoslavení budete, když lidé budou vás nenáviděti a když vás vyobcují a potupí a jméno vaše jako špatné vyvrhnou pro Syna člověka.
23Radujte se v ten den a veselte se, neboť hle, odplata vaše hojná jest v nebesích; vždyť taktéž činívali prorokům otcové jejich.“
24„Avšak běda vám bohatým, neboť již máte potěšení své.
25Běda vám, kteří jste nasyceni, neboť budete lačněti. Běda vám, kteří se smějete nyní, neboť budete kvíliti a plakati.
26Běda, když budou o vás dobře mluviti všichni lidé, neboť taktéž činívali prorokům nepravým otcové jejich.“
27„Ale vám, kteří mě posloucháte, pravím: Milujte nepřátele své, dobře čiňte těm, kteří vás nenávidí,
28dobrořečte těm, kteří vám zlořečí, a modlete se za ty, kteří vás pomlouvají.
29Tomu, kdo tě bije v líce, nastav i druhé, a před tím, jenž ti bere plášť, nebraň ani sukně.
30Tomu, kdo tě prosí dej, a od toho, jenž bere, co jest tvoje, nežádej zpět.
31A jak chcete, aby lidé činili vám, i vy čiňte jim.
32A milujete-li ty, kteří milují vás, jaký máte vděk? Vždyť i hříšníci milují ty, kteří je milují.
33A činíte-li dobře těm, kteří vám dobře činí, jaký máte vděk? Vždyť i hříšníci to činí?
34A půjčíte-li těm, od nichž se nadějete, že to zase dostanete, jaký máte vděk? Vždyť i hříšníci půjčují hříšníkům, aby dostali zase tolikéž.
35Ale milujte nepřátele své, dobře čiňte a půjčujte, nic (nazpět) nečekajíce: a odplata vaše bude hojná a budete podobni Nejvyššímu, neboť on jest dobrotivý k nevděčným i zlým.“
36„Buďte (tedy) milosrdní, jakož i Otec váš milosrdný jest.
37Nesuďte, a nebudete souzeni; neodsuzujte, a nebudete odsouzeni; odpouštějte a bude vám odpuštěno.
38Dávejte a bude vám dáno; míru dobrou a natlačenou a natřesenou a vrchovatou dají do klína vašeho; neboť jakou měrou měříte, takovou bude vám odměřeno.“
39Pověděl pak jim i podobenství: „Může slepý vésti slepého? Nepadnou-liž oba do jámy?
40Není učeník nad mistra, ale dokonalý bude každý, bude-li jako mistr jeho.
41Proč však vidíš třísku v oku bratra svého a trámu ve svém oku nepozoruješ?
42Aneb kterak můžeš říci bratru svému:,Bratře nechej, ať vyvrhnu třísku z oka tvého, sám ve svém oku trámu nevida? Pokrytče, vyvrž nejprve trám z oka svého a potom přihlédni, abys vyvrhl třísku z oka bratra svého.
43To zajisté není strom dobrý, jenž přináší ovoce špatné, ani strom špatný jenž nese ovoce dobré.
44Neboť každý strom poznává se po ovoci svém; nečesajíť s trní fíkův ani nesbírají s bodláčí hroznů.
45Dobrý člověk z dobré zásoby srdce svého vyndává věci dobré, a zlý člověk ze špatné zásoby vyndává věci špatné; neboť z hojnosti srdce mluví ústa jeho.“
46„Proč však říkáte mi;,Pane, Pane‘, a nečiníte, co pravím?
47Každý, kdo přichází ke mně a slyší má slova a je koná - o tom ukáži vám, komu jest podoben.
48Podoben jest člověku, jenž stavě dům kopal hluboko a položil základ na skálu. Když pak povstala povodeň, obořila se řeka na ten dům a nemohla jím pohnouti, - neboť byl založen na skále. -
49Kdo však slyší a nekoná, podoben jest člověku, jenž postavil dům na zemi bez základu, na který se obořila řeka, a hned padl a pád domu toho byl veliký.“