Luke 11
1 I stalo se, když se na jednom místě modlil, že jak přestal, řekl mu jeden z učeníků jeho: „Pane, nauč nás modliti se, jakož i Jan naučil učeníky své.“
2 A on řekl jim: „Když se modlíte rcete: Otče, posvěť se jméno tvé. Přijď království tvé.
3 Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
4 A odpusť nám naše hříchy, neboť i my odpouštíme každému vinníku našemu. A neuveď nás v pokušení.“
5 A řekl jim: „Kdo z vás bude míti přítele, jenž, půjde-li k němu o půlnoci a řekne-li mu:,Příteli, půjč mi tři chleby,
6 neboť přítel můj přišel z cesty ke mně, a nemám, co bych mu předložil,‘
7 odpovídaje z vnitřka by mu řekl:,Nečiň mi obtíže; dveře jsou již zavřeny a dítky mé jsou se mnou na loži; nemohu vstáli a dáti tobě!‘
8 (A jestliže on tlouci nepřestane), pravím vám: Ačkoli vstana nedá mu proto, že jest přítelem jeho, přece pro neodbytnost jeho zvedne se a dá jemu, kolik potřebuje.
9 I já pravím vám: Proste, a bude vám dáno, hledejte a naleznete, tlucte, a bude vám otevřeno;
10 neboť každý, kdo prosí, béře; a kdo hledá, nalézá, a tomu, kdo tluče, bude otevřeno.
11 Zdali kdo z vás podá synu svému kámen, když ho jako otce bude prositi o chléb? Anebo jestli za rybu, zdali místo ryby dá jemu hada?
12 Aneb bude-li ho prositi za vejce, zda podá jemu štíra?
13 Jestliže tedy vy, jsouce zlí, umíte dobré dary dávati dítkám svým, čím spíše Otec váš nebeský dá ducha dobrého těm, kteří ho prosí.“
14 I vymítal ducha zlého, a ten byl němý. A když vyvrhl ducha zlého, němý mluvil; i podivili se zástupové.
15 Někteří z nich však řekli: „Beelzebubem, knížetem duchů zlých, vymítá zlé duchy.“
16 A jiní pokoušejíce ho, žádali na něm znamení s nebe.
17 Ale on znaje myšlení jejich řekl jim: „Každé království proti sobě rozdělené zpustne, a dům na dům padne.
18 jestli tedy také satan proti sobě rozdělen jest, kterak obstojí království jeho? Neboť pravíte, že já Beelzebubem vymítám duchy zlé.
19 A vymítám-li já duchy zlé Beelzebubem, kým vymítají je synové vaši? Protož oni budou soudci vašimi.
20 Jestli však prstem Božím vymítám duchy zlé, tož přišlo k vám království Boží.
21 Když silák jsa ozbrojen hlídá dvoru svého, v pokoji jest majetek jeho.
22 Když však silnější než on přijda, přemůže ho, odejme veškerou jeho zbroj, na níž spoléhal, a rozdělí kořist jeho.
23 Kdo není se mnou, proti mně jest, a kdo neshromažďuje se mnou, rozptyluje.
24 Když duch nečistý vyjde od člověka, chodí po místech suchých, hledaje odpočinutí a nenalézaje praví:,Navrátím se do domu svého, odkud jsem vyšel.‘
25 A přijda nalezne jej vymetený a ozdobený.
26 Tu jde a vezme s sebou sedm jiných duchů horších než jest sám, a vejdouce přebývají tam. I stávají se poslední věci člověka toho horšími, než byly první.“
27 Když to pravil, jedna žena ze zástupu pozdvihla hlasu a řekla jemu: „Blahoslavený život, který tebe nosil, a prsy, kterých jsi požíval.“
28 Ale on pravil: „Ovšem blahoslavení, kteří slyší slovo Boží a ostříhají ho.“
29 A když zástupové k němu se scházeli, jal se praviti: „Pokolení toto jest pokolení nešlechetné; žádá znamení, ale znamení nebude mu dáno, leč znamení proroka Jonáše.
30 Jako totiž Jonáš stal se znamením pro Ninivetské, tak bude i Syn člověka pro pokolení toto.
31 Královna jihu povstane na soudě s muži pokolení tohoto a odsoudí je, neboť přišla od končin země, aby uslyšela moudrost Šalomounovu; a hle, více než Šalomoun jest tuto.
32 Muži ninivetští povstanou na soudě s pokolením tímto a odsoudí je, neboť učinili pokání na kázání Jonášovo, a hle, více než Jonáš jest tuto.
33 Nikdo rozsvítiv svíci nestaví ji do skrýše ani pod kbelík, nýbrž na svícen, aby viděli světlo ti, kteří vcházejí.
34 Svící těla tvého jest oko tvé; je-li oko tvé zdravé, celé tělo tvé bude světlé; je-li však špatné, bude i tělo tvé tmavé.
35 Hleď tedy, ať to světlo, které jest v tobě, není tmou.
36 Světlé-li bude tělo tvé celé, bez všeliké části tmavé, bude celé (tak) světlé, jako když svíce září svou tě osvěcuje.“
37 A když mluvil, prosil ho jeden fariseus, aby u něho posnídal. Vešed tedy, ujal místo za stolem.
38 Ale fariseus počal sám u sebe uvažovati a praviti, proč se neumyl před snídaní.
39 I řekl k němu Pán: „Nyní vy, fariseové, čistíte povrch číše a mísy, ale vnitřek váš jest plný loupeže a nepravosti.
40 Nesmyslní, zdaliž ten, který učinil povrch, neučinil také vnitřek?
41 Spíše almužnou dejte to, co jest uvnitř, a hle, všecko bude vám čisto.
42 Ale běda vám, fariseové, že desátek dáváte z máty a routy a ze všeliké zeliny, a pomíjíte soud a lásku k Bohu: toto měli jste činiti a onoho neopouštěti.
43 Běda vám, fariseům, že rádi sedíte v prvních stolicích v synagogách a libujete si, když vás pozdravují na trhu.
44 Běda vám, že jste jako hroby nezřejmé, po nichž lidé chodí, aniž to vědí.“
45 I promluvil jeden ze zákoníkúv a řekl jemu: „Mistře, ty věci mluvě, haníš také nás.“
46 On pak řekl: „I vám zákoníkům běda, neboť obtěžujete lidi břemeny nesnesitelnými a sami nedotýkáte se těch břemen ani prstem.
47 Běda vám, že vzděláváte hroby proroků, otcové vaši však je zabili.
48 Věru (tím) dosvědčujete, že souhlasíte se skutky otců svých; neboť oni je usmrtili, vy pak vzděláváte hroby jejich.
49 Protož i moudrost Boží řekla: Pošlu k nim proroky a apoštoly, a z těch některé zabijí a jiné budou pronásledovati,
50 aby se pohledávala od tohoto pokolení krev všech proroků, která se prolévala od ustanovení světa,
51 od krve Ábelovy až do krve Zachariáše, který zahynul mezi oltářem a chrámem. Ano, pravím vám, bude se pohledávati od pokolení tohoto.
52 Běda vám zákoníkům, že jste vzali klíč poznání; sami jste nevešli a těm, kteří vcházeli, jste zabránili.“