1Odkud (vznikají) boje a půtky mezi vámi? Ne-li odtud, od vašich chtíčů, které bojuji ve vašich údech?
2Žádáte a nemáte; zabíjíte a závidíte, a nemůžete dosíci; potýkáte se a bojujete, a nemáte, poněvadž neprosíte;
3prosíte, a nedostáváte, protože špatně prosíte, abyste (to) promarnili ve svých chtíčích.
4Cizoložníci, nevíte-li, že přátelství s tímto světem jest nepřátelstvím s Bohem? Kdo tedy chce býti přítelem toho světa, stává se nepřítelem Božím.
5Aneb-li se domníváte, že Písmo nadarmo praví: Řevnivě touží po duchu, jejž ubytoval v nás?
6Větší však dává milost; proto praví: „Bůh se pyšným protiví, ale pokorným dává milost.“
7Poddejte se tedy Bohu; odpírejte však dáblu, a on uteče od vás.
8Přibližte se k Bohu, a (on) přiblíží se k vám. Očisťte ruce své, hříšníci, a posvěťte své srdce vy, kteří jste dvojí mysli.
9Bědujte a kvilte a plačte; smích váš obrať se v nářek, a radost vaše v zármutek.
10Pokořte se před Pánem, a povýší vás.
11Neutrhujte jeden druhému, bratři. Kdo utrhá bratru aneb soudí bratra svého, utrhá zákonu a soudí zákon. Soudíš-li však zákon, nejsi činitelem zákona, nýbrž soudcem.
12Jeden jest zákonodárce a soudce, jenž může zahubiti i spasiti; ty pak, kdo jsi, že soudíš bližního?
13Nuže vy, kteří říkáte: Dnes nebo zítra půjdeme do toho města a pobudeme tam rok a budeme obchodovati a těžiti,
14kteří přece nevíte, co bude zítra!
15Neboť jaký jest život váš! Parou jest, která na krátko se ukazuje a potom mizí; místo abyste říkali: Bude-li Pán chtíti, i živi budeme, i to neb ono učiníme.
16Vy však se chlubíte v pýše své. Každá chlouba taková jest zlá.
17Kdo tedy zná činiti dobré, a nečiní, tomu jest to hříchem.