James 3
1 Nebývejte mnoho učiteli, bratři moji, vědouce, že (tak) odnesete soud těžší,
2 neboť namnoze (beztak) klesáme všichni. Jestli kdo neklesá ve slově, jest to muž dokonalý, mocen držeti na uzdě také celé tělo.
3 Dáváme-li však koňům uzdy do huby, aby nám byli povolni, řídíme též celé tělo jejich.
4 Hle, i lodi, ačkoli jsou tak veliké a prudkými větry bývají hnány, řídí se přemalým veslem, kamkoli chce tlak toho, jenž je řídí;
5 tak i jazyk je sice úd malý, ale velikými věcmi se honosí. Hle, jak malý oheň jak veliký les zapálí!
6 Tak i jazyk jest ohněm; souhrnem nepravostí stává se mezi údy našimi jazyk, jenž poskvrňuje celé tělo a zapaluje běh života a jest rozpalován od pekla.
7 Neboť každá přirozenost zvířat a ptáků i plazů a zvěrů vodních zkrocuje se a zkrotila se přirozeností lidskou,
8 jazyka však žádný člověk nemůže zkrotiti; jest on zlem nepokojným, pln jedu smrtivého.
9 Jím velebíme Pána a Otce, a jím zlořečíme lidem, stvořeným podle obrazu Božího.
10 Z týchž úst vychází dobrořečení i zlořečení. Nemá se to tak díti, bratři moji.
11 Vydává-liž pramen týmž otvorem (vodu) sladkou i hořkou?
12 Může, bratři moji, fíkový strom nésti hrozny aneb vinný kmen fíky? Tak nemůže ani pramen slaný dávati vodu sladkou.
13 Kdo jest moudrý a rozumný mezi vámi? Ukaž na dobrém životě skutky své v tichosti (která náleží) moudrosti.
14 Máte-li však hořkou řevnivost a sobectví ve svém srdci, nechlubte se nelžete proti pravdě.
15 To není moudrost, přicházející shůry, nýbrž pozemská, smyslná, ďábelská,
16 neboť kde řevnivost a sobectví, tam rozbroj a všeliký skutek zlý.
17 Moudrost shůry však jest předem čistotná, potom pokojná, mírná, povolná, plná milosrdenství a dobrého ovoce, prostá pochybnosti, nepokrytecká.
18 Ovoce spravedlivosti pak rozsévá se v pokoji těm, kteří působí pokoj.