1Nebývejte mnoho učiteli, bratři moji, vědouce, že (tak) odnesete soud těžší,
2neboť namnoze (beztak) klesáme všichni. Jestli kdo neklesá ve slově, jest to muž dokonalý, mocen držeti na uzdě také celé tělo.
3Dáváme-li však koňům uzdy do huby, aby nám byli povolni, řídíme též celé tělo jejich.
4Hle, i lodi, ačkoli jsou tak veliké a prudkými větry bývají hnány, řídí se přemalým veslem, kamkoli chce tlak toho, jenž je řídí;
5tak i jazyk je sice úd malý, ale velikými věcmi se honosí. Hle, jak malý oheň jak veliký les zapálí!
6Tak i jazyk jest ohněm; souhrnem nepravostí stává se mezi údy našimi jazyk, jenž poskvrňuje celé tělo a zapaluje běh života a jest rozpalován od pekla.
7Neboť každá přirozenost zvířat a ptáků i plazů a zvěrů vodních zkrocuje se a zkrotila se přirozeností lidskou,
8jazyka však žádný člověk nemůže zkrotiti; jest on zlem nepokojným, pln jedu smrtivého.
9Jím velebíme Pána a Otce, a jím zlořečíme lidem, stvořeným podle obrazu Božího.
10Z týchž úst vychází dobrořečení i zlořečení. Nemá se to tak díti, bratři moji.
11Vydává-liž pramen týmž otvorem (vodu) sladkou i hořkou?
12Může, bratři moji, fíkový strom nésti hrozny aneb vinný kmen fíky? Tak nemůže ani pramen slaný dávati vodu sladkou.
13Kdo jest moudrý a rozumný mezi vámi? Ukaž na dobrém životě skutky své v tichosti (která náleží) moudrosti.
14Máte-li však hořkou řevnivost a sobectví ve svém srdci, nechlubte se nelžete proti pravdě.
15To není moudrost, přicházející shůry, nýbrž pozemská, smyslná, ďábelská,
16neboť kde řevnivost a sobectví, tam rozbroj a všeliký skutek zlý.
17Moudrost shůry však jest předem čistotná, potom pokojná, mírná, povolná, plná milosrdenství a dobrého ovoce, prostá pochybnosti, nepokrytecká.
18Ovoce spravedlivosti pak rozsévá se v pokoji těm, kteří působí pokoj.