1Bratři, nemějte víry ve slávu Pána našeho Ježíše Krista (ve spojení) se strannictvím.
2Neboť jestliže by vešel do vašeho shromáždění muž se zlatým prstenem v rouše nádherném a vešel by též chudák v rouše ošumělém,
3a jestliže byste pohlédli na toho, jenž jest oblečen v roucho nádherné a řekli byste mu: „Ty posaď se pěkně tuto“, a chudákovi byste řekli: „Ty stůj tamo aneb se posaď u mého podnoží“,
4zdaliž jste nepřišli v pochybnost sami u sebe a nestali se soudci s myšlenkami zlými?
5Poslechněte, milovaní bratři moji. Nevyvolil Bůh chudých pro tento svět za bohatce ve víře a dědice království, které zaslíbil těm, kteří ho milují?
6Ale vy jste zneuctili chudého. Nejsou-liž to boháči, kteří vás mocí utiskují, a opět oni, kteří vás tahají k soudům?
7Nejsou to oni, jižto se rouhají krásnému jménu, které bylo vzýváno nad vámi?
8jestli však plníte královský zákon (který zní) podle Písma: „Milovati budeš bližního svého jako sebe samého“, dobře činíte, ale
9jšte-li stranničtí, děláte hřích a jste usvědčováni zákonem jakožto přestupnici.
10Neboť kdo by celý zákon zachoval, prohřešil by se však v jednom, provinil se proti všem.
11Vždyť ten, jenž řekl: „Nesesmilníš“, řekl také: „Nezabiješ“. Jestli tedy nesmilníš, ale zabíjíš, stal jsi se přestupníkem zákona.
12Tak mluvte a tak čiňte jakožto ti, kteří budou souzeni podle zákona svobody.
13Neboť soud (jest) bez milosrdenství tomu, kdo neučinil milosrdenství; milosrdenství však se honosí nad soud.
14Co prospěje, bratři moji, praví-li kdo, že má víru, skutků však nemá? Může ho víra spasiti?
15A kdyby bratr neb sestra byli nazí a měli nedostatek denní výživy,
16někdo z vás pak by jim řekl: „Jděte v pokoji, ohřívejte se a nasycujte se,“ avšak nedali byste jim věcí tělu potřebných, co to prospěje?
17Tak i víra, nemá-li skutků, jest mrtvá sama v sobě.
18Ale někdo řekne: „Ty máš víru, a já mám skutky. Ukaž mi svou víru bez skutků, a já ti ukáži ze svých skutků víru svou.
19Ty věříš, že jeden jest Bůh? Dobře činíš: i zlí duchové věří, ale třesou se.“
20Chceš však seznati, člověče prázdný, že víra bez skutků jest mrtvá?
21Zdaliž otec náš Abraham nebyl ospravedlněn ze skutků, přines jako obět syna svého Izáka na oltář?
22Vidíš, že víra spolupůsobila se skutky jeho a že ze skutků víra se dokonala.
23I naplnilo se Písmo řkoucí: „Uvěřil Abraham Bohu, a bylo mu to počteno ke spravedlnosti“ a „byl nazván přítelem Božím.“
24Vidíte, že člověk bývá ospravedlňován ze skutků a ne z víry toliko?
25A podobně i Rahab, nevěstka, nebyla-liž ospravedlněna ze skutků, přijavši posly a propustivši je cestou jinou?
26Neboť jako tělo bez ducha jest mrtvé, tak jest i víra bez skutku mrtvá.