Bible

1 Bratři, nemějte víry ve slávu Pána našeho Ježíše Krista (ve spojení) se strannictvím. 2 Neboť jestliže by vešel do vašeho shromáždění muž se zlatým prstenem v rouše nádherném a vešel by též chudák v rouše ošumělém, 3 a jestliže byste pohlédli na toho, jenž jest oblečen v roucho nádherné a řekli byste mu: „Ty posaď se pěkně tuto“, a chudákovi byste řekli: „Ty stůj tamo aneb se posaď u mého podnoží“, 4 zdaliž jste nepřišli v pochybnost sami u sebe a nestali se soudci s myšlenkami zlými? 5 Poslechněte, milovaní bratři moji. Nevyvolil Bůh chudých pro tento svět za bohatce ve víře a dědice království, které zaslíbil těm, kteří ho milují? 6 Ale vy jste zneuctili chudého. Nejsou-liž to boháči, kteří vás mocí utiskují, a opět oni, kteří vás tahají k soudům? 7 Nejsou to oni, jižto se rouhají krásnému jménu, které bylo vzýváno nad vámi? 8 jestli však plníte královský zákon (který zní) podle Písma: „Milovati budeš bližního svého jako sebe samého“, dobře činíte, ale 9 jšte-li stranničtí, děláte hřích a jste usvědčováni zákonem jakožto přestupnici. 10 Neboť kdo by celý zákon zachoval, prohřešil by se však v jednom, provinil se proti všem. 11 Vždyť ten, jenž řekl: „Nesesmilníš“, řekl také: „Nezabiješ“. Jestli tedy nesmilníš, ale zabíjíš, stal jsi se přestupníkem zákona. 12 Tak mluvte a tak čiňte jakožto ti, kteří budou souzeni podle zákona svobody. 13 Neboť soud (jest) bez milosrdenství tomu, kdo neučinil milosrdenství; milosrdenství však se honosí nad soud. 14 Co prospěje, bratři moji, praví-li kdo, že má víru, skutků však nemá? Může ho víra spasiti? 15 A kdyby bratr neb sestra byli nazí a měli nedostatek denní výživy, 16 někdo z vás pak by jim řekl: „Jděte v pokoji, ohřívejte se a nasycujte se,“ avšak nedali byste jim věcí tělu potřebných, co to prospěje? 17 Tak i víra, nemá-li skutků, jest mrtvá sama v sobě. 18 Ale někdo řekne: „Ty máš víru, a já mám skutky. Ukaž mi svou víru bez skutků, a já ti ukáži ze svých skutků víru svou. 19 Ty věříš, že jeden jest Bůh? Dobře činíš: i zlí duchové věří, ale třesou se.“ 20 Chceš však seznati, člověče prázdný, že víra bez skutků jest mrtvá? 21 Zdaliž otec náš Abraham nebyl ospravedlněn ze skutků, přines jako obět syna svého Izáka na oltář? 22 Vidíš, že víra spolupůsobila se skutky jeho a že ze skutků víra se dokonala. 23 I naplnilo se Písmo řkoucí: „Uvěřil Abraham Bohu, a bylo mu to počteno ke spravedlnosti“ a „byl nazván přítelem Božím.“ 24 Vidíte, že člověk bývá ospravedlňován ze skutků a ne z víry toliko? 25 A podobně i Rahab, nevěstka, nebyla-liž ospravedlněna ze skutků, přijavši posly a propustivši je cestou jinou? 26 Neboť jako tělo bez ducha jest mrtvé, tak jest i víra bez skutku mrtvá.