1Byli pak v Antiochii při tamější církvi proroci a učitelé, (mezi nimi) Barnabáš a Šimon, příjmím Niger, a Lucius z Kyreny, a Manahen, jenž byl spolu vychován s tetrarchou Herodem, a Šavel.
2Když oni konali Pánu služby Boží a se postili, řekl jim Duch svatý: „Oddělte mi Barnabáše a Šavla k dílu, ke kterému jsem je povolal“.
3Tu postivše a pomodlivše se a vloživše na ně ruce propustili je.
4A oni jsouce vysláni od Ducha svatého, odešli do Seleucie a odtud plavili se na Kypros.
5A přišedše do Salaminy, kázali slovo Boží v synagogách židovských; měli však (s sebou) i Jana jako přisluhovatele.
6A když prošli celý ostrov až k Pafu, nalezli jednoho muže židovského jménem Barjesu, jenž byl čarodějem a nepravým prorokem;
7on byl u prokonsula Sergia Pavla, muže rozumného. Tento povolav k sobě Barnabáše a Pavla, žádal poslechnouti slovo Boží.
8Ale Elimasčaroděj, (tak totiž se překládá jméno jeho), odporoval jim, chtěje prokonsula odvrátiti od víry.
9Šavel kterýž také Pavel slove, naplněn byv Duchem svatým, pohleděl naň
10a řekl: „(Člověče) plný všeliké lsti a zchytralosti, synu ďáblův, nepříteli veškeré spravedlnosti, nepřestaneš převraceti přímé cesty Páně?“
11A nyní hle, ruka Páně nad tebou, i budeš slepý nevida slunce až časem svým.“ A ihned připadla na něho mrákota a tma a jda kolem hledal někoho, jenž by ho vedl za ruku.
12Tu prokonsul uzřev, co se stalo, uvěřil žasna nad učením Páně.
13Odpluvše od Pafu přišli Pavel a jeho průvodci do Perge v Pamfylii. Jan však odloučiv se od nich vrátil se do Jerusalema.
14Ale oni prošedše (krajinu) od Perge, dostali se do Antiochie v Pisidii a všedše do synagogy v den sobotní posadili se.
15Po čtení Zákona a Proroků však vzkázali jim představení synagogy: „Muži-bratři, máte-li nějaké slovo povzbuzující k lidu, mluvte.“
16A tu Pavel povstav a pokynul rukou řekl: „Muži israelští a všichni, kteří se bojíte Boha, poslyšte:
17Bůh tohoto lidu israelského vyvolil si otce naše a povýšil lid, když jako cizinci obývali v zemi egyptské, a vyvedl je z ní ramenem povýšeným
18a po dobu čtyřiceti roků snášel chování jejich na poušti
19a zahubiv sedm kmenů v zemi kananejské, rozdělil mezi ně losem zemi jejich,
20a to asi po čtyřech stech a padesáti letech; potom dal jim soudce až do proroka Samuela.
21Nato požádali za krále; i dal jim Bůh Saula, syna Kisova, muže z pokolení Benjamínova, a to po čtyřicet roků.
22A když jej odstranil, vzbudil jim Davida za krále, jemuž i svědectví vydal řka:,Nalezl jsem Davida, syna Jesseova, muže podle srdce svého, který bude činiti všecku vůli mou.‘
23To jest ten, z jehož potomstva Bůh podle zaslíbení svého vyvedl lidu israelskému Spasitele, Ježíše,
24když byl dříve Jan před jeho vystoupením hlásal křest pokání všemu lidu israelskému.
25A když Jan dokonával běh svůj, řekl:,Já nejsem ten, za koho mě máte, nýbrž hle, po mě přichází ten, jemuž nejsem hoden rozvázati obuvi na nohou.‘
26„Muži-bratři, synové rodu Abrahamova a vy všichni, kteří se bojíte Boha, vám jest posláno slovo o té spáse;
27neboť obyvatelé jerusalemští a náčelníci jejich, nepoznavše ho jakož ani hlasů prorockých, které se čítají každou sobotu, naplnili je tím, že ho odsoudili,
28a žádali na Pilátovi, aby byl odpraven, ačkoliv na něm nenalezli žádné příčiny k smrti.
29A když dokonali všecko, co bylo o něm psáno, sňali ho se dřeva a položili do hrobu.
30Ale Bůh vzkřísil ho z mrtvých třetího dne,
31a on ukazoval se po mnoho dní těm, kteří s ním byli vstoupili z Galilee do Jerusalema, a kteří nyní jsou jeho svědky před lidem.
32I my zvěstujeme vám o tom zaslíbení, které se stalo našim otcům,
33že Bůh je naplnil na dítkách jejich, na nás, vzkřísiv Ježíše jakož i psáno jest v žalmě druhém:,Syn můj jsi ty, já dnes zplodil jsem tebe.‘
34Že však ho vzkřísil z mrtvých, jako toho, jenž nemá již navraceti se ku porušení, pověděl takto:,Dám vám Davidovy věci svaté, věrné.‘
35Proto i na jiném místě praví:,Nedopustíš, aby tvůj světec zakusil porušení.‘
36Neboť David slouživ za svého věku vůli Boží, zesnul a byl pochován ke svým otcům, i zakusil porušení;
37ten však, jejž Bůh vzkřísil, nezakusil porušení.“
38„Známo proto budiž vám, muži-bratři, že skrze něho zvěstuje se vám odpuštění hříchů a že ode všeho, od čeho jste nemohli býti ospravedlněni v zákoně Mojžíšově,
39v něm bývá ospravedlněn každý, kdo věří.
40Hleďte tedy ať nepřijde na vás to, co pověděno jest v Prorocích:
41,Vizte, pohrdači, a divte se a zhyňte; neboť já udělám dílo za dnů vašich, dílo, o němž neuvěříte, bude-li je vám kdo vypravovati.‘“
42Když pak vycházeli, prosili je, aby jim mluvili ta slova (také) sobotu příští.
43A když bylo shromáždění rozpuštěno, mnoho židů a zbožných proselytů šlo za Pavlem a Barnabášem, a ti promlouvajíce k nim napomínali je, aby vytrvali v milosti Boží.
44Příští sobotu pak sešlo se téměř celé město poslechnout slovo Boží.
45Ale židé uzřevše zástupy, naplnili se řevnivostí a rouhajíce se odpírali tomu, co Pavel mluvil.
46Tedy Pavel a Barnabáš řekli neohroženě: „Vám mělo se nejprve hlásati slovo Boží; poněvadž však je odmítáte a sebe za nehodny pokládáte života věčného, hle, obracíme se k pohanům,
47neboť takto přikázal nám Pán:,Ustanovil jsem tě za světlo pohanům, abys byl ke spáse až do končin země.‘
48Slyšíce to pohané radovali se a velebili slovo Páně; i uvěřili všichni, kteří byli podřízeni k životu věčnému;
49slovo Páně pak roznášelo se po celé krajině.
50Ale židé popudili (některé) proselytky vznešené i přední měšťany a vzbudili pronásledování proti Pavlovi a Barnabášovi; i vyhnali je ze svých končin.
51Oni tedy vyrazivše proti nim prach z nohou svých, přišli do Ikonia.
52Učeníci však byli naplněni radostí a Duchem svatým.