Bible

1 Byli pak v Antiochii při tamější církvi proroci a učitelé, (mezi nimi) Barnabáš a Šimon, příjmím Niger, a Lucius z Kyreny, a Manahen, jenž byl spolu vychován s tetrarchou Herodem, a Šavel. 2 Když oni konali Pánu služby Boží a se postili, řekl jim Duch svatý: „Oddělte mi Barnabáše a Šavla k dílu, ke kterému jsem je povolal“. 3 Tu postivše a pomodlivše se a vloživše na ně ruce propustili je. 4 A oni jsouce vysláni od Ducha svatého, odešli do Seleucie a odtud plavili se na Kypros. 5 A přišedše do Salaminy, kázali slovo Boží v synagogách židovských; měli však (s sebou) i Jana jako přisluhovatele. 6 A když prošli celý ostrov až k Pafu, nalezli jednoho muže židovského jménem Barjesu, jenž byl čarodějem a nepravým prorokem; 7 on byl u prokonsula Sergia Pavla, muže rozumného. Tento povolav k sobě Barnabáše a Pavla, žádal poslechnouti slovo Boží. 8 Ale Elimasčaroděj, (tak totiž se překládá jméno jeho), odporoval jim, chtěje prokonsula odvrátiti od víry. 9 Šavel kterýž také Pavel slove, naplněn byv Duchem svatým, pohleděl naň 10 a řekl: „(Člověče) plný všeliké lsti a zchytralosti, synu ďáblův, nepříteli veškeré spravedlnosti, nepřestaneš převraceti přímé cesty Páně?“ 11 A nyní hle, ruka Páně nad tebou, i budeš slepý nevida slunce až časem svým.“ A ihned připadla na něho mrákota a tma a jda kolem hledal někoho, jenž by ho vedl za ruku. 12 Tu prokonsul uzřev, co se stalo, uvěřil žasna nad učením Páně. 13 Odpluvše od Pafu přišli Pavel a jeho průvodci do Perge v Pamfylii. Jan však odloučiv se od nich vrátil se do Jerusalema. 14 Ale oni prošedše (krajinu) od Perge, dostali se do Antiochie v Pisidii a všedše do synagogy v den sobotní posadili se. 15 Po čtení Zákona a Proroků však vzkázali jim představení synagogy: „Muži-bratři, máte-li nějaké slovo povzbuzující k lidu, mluvte.“ 16 A tu Pavel povstav a pokynul rukou řekl: „Muži israelští a všichni, kteří se bojíte Boha, poslyšte: 17 Bůh tohoto lidu israelského vyvolil si otce naše a povýšil lid, když jako cizinci obývali v zemi egyptské, a vyvedl je z ní ramenem povýšeným 18 a po dobu čtyřiceti roků snášel chování jejich na poušti 19 a zahubiv sedm kmenů v zemi kananejské, rozdělil mezi ně losem zemi jejich, 20 a to asi po čtyřech stech a padesáti letech; potom dal jim soudce až do proroka Samuela. 21 Nato požádali za krále; i dal jim Bůh Saula, syna Kisova, muže z pokolení Benjamínova, a to po čtyřicet roků. 22 A když jej odstranil, vzbudil jim Davida za krále, jemuž i svědectví vydal řka:,Nalezl jsem Davida, syna Jesseova, muže podle srdce svého, který bude činiti všecku vůli mou.‘ 23 To jest ten, z jehož potomstva Bůh podle zaslíbení svého vyvedl lidu israelskému Spasitele, Ježíše, 24 když byl dříve Jan před jeho vystoupením hlásal křest pokání všemu lidu israelskému. 25 A když Jan dokonával běh svůj, řekl:,Já nejsem ten, za koho mě máte, nýbrž hle, po mě přichází ten, jemuž nejsem hoden rozvázati obuvi na nohou.‘ 26 „Muži-bratři, synové rodu Abrahamova a vy všichni, kteří se bojíte Boha, vám jest posláno slovo o té spáse; 27 neboť obyvatelé jerusalemští a náčelníci jejich, nepoznavše ho jakož ani hlasů prorockých, které se čítají každou sobotu, naplnili je tím, že ho odsoudili, 28 a žádali na Pilátovi, aby byl odpraven, ačkoliv na něm nenalezli žádné příčiny k smrti. 29 A když dokonali všecko, co bylo o něm psáno, sňali ho se dřeva a položili do hrobu. 30 Ale Bůh vzkřísil ho z mrtvých třetího dne, 31 a on ukazoval se po mnoho dní těm, kteří s ním byli vstoupili z Galilee do Jerusalema, a kteří nyní jsou jeho svědky před lidem. 32 I my zvěstujeme vám o tom zaslíbení, které se stalo našim otcům, 33 že Bůh je naplnil na dítkách jejich, na nás, vzkřísiv Ježíše jakož i psáno jest v žalmě druhém:,Syn můj jsi ty, já dnes zplodil jsem tebe.‘ 34 Že však ho vzkřísil z mrtvých, jako toho, jenž nemá již navraceti se ku porušení, pověděl takto:,Dám vám Davidovy věci svaté, věrné.‘ 35 Proto i na jiném místě praví:,Nedopustíš, aby tvůj světec zakusil porušení.‘ 36 Neboť David slouživ za svého věku vůli Boží, zesnul a byl pochován ke svým otcům, i zakusil porušení; 37 ten však, jejž Bůh vzkřísil, nezakusil porušení.“ 38 „Známo proto budiž vám, muži-bratři, že skrze něho zvěstuje se vám odpuštění hříchů a že ode všeho, od čeho jste nemohli býti ospravedlněni v zákoně Mojžíšově, 39 v něm bývá ospravedlněn každý, kdo věří. 40 Hleďte tedy ať nepřijde na vás to, co pověděno jest v Prorocích: 41 ,Vizte, pohrdači, a divte se a zhyňte; neboť já udělám dílo za dnů vašich, dílo, o němž neuvěříte, bude-li je vám kdo vypravovati.‘“ 42 Když pak vycházeli, prosili je, aby jim mluvili ta slova (také) sobotu příští. 43 A když bylo shromáždění rozpuštěno, mnoho židů a zbožných proselytů šlo za Pavlem a Barnabášem, a ti promlouvajíce k nim napomínali je, aby vytrvali v milosti Boží. 44 Příští sobotu pak sešlo se téměř celé město poslechnout slovo Boží. 45 Ale židé uzřevše zástupy, naplnili se řevnivostí a rouhajíce se odpírali tomu, co Pavel mluvil. 46 Tedy Pavel a Barnabáš řekli neohroženě: „Vám mělo se nejprve hlásati slovo Boží; poněvadž však je odmítáte a sebe za nehodny pokládáte života věčného, hle, obracíme se k pohanům, 47 neboť takto přikázal nám Pán:,Ustanovil jsem tě za světlo pohanům, abys byl ke spáse až do končin země.‘ 48 Slyšíce to pohané radovali se a velebili slovo Páně; i uvěřili všichni, kteří byli podřízeni k životu věčnému; 49 slovo Páně pak roznášelo se po celé krajině. 50 Ale židé popudili (některé) proselytky vznešené i přední měšťany a vzbudili pronásledování proti Pavlovi a Barnabášovi; i vyhnali je ze svých končin. 51 Oni tedy vyrazivše proti nim prach z nohou svých, přišli do Ikonia. 52 Učeníci však byli naplněni radostí a Duchem svatým.