Acts 12
1 V tom čase král Herodes vztáhl ruce, aby soužil některé z církve.
2 I dal usmrtit mečem Jakuba, bratra Janova,
3 a vida, že se to líbí židům, dal jmouti i Petra. Byly však (právě)velikonoce.
4 Uchopiv ho tedy vsadil jej do vězení a dal ho hlídati čtyřem oddělením vojínů o čtyřech mužích v úmyslu, že po velikonocích vyvede ho lidu.
5 I byl Petr sice hlídán ve vězení, ale modlitba konala se za něj od církve k Bohu bez ustání.
6 Když pak Herodes chtěl již jej vyvésti, Petr spal té noci mezi dvěma vojíny spoután dvěma řetězy, a strážní přede dveřmi hlídali vězení.
7 A hle, anděl Páně postavil se u (něho) a světlo zazářilo v obydlí; a udeřiv Petra v bok, vzbudil ho a řekl: „Vstaň rychle.“ A řetězy spadly s rukou jeho.
8 Řekl pak anděl k němu: „Opaš se a přivaž si dole sandály.“ I učinil tak. A řekl mu: „Oděj se pláštěm mým a pojď za mnou.“
9 I vyšel a šel za ním; a nevěděl že jest skutečnost to, co se dělo skrze anděla, nýbrž domníval se, že má vidění.
10 Prošedše pak stráží první i druhou, přišli ku bráně železné, která vede do města; ta otevřela se jim sama. A vyšedše přešli jednu ulici, a hned na to odstoupil anděl od něho.
11 A tu Petr přišed sám k sobě řekl: „Nyní vím pravdivě, že Pán poslal anděla svého a vytrhl mě z ruky Herodovy a ze všeho očekávání lidu židovského.“
12 A seznav to přišel k domu Marie, matky Jana příjmím Marka, kde byli (bratři) u velikém počtu shromážděni a se modlili.
13 Když pak tloukl na dvéře vchodu, přišla děvečka jménem Rode,
14 a poznavši hlas Petrův, pro radost neotevřela vchodu, nýbrž běžela dovnitř a pověděla, že Petr stojí před vchodem.
15 Oni však jí řekli: „Blázníš-li?“ Ale ona ujišťovala, že tomu tak jest. I řekli: „Jest to anděl jeho“.
16 Petr však tloukl pořád. I otevřeli a uzřevše ho užasli.
17 Ale on pokynuv jim rukou, aby mlčeli, vypravoval jim, kterak ho Pán vyvedl z vězení; a řekl: „Povězte to Jakubovi a bratřím.“ A vyšed odebral se na jiné místo.
18 Když pak se rozednilo, bylo nemalé zděšení mezi vojíny, co se stalo s Petrem.
19 Herodes však dal jej hledati a když ho nenalezl, vyslechnuv stráže kázal je odpraviti. A odebrav se z Judska do Cesaree přebýval tam.
20 Byl pak (Herodes) velice rozhněván na Týřany a Sidoňany. Ale oni přišli jednomyslně k němu a získavše králova komorníka Blasta, žádali za pokoj, neboť území jejich brala výživu z území králova.
21 V ustanovený den Herodes oblečen v roucho královské posadil se na trůn a činil k nim řeč;
22 lid pak provolával: „Toť Boží hlas, a ne lidský“.
23 Ale ihned ranil jej anděl Páně, protože nevzdal pocty Bohu, a byv prožrán od červů skonal.
24 Slovo Páně však rostlo a se rozmnožovalo.
25 Barnabáš pak a Šavel vykonavše službu(svou) a vzavše s sebou Jana příjmím Marka vrátili se z Jerusalema.