1Proto majíce tuto službu podle milosrdenství, kterého jsme došli, neztrácíme mysli,
2nýbrž odřekli jsme se nečestného tajnůstkování, nejednajíce lstivě ani kazíce slovo Boží, ale doporučujíce se zjevováním pravdy všemu svědomí lidskému před Bohem.
3Je-li však (přece) zakryto evangelium naše, zakryto jest u těch, kteří hynou,
4u těch nevěřících, při nichž bůh tohoto světa zaslepil mysli, aby se jim nerozsvítilo světlo evangelia o velebnosti Kristově, jenž jest obrazem Božím;
5neboť nehlásáme sebe samých, nýbrž Krista Ježíše jakožto Pána, sebe pak (projevujeme) jako služebníky vaše skrze Ježíše.
6Vždyť ten Bůh, který řekl, aby ze tmy světlo zasvitlo, jest to, jenž zasvitl v srdcích našich, aby se rozsvítilo poznání velebnosti Boží ve tváři Krista Ježíše.
7Máme však poklad tento v nádobách hliněných, aby přenesmírná moc ta jevila se jako (moc) Boží, a ne jako (moc vycházející) z nás.
8Jsme souženi v každé příčině, ale nepodleháme; býváme v nesnázích, ale nezoufáme,
9pronásledováni, ale ne opouštěni, (na zem) poráženi, ale ne zahubeni;
10povždy nosíme mrtvení Ježíše na svém těle, aby i život Ježíšův se zjevil na těle našem.
11Povždy totiž my, kteří žijeme, jsme vydáváni na smrt pro Ježíše, aby i život Ježíšův zjevil se na smrtelném těle našem.
12Smrt tedy jeví se působivou v nás, ale život ve vás.
13Majíce však téhož Ducha víry, jak jest psáno: „Uvěřil jsem, proto jsem mluvil,“ také my věříme a proto mluvíme
14vědouce, že ten, jenž vzkřísil Pána Ježíše, také nás s Ježíšem vzkřísí a postaví s vámi.
15Neboť všecko (děje se) pro vás, aby milost rozmnožíc se větším počtem (přijímatelů), rozhojnila díky ke slávě Boží.
16Proto neklesáme na mysli, nýbrž ačkoli vnější člověk náš se hubí, přece člověk náš vnitřní se obnovuje den ode dne.
17Neboť (nynější) soužení naše, které jest pomíjející, lehké, zjednává nám v míře přenesmírné slávu věčnou, plnovážnou,
18ježto my nehledíme k tomu, co jest viditelno, nýbrž k tomu, co jest neviditelno; neboť věci viditelné jsou pomíjející, neviditelné však (jsou) věčné.