1Začínáme opět se doporučovati? Aneb-li potřebujeme jako někteří doporučovacích listů k vám neb od vás?
2Listem naším jste vy, vepsaným v srdce naše; znají ho a čtou všichni lidé;
3neboť jest o vás zjevno, že jste listem Kristovým, zhotoveným od nás a napsaným nikoli inkoustem, nýbrž Duchem Boha živého, ne na deskách kamenných, nýbrž na tělesných deskách srdce.
4Důvěru takovou však máme skrze Krista k Bohu,
5ne že bychom sami od sebe jako ze sebe byli způsobilí něco mysliti, nýbrž že způsobilost naše jest z Boha,
6který nás také uzpůsobil (k tomu), abychom byli služebníky zákona Nového, nikoli litery, nýbrž ducha; neboť litera zabíjí, duch pak oživuje.
7jestliže však služba smrti literami vrytá na kamenech byla ve slávě, takže synové israelští nemohli pohleděti ve tvář Mojžíšovu pro záři jeho obličeje, která pomíjela,
8kterak nebude více (ještě) ve slávě služba ducha.
9Neboť jestli služba odsouzení byla slávou, mnohem více oplývá slávou služba spravedlnosti.
10Vždyť v té příčině není ani oslaveno to, co oslaveno jest, proti přenesmírné slávě té.
11Neboť bylo-li oslaveno to, co pomíjí, jest mnohem více ve slávě to co zůstává.
12Majíce tedy takovou naději, jednáme úplně neohroženě
13a nebéřeme si roušky, jako Mojžíš kladl si roušku na svou tvář, aby synové israelští nepatřili na konec toho, co pomíjí.
14Avšak otupěly smysly jejich, neboť až do dneška zůstává táž rouška na čtení zákona Starého, ježto se (jim) neodhaluje, že v Kristu přestává,
15nýbrž až do dneška, kdykoli se čte Mojžíš, rouška leží na srdci jejich.
16Ale když obrátí se (někdo) k Pánu, odejme se rouška ta.
17Ten Pán však jest ten duch; a kde je Duch Páně, tam jest svoboda.
18My pak všichni patříce jako v zrdcadle s tváří odkrytou na slávu Páně, přetvořujeme se v týž obraz od slávy ke slávě; jako od Ducha Páně.